A ROMA VI.

Zelený trávník

Je zajímavé pozorovat, jak se proměňuje trávník na zahradě bratří cisteciáků. Když první předvoj naší národní skupiny vstoupil do zeleně obehnané kamennou zdí, trávníček na něj dýchl svěžestí a ochotou, čerpat sílu z blahodárných slunečních paprsků.

Uběhl nějaký den a trávník vypadal unaveně: byl zaprášený, ušlapaný, na některých místech úplně zničený. A dosud i přes opatření, která zamezují vstup na onen nebohý trávník, stále je zaprášený a napůl zničený. Vím, že ho neuvidím v jeho původní nádheře, ale chovám naději, že se opět zaskví ve svém původním lesku. Možná bude i hezčí …

Mám za to, že podobnou proměnou procházíme zde v Římě i každý z nás. Přijeli jsme odpočatí, plni sil. Zde na nás sedl prach únavy, jsme uchození a možná i vnitřně „ušlapaní“ neustálým přesouváním pozornosti z jedné důležité věci na druhou, jistě ne méně důležitou. Někdo je možná úplně zničený.

A právě to je ta nejvhodnější chvíle, abychom začali každý se svým trávníčkem něco dělat. Můžeme ho nechat, ať se zotaví sám, až budeme doma. A můžeme tam také (v) pustit Někoho, kdo to umí udělat ještě lepší, než to bylo původně.

Východní církev používá pro Ducha svatého barvu zelenou. On totiž umí neustále přinášet svěžest do našich srdcí.

Kéž na Tor Vergata najdeme v prachu a žáru svěžest a sílu. Kéž to umíme hledat u Toho, kdo umí občerstvit a kdo s námi putuje, i když jsme zaprášení, ušlapaní a zničení … a kdo nám dává Ducha … P. Prokop Brož

Až budeš doma

Až přijedeš po těchto nádherných dnech domů, budeš možná zase jeden jediný mladý křesťan široko daleko. Pak bude dobré si uvědomit, že to, co jsme v těchto dnech zakusili, nemohl by nikdo z nás prožít sám bez druhých. Ke kráse života s Bohem patří společenství křesťanů. I když pro věřícího jsou důležitá osobní tichá setkání s Kristem, pravdou také je, že křesťan není soukromník. Potřebuje společenství. Proto ti chceme nabídnou pomoc. Pokud hledáš společenství, pokud chceš v duchovním životě pokračovat po těchto dnech více do hloubky, máš-li zájem pomoci rozvoji vašeho společenství a nevíš-li, co dělat, klidně se s důvěrou obrať na diecézní centra života mládeže nebo na diecézní centra pro mládež. Jejich adresy máš na straně 33 v knížce, kterou jsi dostal při odjezdu z republiky.

Na těchto místech najdeš lidi, kteří jsou biskupy posláni ke službě mladým, mají vás rádi a budou se vždy snažit pomoci vám a najít pro vás vhodná řešení.
P.Jenda Balík

Mám vás ve svém srdci

Mons. Renato Boccardo je zodpovědný za mládež při papežské radě pro laiky. To, že nás navštívil, je pro všechny velká čest a pro nás - pro tisk - jedinečná příležitost, jak vám zprostředkovat počtení skvělého rozhovoru.

160 mladých lidí z ČR tady už od minulého týdne připravovalo České národní centrum pro 4000 mladých z ČR. Myslíte, že je takové centrum a jeho příprava důležitá?

Je to velmi důležité. Jestliže chceme, aby mladí lidé, kteří sem přijedou, byli schopní tady prožít silnou duchovní zkušenost, musíme se postarat o všechny detaily. Myslím, že těch 160 mladých, kteří tu byli před setkáním a pracovali, jsou jako služebníci v Káni Galilejské. Služebníci, kteří připravovali a obsluhovali stůl během svatby. Starali se o všechny detaily, aby ten svátek mohl být opravdu dobrý svátek. A to je velmi důležité, protože během tohoto svátku Ježíš ukázal sebe, odhalil se. Nyní - jako v Káni - Ježíš zve lidi, aby se s ním setkali. Díky těm lidem, co ten svátek připravují, může být Ježíš odhalen, může se ukázat ostatním.

Jste spokojen s dosavadním průběhem SDM?

Ano, jistě. Víte, je to krásné, vidět mladé lidi jít do baziliky Sv. Petra, slyšet je vyznávat jejich víru. Vidět, jak poslouchají Svatého Otce, který se jich ptá, proč jsou v Římě a co hledají, a který je posílá k našemu Spasiteli Ježíši Kristu. Je to velmi, velmi pěkné. Ukazuje to totiž, že mladí lidé jsou dobří lidé. A že se odevzdávají důležitému úkolu - přinést evangelium do dalšího tisíciletí - jak to říká Svatý Otec.

