A ROMA V.

Díky za „zázračné brýle“, otče kardinále!

Ještě před deseti lety jsem litoval lidi, kteří museli na čtení nosit brýle. Ale pak se mi pomalu začaly „zkracovat“ ruce a já už nedosáhl do takové délky, abych přečetl večer noviny a už jsem mašíroval k očnímu. Občas brýle zapomenu doma a pak trpím nejen já, ale i druzí. Třeba když večer jdu poprvé k někomu na návštěvu a dole v paneláku je zavřený hlavní vchod - tipněte si správně mezi třeba 30 zvonky…

Ale jsou ještě jiné brýle, které potřebuje jistě každý z nás. Já jsem si to uvědomil dnes (včera) při katechezi otce kardinála. Kolik těžkostí, křížů nás každý den potkává. Když nemáme ty jeho brýle, či přesněji řečeno kontaktní čočky, naříkáme, nadáváme, kritizujeme, rozséváme kolem sebe neklid, negativismus. A v opačném případě nevidíme jen kříž, ale v něm i tvář Ježíše trpícího a když Ho poznáme a pojmenujeme, jak nám to otec kardinál radil, pak se nenecháme znechutit a jsme stále optimisty, i když se kolem nás děje mnoho negativního. Tak moc přeji sobě, ale i každému z vás, ať ty „zázračné“ brýle často nezapomínáme, ale abychom je co nejčastěji používali! P. Ivan Fišar

Přitažlivá církev

„Dneska jsme byli v Circu Massimu, kde se slavila mše svatá. Poprvé jsem stál na Circu Massimu a tam jsem spolucelebroval mši svatou na půdě, která je prosáklá krví tolika mučedníků - nepočitatelně mladých lidí, i lidí mladších než jste vy. Je to cosi obrovského, co člověkem „prochvívá“. Určitě víte, že oltáře byly často stavěny na nějakém kameni nebo relikvii mučedníků; téměř v každém oltáři je nějaká relikvie. Uvědomoval jsem si, že krev, která tam je, je obrovská relikvie mučedníků prvního křesťanství. Byl to pro mě obrovsky silný zážitek. Bylo to cosi silného. Svatý Otec tady osobně vyznal svou víru, a to se neděje často. Papež to vyznání udělal z lásky k vám, z lásky k mladým lidem, jako by jim dal srdce a nesl ho na dlani.

Církev rozumí mladým lidem. Já jsem byl překvapen a téměř „zavalen“, když jsem v programu viděl všechny ty akce; a mladí lidé do toho byli zapojeni. Ty tance jednotlivých kontinentů, ale i to, že evangelium nesl jeden mladý muž, což bývá úkolem jáhna nebo kněze. On to ale nebyl jáhen - byl to jeden mladý člověk a četl evangelium, i když neříkal Pán s vámi na závěr. Tady jsem cítil, jak církev přitahuje vás mladé lidi na svou hruď. Jak skutečně papež mladým rozumí. Až se mě budou novináři ptát, proč mladí jezdí za Svatým Otcem, tak budu mluvit o tomhle. Jak církev, tedy papež, mladým lidem rozumí. Byl to „silný pocit“ když jsem si uvědomil, že tady na svatopetrském náměstí jsme doma. Otevřená náruč Berniniho kolonády, která se jakoby kryje s náručí papežovou – a v této náruči jsme my všichni. My biskupové si uvědomujeme, že vy jste budoucnost církve, že mezi vámi rostou lidi, kteří jsou schopní, šikovní, něco dokážou. Když jsem procházel tady tím centrem v pondělí poprvé, tak na mě udělalo obrovský dojem, když jsem vás viděl. Všechny ty lidi u počítačů, tohle středisko…. . To je pro nás biskupy, jako když hladí srdce - že mladí lidé jsou schopní, rostou ve vás odborníci a zkušení lidé. Radost nám dělá i to, že jste v Římě a to, že získáváte zkušenosti ze setkání s jinými národy a s univerzální církví. Tak moje srdce biskupa z vás má opravdu radost . V duši biskupově to posiluje naději do budoucna, naději od církve v naší zemi do budoucnosti. O toto jsem se chtěl s vámi rozdělit.“

