Seznamka
Drazí mladí lidé, s velkou radostí se s vámi znovu setkávám na této modlitební vigilii, při níž chceme společně naslouchat Kristu, jehož přítomnost mezi námi pociťujeme. Je to on, kdo k nám mluví.
„Za koho mě pokládáte vy? Ježíš klade tuto otázku svým učedníkům nedaleko Cesareje Filipovy. Šimon Petr odpovídá: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého“ (Mt 16,16). Tehdy se k němu Mistr obrací s překvapivými slovy. „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.“ (Mt 16,17.
Jaký je smysl tohoto dialogu? Proč chce Ježíš vědět, co si o něm lidé myslí? Proč se zajímá, co si o něm myslí jeho učedníci?
Ježíš chce, aby si jeho učednící uvědomili co se skrývá v jejich myslích a srdcích a vyslovili své přesvědčení. Současně však ví, že úsudek, který vyjádří nebude jen jejich. Vyjeví totiž to, co Bůh vlil do jejich srdcí na základě milosti víry.
Událost k níž došlo u Cesareje Filipovy nás svým způsobem přivádí do „školy víry“. Odrývá se zde tajemství původu a rozvoje naší víry. Na prvním místě stojí milost zjevení: důvěrné, nevýslovné sebedání se Boha člověku. Následuje výzva k odpovědi. Nakonec přichází lidská odpověď, která od okamžiku, kdy je dána musí dávat smysl celému životu člověka.
V tom je celá víra! Odpověď rozumné a svobodné lidské bytosti na slovo živého Boha. Ježíšovy otázky, odpovědi apoštolů a nakonec slova Šimona Petra jsou určitým zkoumáním zralosti víry těch, kdo jsou Kristu nejblíže.
2. Rozmluva u Cesareje Filipovy se odehrála v čase blížících se Velikonoc, před Kristovým umučením a vzkříšením. Můžeme si rovněž připomenout další událost, kdy vzkříšený Kristus zkoumal zralost víry svých apoštolů. Bylo to setkání s apoštolem Tomášem. Jako jediný nebyl s ostatními, když Ježíš poprvé po svém zmrtvýchvstání navštívil učedníky v horní místnosti. Když mu učedníci říkali, že viděli Pána, nemohl jim uvěřit. Řekl: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím. (J 20,25)“. O týden později, když byli učedníci opět shromážděni a Tomáš byl s nimi. Ježíš vstoupil zavřenými dveřmi, pozdravil apoštoly slovy „Pokoj vám“ (J 20,26) a hned na to se obrátil k Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ (J 20,27). Tomáš odpověděl: „Pán můj a Bůh můj“ (J 20,28).
I jerusalémská horní místnost byla svým způsobem pro apoštoly „školou víry“.Lze ovšem říci, že to co se stalo Tomášovi šlo ještě dál než událost u Cesareje Filipovy. V horní místnosti se setkáváme s radikálnější dialektikou víry a nevěry a současně ještě hlubším vyznáním pravdy o Ježíšovi. Nebylo jistě snadné uvěřit Ten, který byl před třemi dny uložen do hrobu znovu žije.