Na Fóru jste se setkal se dvěma mladými lidmi z naší země. Co byste mohl obecně říci o Češích?

Čeští lidé jsou skvělí. Opravdu. Znám Čechy už několik let a měl jsem mnohokrát příležitost navštívit ČR.

Mám tam velmi, velmi dobré přátele. I když jsem tady jen na pár minut a hned zase musím pryč, chtěl jsem za vámi přijet. Jen abych vám ukázal, že vás mám ve svém srdci.

Eva @ Míša

PTÁME SE A VY ODPOVÍDÁTE

Proč jste sem přijeli a co jste očekávali? Splnilo se vaše očekávání?

MARUŠKA Z INFORMACÍ

To je moc otázek najednou… Proč jsem přijela? Protože mám ráda sluníčko, lidi a Pána Boha, a jak jsem už řekla v rádiu Proglas, stačí mi, když tady budu stát na rohu, smát se na lidi a mávat na ně rukama, nohama. Ale asi proto, že jsem spíš takový akční typ a modlitbu si dokážu najít právě i v práci.

Očekávání – já jsem ani nevěděla, co očekávat, protože jsem na něčem podobném poprvé, a myslím, že na závěry je ještě brzo. Ale leccos se mi tady splnilo.

DÁŠA Z LITOMĚŘIC

Já jsem byla na Svatý Hoře (tam se mi moc líbilo) a už od té doby jsem se na toto setkání hrozně těšila. Jenom jsem se bála, že mě naši nepustí. Nejdřív váhali – je to finančně náročné, ale nakonec mě ještě podporovali. Čekala jsem od setkání povzbuzení ve víře, těšila jsem se na setkání se Svatým Otcem a myslím, že to může být i určitý povzbuzení pro něj. Když vidí tu spoustu mladých lidí, který jsou pro to nadšený, může to být pro něj jakási naděje.

MICHAL Z DUCHCOVA

Přijel jsem sem, protože mi to doporučil kněz, který mě připravuje na biřmování. Moje představy byly úplně jiný, jak už to bývá, čekal jsem, že všechno bude úplně perfektní, úplně v pohodě, že se všude každej člověk dostane, ale jsou tu i nějaký těžkosti. Ale právě tohle se mi na tom tak nějak líbí, že to dokážeme přijmout, že právě to na tom můžeme objevit, že tohle ještě není ten ráj.

MARUŠKA Z UH. HRADIŠTĚ

Přijela jsem po výborné zkušenosti se Svatou Horou. Abych pravdu řekla, nic moc jsem nečekala, protože ještě s celosvětovým setkáním zkušenost nemám. Jak se mi to tu líbí? V mnohých případech su docela překvapená, líbí se mně, že tady máme národní centrum, protože je to takové domáčtější. První zkušenost ale nebyla moc libá, protože jsme se tlačili v davu, jenže to k tomu asi patří…

DVĚ SESTRY DOMINIKÁNKY

Mějte se krásně, všichni mladí, tělem i duchem!

Jsme tu v rámci mezinárodní akce, kterou mají na starost francouzští dominikáni a kapucíni. Už dlouho v rámci SDM organizují pro mladé kavárny, takže i letos máme v Římě pro mladé lidi nachystaných deset kaváren, které jsou různě zaměřené. V každé kavárně je samozřejmě kafe a něco na občerstvení a k dispozici jsou tam taky počítače s internetem a tak se může mailovat všude po světě. My jsme se sestrou Bernadetou v kavárně u svatého Augustýna, tam máme svůj pult. Máme na starosti provádění v kostele a taky vlastně trochu přiblížení jeho spiritualitu.

Eva @ Míša

To je síla!

„Já pocházím z malé vesnice, kde se konají bohoslužby třikrát do měsíce a jednou tam máme mši svatou. Setkává se tam osm starších babiček , můj bratr, moje máma a já.

To, že jsem přišel sem mezi vás, je obrovská síla, která na mě jak od vás, nejenom Čechů, ale všech, kteří jste tady, působí. Už jen to, že se potkáváme na ulicích, díváme se na ty naše pasy, který nám byly přiděleny, říkáme si, z jakého jsme státu, a voláme na sebe. I to, že jedeme v metru, Poláci zpívají svoje písničky a my zase svoje, kterými chválíme Pána Boha . To vše je taková obrovská síla, kterou člověk tady mezi váma potkal, a za to bych vám chtěl poděkovat.“

ROZHOVOR S PALKOM DANKOM

Pokud jste si z předvčerejšího programu Incontragiovani nezapamatovali jméno každého účinkující, nevadí, my vám teď jednoho přiblížíme. Jmenuje se Palko Danko a pochází z jedné malé vesničky nedaleko Bratislavy. V Bratislvě studuje na Přírodovědecké fakultě matematiku a chemii. Při tom se už několik roků věnuje divadlu. V poslední době speciálně tanečnímu divadlu, které však není samoúčelné, ale skrývá v sobě poselství, které darujeme lidem. My jsme se ho tedy zeptali.