BITVA O ANGLII ANEB JAK JSME UBYTOVÁVALI

Tato kratičká zpráva o ubytovávání českých poutníků při příjezdu na Světový den mládeže chce přispět k získání úplnějšího obrazu o dni, ve kterém většina z Vás připutovala do Věčného města. Předehrou naší „bitvy o Řím“ byl pobyt přípravného týmu, který sloužil ke stmelení týmků a přípravě programu pro vás. Pro ubytovatele spočíval především v přípravě na Váš příjezd. Nedělní ráno nám připravilo však překvapení, byly nám totiž oznámeny nemalé změny v ubytování... Pondělí 6:30 - skupinka ubytovatelů odchází na školu, kde očekáváme první příjezd, o 30 minut později další odjíždí na stanoviště na dálnici A1 a A24, aby pomohli v navigaci na cílové adresy, na kterým se uskuteční přijetí našich poutníků. Tato skupina sehraje mimořádnou roli, ne všechno se sice podaří navigovat přesně, budeme svědky mnoha událostí, např. jak za závažný dopravní přestupek má český řidič dostat od italské policie pokutu 4 miliony lir a zadržení řidičského průkazu na 3 měsíce; situaci „nejvyššího napětí“ se podaří vyřešit pokutou 121 000 lir, kterou zaplatí k našemu milému překvapení italští volontéři, protože pomoc našich hlavně s odbavováním Poláků je obrovským vkladem k zrychlení odbavování. Nikoli nízké napětí na dotyčném strategickém bodu trvá až do třetí hodiny, kde je vystřídána italská policejní „pokutovací“ hlídka jinou. Na dotyčném bodě se zhroutí italská organizace v 17:00 příjezdem více než 150 autobusů. V 8:30 jsou už naši „první“ poutníci ve městě, probíhá hledání míst, informování, navigace, upřesňování dat, monitorování a řešení problémů na jednotlivých místech. Situace vrcholí v odpoledních hodinách, tým pracuje sehraně, telefony se vaří... Je pozdní odpoledne, bitva se ale nezdá nepřehlednou, víme o sobě, spoléháme se jeden na druhého, povzbuzujeme unavené. Ve 20:00 má začít úvodní večer - program pro naše poutníky na náměstí, nevím, jestli opravdu začal, vím však, že přesně v tuto minutu se odmlčely všechny telefony, asi na deset až dvacet minut. Já osobně jsem naslouchal tichu a zdálo se mi podobné onomu z filmu, kdy se čeká na další telefon, ale on mlčí. Za nějaký čas se znovu ozve, ale s intenzitou podstatně nižší, slouží nám a víme o něm až do druhé hodiny po půlnoci. Stratég ví, že bitva je vyhrána, ne však válka.
P. Petr Žůrek

PŘEDSTAVUJE SE STUDIO TELEPACE

Telepace vzniklo před více než pěti lety z nadšení a touhy několika lidí šířit skrze televizi dobré zprávy. Chceme být hlasem chudých a všech těch, jimž ve společnosti není dopřáno být slyšen. Název vznikl podle stejnojmenné italské televizní společnosti, která nás inspirovala svým nekomerčním přístupem i velkou důvěrou v Boží prozřetelnost.

Do Říma jsme přijeli natočit dokument a zmapovat vše krásné a neopakovatelné, co se zde děje. Na tento úkol je nás celkem hodně (šest kameramanů, asistenti, zvukař, technik, dramaturg, produkce a režisér). Na konci září bude k dispozici videokazeta s dokumentem, a bude-li se vše dařit, vyjdou i další samostatné kazety s katechezemi, scénkami, pantomimou, koncerty, atd.