Božský mistr často oznamoval, že vstane z mrtvých a mnoha způsoby jim ukazoval, že je Pánem života. Přesto byla zkušenost jeho smrti tak drtivá, že se lidé museli setkat s ním osobně, aby uvěřili v jeho zmrtvýchvstání.: apoštolové v horní místnosti, učedníci na cestě do Emauz, svaté ženy u hrobu…I Tomáš to potřeboval. Když však byla jeho nevíra přímo konfrontována s Kristovou přítomností pronesl pochybující apoštol slova vyjadřující nejhlubší jádro víry: Pakliže skutečně žiješ navzdory tomu, že jsi byl zabit, znamená to, že jsi „můj Pán a můj Bůh.“
Tím, co se přihodilo Tomášovi byla „škola víry“ obohacena o nový rys. Boží zjevení, Ježíšova otázka a lidská odpověď končí v učedníkově osobním setkání s živým Kristem, Zmrtvýchvstalým. Toto setkání je počátkem nového vztahu mezi každým z nás a Kristem, vztahu, v němž každý z nás dochází k živému poznání, že Kristus je Pán a Bůh, nejen Pán a Bůh světa a lidstva, ale i Pánem a Bohem mého vlastního individuálního lidského života. Svatý Pavel jednoho dne napsal: „Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci´; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Řím 10, 8-9)
3. Dnešní liturgická čtení popisují prvky „školy víry“ z níž vzešli apoštolové jako lidé plně si uvědomující pravdu, již Bůh zjevil v Ježíši Kristu, pravdu, která bude utvářet jejich životy i život církve během staletí. I toto shromáždění v Římě je, drazí mladí lidé, jistou školou víry pro vás, učedníky dneška, je „školou víry“, pro všechny, kdo hlásají Krista na prahu třetího tisíciletí.
Všichni můžete sami na sobě pociťovat proces otázek a odpovědí o němž jsme právě mluvili. Všichni můžete posoudit obtíže vaší víry a dokonce i pokušení nevěřit. Současně však zakoušíte pomalu zrající smysl a přesvědčení o vaší oddanosti víře. Skutečně, v této nádherné škole lidského ducha, škole víry, se vždy setkává Bůh s lidskou osobou. Zmrtvýchvstalý Kristus vždy vstupuje do horní místnosti našeho života a každému z nás umožňuje zakusit jeho přítomnost a prohlásit: Ty, Kriste, jsi „můj Pán a můj Bůh.“
Kristus Tomášovi řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ (J 20,29). Něco z apoštola Tomáše je v každé lidské bytosti.Každý je pokoušen nevěřit a klade si základní otázky: Je pravda, že Bůh existuje?,Skutečně stvořil svět?, Opravdu se stal Boží Syn člověkem, zemřel a vstal z mrtvých? Odpověď přichází s tím, jako osoba zakouší Boží přítomnost. Musíme otevřít své oči a svá srdce světlu Ducha svatého. Potom budou ke každému z nás promlouvat otevřené rány Vzkříšeného Krista: „"Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
Drazí přátelé, věřit dnes v Ježíše, následovat Ježíše jako Petr, Tomáš, první apoštolové a svědkové, od nás vyžaduje, stejně jako tomu bylo v minulosti, abychom se za něj postavili, častokrát téměř až k novému mučednictví: mučednictví těch, kdo, dnes stejně jako včera, jsou povoláni jít proti proudu, aby následovali božského Mistra a šli za „Beránkem kamkoliv jde on“ (Zj 14, 4). Nebylo to náhodou, drazí mladí lidé, že jsem chtěl, aby v tomto Svatém roce byli v Koloseu připomenuti svědkové víry ve dvacátém století.
Snad nebudete muset prolít krev, ale určitě budete vyzváni k věrnosti Kristu! Věrnosti žité v konkrétních okolnostech každodenního života. Myslím na to, jak je v dnešním světě obtížné pro snoubence uchovávat čistotu před sňatkem. Myslím na to, jak je vystavena zkoušce vzájemná věrnost mladých manželů. Uvažuji o přátelství a o tom, jak snadno se vkrádá pokušení k věrolomnosti.
Myslím i na to, jak musí zápasit ti, kdo si vybrali cestu zvláštního zasvěcení, aby si uchovali svou oddanost Bohu a svým bratřím a sestrám. Myslím na ty, kdo chtějí žít život solidarity a lásky ve světě, kde se zdá, že jediné věci na nichž záleží jsou logika profitu a osobní a skupinové zájmy.