Jak byla započata tvá umělecké dráze?

Dostal jsem se k tomu přes různá představení, na které mě pozvali buď rodiče nebo přátelé. Začal jsem doma napodobovat, hrál jsem si na cirkus, a vymýšlel jsem různé akce. Zval jsem sousedy a známé na soukromá představení a potom jsem později pracoval ve vesnici s mladými. Ted během studia v Bratislavě máme se studenty jednoho církevního gymnázia taneční divadlo, se kterým každý rok připravujeme večerní program, kde formou tance, symbolů a neverbálního projevu kódujeme a šifrujeme nějaké důležité téma. Tím chceme lidem zprostředkovat, že tyto dary máme přímo od Boha a nechceme si je nechávat pro sebe, aby shnily, ale chceme je předat jiným. Jsem úplný amatér a nikde jsem divadlo nestudoval. Učíme se to společně, sledujeme různá představení a tímto způsobem hledáme formu. Je však pravdou, že jsem se již při nejrůznějších příležitostech a festivalech, na kterých prezentujeme naše díla, setkal s profesionály, odborníky a kritiky.

Jakým způsobem jsi se dostal na náš český program Incontragiovanni na náměstí před bazilikou Santa Croce in Gerusaleme?

Ta příčina má dvě jména, jedno křestní a jedno příjmení, které zní Tomáš Hoffmann. Ten mě s největší pravděpodobností viděl v Praze, kdy jsem tancoval při jedné příležitosti. A přepokládám, že věděl, o čem bude hovořit otec kardinál Vlk při své čtvrteční katechezi, a tak mě pozval, abych zatancoval tanec o narkomanovi. V té souvislosti jsem se zmínil, že chystám nové představení pro Slováky o Nerovi a Kristovi. On to uvítal a pozval mě také na večerní program Incontragiovani.

Mohl bys nám sdělit tvůj osobní dojem z našeho národního centra?

Tak začal bych od zadu. Nejprve jsem byl nesmírně nadšený z katecheze otce kardinála Vlka. Bylo to ohromně symbolické, že při hlavní třídě a v momentálně ani nevím kolik milionovém Římě sedí stále se zvětšující skupina mladých lidí, kde se postupně víc a víc zmenšuje stín a narůstá slunce. Na jevišti u mikrofonu stojí kardinál bez poháru vody. Nesedí za nějakým honosným stolem, nebo v přepychovém křesle. Stojí skoro hodinu a daruje se. Podle mého názoru to byl takový pozitivní útok na člověka, že nemohl vyvrcholit jinak než v úžasné bohoslužbě.

A teď něco k večernímu programu Incontragiovani. Tím, že už několik roků pracuji v režii, nevyhnu se profesionální deformaci, posuzování. Programu bylo příliš mnoho. Vydalo by to na čtyři večery. Takže je pochopitelné, že se obecenstvo obměňovalo, což je škoda, protože celý program měl moc pěknou myšlenku čtyř ročních období, a tím pádem všichni neviděli všechno. Na druhé straně si nesmírně vážím a cením odvahy, chuti a nadšení všech účinkujících, kteří tam vystoupili. Byla to masa lidí, která se tomu dopředu věnovala. Celý program byl plný úžasných nápadů, byli použity fantastické rekvizity a všichni účastníci se skutečně rozdali.

Ty jsi do Říma přijel pouze kvůli programu v našem národním centru, nebo jsi řadovým poutníkem?

Jsem úplně normálním poutníkem, jako všichni ostatní. Přijel jsem z Bratislavy autobusem už 9. srpna 2000. Čtyři dny jsem strávil v italské diecézi Pescara, teď jsem přijel do Říma a nabízím to, co mně Bůh dal. Ten talent, který hledám a rozvíjím. Nechci si ho nechat pro sebe a touto formou ho nabízím ať už Čechům nebo Slovákům.
Lucka

Inzerce

Na přelomu září a října si budete moci na každém Diecézním centru pro mládež zakoupit publikaci o XV. Světovém dni mládeže a videokazetu s dokumente. K tomu budou k dispozici ještě dvě samostatné kazety s katechezemi, scénkami, pantomimou, koncerty atd.

© Press Centrum Řím 2000, Všechna práva ukradena

Tiskový tým tvoří: 2x Eva, Filip, Jakub, Jenda, Jirka, Katka, Libor, Lucie, Lucka, Martin, Míša, Monika, Olga, Ricky, Soňa.

Šéfredaktor a vrchní cenzor :-) P. Jenda Balík