V nejbližší době nás čeká velký úkol. Od 1.října totiž začínáme pravidelně vysílat pro 70 tisíc diváků v infokanálu ostravské kabelové televize; včetně dalších deseti měst v okolí Ostravy. Držte nám palce a modlete se za nás!
P. Leoš Ryška SDB

„´BREJ DEN, JSME GOOD DAY RECORDS A BUDEM TADY ZVUČIT!“

Uhnat naše pány zvukaře k rozhovoru chce opravdu pevné nervy. Nakonec se nám to ovšem podařilo, skvěle jsme si „pokecaly“ a navíc jsme pro vás, naše čtenáře, získaly exkluzivní rozhovor.

Firma, která nám ozvučovala Svatou Horu a nyní je s námi i tady v Římě, se jmenuje Good Day Records. Pánové Jirka a Tomáš (zvukaři) a Petr a David (technici) jsou všichni z Prahy a k profesi zvukaře se zvláště pan Tomáš dostal opravdu zajímavým způsobem. Prý si jednou řekl, že už ho to ve „fabrice“ opravdu štve (montoval tam počítače, na kterých hrají všichni hry) a bavila ho hrozně muzika, tak jednoho dne přišel do jazzového klubu v Praze a řekl: „Brý den, já jsem Tomáš Jakl a budu tady zvučit…“.

Zbývající trojka měla ještě donedávna folkovou kapelu, hráli spolu na různých akcích a v devadesátém čtvrtém roce dokonce vyhráli Portu. Posléze pochopili, že nejen kapelou živ je člověk, ale pořád chtěli dělat něco, co souvisí s muzikou. Tak se začali věnovat zvukařině. Zvučili takové kapacity jako Žalmana, Petra Nováka, Spirituál kvintet, Druhou trávu a dokonce byli na turné i s Lucií. Spolu už – podle svých slov – nehrají, ale slibují, že až zase začnou, bude to velký comeback.

Proč přijeli do Říma? Čistě z prozaického důvodu –zvukařením se živí. Ale kupříkladu pan Tomáš uvedl, že je v Římě poprvé „…a je to super!“. Objednávka na zvučení letošního setkání vznikla prý už loni, na základě dobré spolupráce na Svaté Hoře.

Po chvilce štěbetání pánům zvukařům došlo, že míříme k dotazu, zda jsou katolíci…..oni nejsou hloupí, kluci naši! Můžou prý říct, že nejsou, ale určitá sympatie k nám tu z jejich strany je. Snaží se prostě podporovat akce, které jsou pro mladé, které „mají znamínko plus“. Nezáleží na tom, jestli jsou církevní nebo jiné, hlavně že mají dobrý úmysl, dobrý účel. Z jejich hlediska nezúčastněných tady v Římě vidí i nějaké ty „mouchy“ typu dav apod. Jirka se nám taky přiznal, že i kdyby byl on „poctivým praktikujícím katolíkem“, že by asi na žádné takové setkání nejel, „asi by spíš někde přemejšlel v ústraní, než někam jezdil“.

Takže – shrňme si to. Pro pány zvukaře by asi naše setkání tím pravým ořechovým zrovna nebylo, ale kdyby jim bylo proti mysli, pracovat by sem nejeli. Co z toho pro nás vyplývá? Že je jim tu s námi možná aspoň trochu (nebo trochu víc?) dobře.
Eva & Míša

ZA SVATÝM OTCEM

Zprvu jsme byly čtyři. Já, dvě překladatelky a Markéta. Věděly jsme, že budou všude davy lidí, ale jít za Svatým Otcem bylo silnější. Cestou se k nám přidaly ještě čtyři děvčata a tak nás bylo osm. Jak jsme předpokládaly, cesta byla obtížná. Ať se to týkalo metra, kde jsme vypotily litry, nebo ulic, kterými nás nesly davy. Chytly jsme se za ruce a držely se tak, že ani projíždějící tank by nás nerozdělil. Protože jsme začaly lapat po dechu jako ryby na suchu, odbočily jsme do vedlejší uličky a světe div se, ocitly jsme se na náměstí Svatého Petra a rovnou mezi Japonci. I přesto, že jsem menšího vzrůstu, oni byli ještě menší a mně se tak zvětšilo sebevědomí. K našemu prospěchu to ale nevydrželi a hromadně odešli. My jsme se tak dostaly až k zátarasám. Svatého Otce jsme krásně viděly, vždyť jel kolem nás. Nakonec oddělali i zátarasy a my se dostaly na volnější prostor, kde jsme si posedaly a naše překladatelky nám vše přeložily. Dokonce i na obrazovku jsme dobře viděly. Byl to moc pěkný zážitek – slyšet Svatého Otce. Jak řekl můj kamarád „Je to staříček, ale v srdci je to mladý kluk“. Zůstaly jsme tam až do konce a pak jsme se vydaly pěšky nazpět. Z cesty si již moc nepamatuji, nohy mě však bolí ještě dnes.
Soňa