Myslím i na ty, kdo pracují pro mír a sledují jak vybuchující a zhoršující se války v různých oblastech světa, myslím na ty, usilují o lidskou svobodu a vidí, jak jsou lidé stále otroky sebe sama či jeden druhého. Myslím na ty, kdo se namáhají pro zajištěni lásky a úcty k lidskému životu a sledují časté útoky na život a výsměch úctě životu náležející.
5. Drazí mladí lidé, je v takovém světě těžké věřit? Je těžké věřit v třetím tisíciletí? Ano! Je to těžké. Není důvod to skrývat.. Je to těžké, ale s pomocí milosti, to lze, jak Ježíš vysvětlil Petrovi: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích“ (Mt 16, 17).
Dnes večer ode mne dostanete knihu Evangelií. Je to papežův dar pro vás při této nezapomenutelné vigilii. Slova, jež obsahuje, jsou slovy Ježíšovými. Pokud jim budete v tichu naslouchat a hledat pomoc v porozumění, co znamenají pro váš život v moudré radě vašich kněží a učitelů, pak se budete moci setkat s Kristem, následovat ho a dávat mu každý den svého života!
Ve skutečnosti je to Ježíš, koho hledáte, když sníte o štěstí, čeká na vás, když nemůžete najít nic jiného co by vás uspokojilo, on je tou krásou, jíž jste přitahováni, je to on, kdo ve vás vyvolává takovou žízeň po plnosti, která by vás nenutila spokojit se s kompromisy, je to on, kdo vás pobízí strhnout masky falešného života, je to on, kdo ve vašem srdci čte ta nejopravdovější rozhodnutí, jež se ostatní snaží potlačit. Je to Ježíš, kdo ve vás probouzí touhu udělat něco velkého s vaším životem, vůli následovat nějaký ideál a odmítnutí nechat se uzemnit prostředností, kdo vás povzbuzuje k odvaze věnovat se skromně a trpělivě zdokonalování vás samých i společnosti, budování lidštějšího a více bratrského světa.
Drazí mladí lidé, v těchto ušlechtilých počínáních nejste sami. Jsou s vámi vaše rodiny, vaše společenství, vaši kněží a učitelé, mnozí z vás, které v hloubi srdce nikdy neochabujete v lásce ke Kristu a víře v něj. V zápase se hříchem nejste sami: tolik lidí zápasí stejně jako vy a skrze Pánovu milost vítězí!.
6. Drazí přátelé, na rozbřesku třetího milénia ve vás vidím „ranní hlídku“ (srv. Iz 21, 11-12).
V průběhu již minulého století byli mladí lidé jako vy povoláváni na velká shromáždění, aby se učili nenávisti a byli posláni, aby proti sobě bojovali. Různé bezbožecké mesiášské systémy, jež se snažily zaujmout místo křesťanské naděje se ukázaly jako skutečná hrůza. Dnes se scházíte, abyste vyhlásili, že v novém století ze sebe nenecháte udělat nástroje násilí a ničení, že budete hájit mír a platit za něj cenou své osoby, bude-li toho třeba. Nerezignujete ve světě, kde jiné lidské bytosti hynou hladem, zůstávají negramotné a nemají práci. Budete hájit život ve všech okamžicích jeho vývoje a se vší silou se budete snažit učinit tuto zemi stále lepším místem k životu pro všechny lidi.
Drazí mladí lidé počínajícího století, když říkáte ano Kristu, přitakáváte svým nejvznešenějším ideálům. Modlím se, aby panoval ve vašich srdcích a v celém lidstvu nového století a nového milénia. Nebojte se svěřit se Kristu! Povede vás, dá vám sílu následovat ho v každém dni a každé situaci.
Kéž vás Nejsvětější Maria, Panna, jež řekla celým svým životem Bohu ano, svatí Petr a Pavel a všichni svatí, kteří osvěcovali pouť církve během věků uchovají ve věrnosti tomuto svatému rozhodnutí.
Vám všem i jednomu každému z vás s láskou žehnám.