Věřte nevěřte : BLESKové zprávy

Společnost Sodexho, poskytující mnohým mladým stravu, podcenila rozložení distribuce jídla. Neočekávaně se totiž stalo, že se všichni chtěli stravovat v centru Říma, a nikdo v místě ubytování. Pro příště se snad Italové polepší…

Jeden nejmenovaný český poutník vzal úterní pouť do baziliky Svatého Petra až příliš vážně. Prošel několik neznámých ulic v okolí Vatikánu a přilehlých států (=Itálie), prošel několika tunely určené pouze pro vozidla a bloudil v podzemním parkovišti. Nebo že by tento člověk, který nechce být jmenován, zabloudil?

Jak si někteří z vás určitě všimli, vloudil se k nám do tisku šotek, který nám přeházel čísla stránek. Nakonec jsme se na něj ani moc nezlobili. Zajisté jste se kvůli němu nenudili a zabili aspoň trochu času hledáním správné stránky.

Jeden člen tiskového týmu zaskočil do press centra zřízeného pro letošní jubileum. Tam zburcoval polovinu informátorů a techniků se svým problémem: „Mně to nepíše háčky!“

Bylo by chybou domnívat se, že v obležení poutníků jsou pouze baziliky. Pozornost davu přilákal díky globalizaci stále rozšířenější McDonald. I v naší vesnici je už jeden…

Jeden citát: “Italům se geniálně podařilo spojit zmatek a byrokracii.“ Becket

POČASÍ ANEB VĚŠTBA KAPITOLSKÉ VLČICE

Milí, o pár tisíciletí mladší přátelé, je zde opět čas na mé věštění:

Situace: bude stejně, možná že i stejněji…

Včera: bylo takové vedro, že se mi málem roztavil můj bronzový ocásek.

Dnes: oproti minulým dnům se možná ještě oteplí.

Teploty: ráda bych Vám pomohla, ale z mého teploměru se vypařila všechna rtuť…

Sjízdnost řek: plout už se dá jen po moři, to jen tak nevyschne (snad).

PÁR ČÍSEL

Chcete čísla? Máte je mít. Ve čtvrtek bylo v Římě již 800 tisíc poutníků a další stále přijíždějí. Očekává se jich celkem milion a půl až dva miliony. Na dotaz redakce A Romy, zda nebude problém s velkým množstvím lidí na Tor Vergatě, nám don Giuliodori řekl: „Nebudou žádné problémy. Podívejte se, na Tor Vergatě jsou dva miliony čtverečních metrů místa.“ Poté se italský ředitel tiskového úřadu SDM rozhorlil nad tím, že spousta médií psalo délku poutě víc, než 10 km. Ujistil nás, že lidé, kteří se rozhodnou jít na program se Svatým Otcem pěšky, ujdou maximálně 10 kilometrů. Chcete další čísla? V Římě je tento týden zastoupeno 159 států, 550 až 600 biskupů. Fasovat sáčky se stravou budeme moci na 25 místech.
Ricky

Inzerce

Hledá se hromada sněhu. Zn: Rychle

Ztratil jsem modrou tašku poutníka s logem GMG. Kdybyste ji náhodou viděli, ozvěte se. Zn: Snad to bude ta pravá

© Press Centrum Řím 2000, Všechna práva ukradena Šéfredaktor a vrchní cenzor :-) P. Jenda Balík