RN: V Římě byl v tu dobu i generální vikář Plzeňské diecéze Adrián Zemek (zástupce biskupa - pozn. red.). Nebál jste se, že se mezitím může ve vaší diecézi něco přihodit, když tam nebyl žádný představený?

biskup Radkovský: Nebál jsem se, protože tady byl představený. Vždycky je to tak, že když jsme oba pryč, musí být v diecézi někdo, kdo má plné moce. Někdy se může například stát, že je třeba jeden na dovolené a druhý musí být někde jinde. Vždycky před tím dávám pověření buď panu kancléři, nebo některému z biskupských vikářů. Tentokrát to měl biskupský vikář pro školství, pan doktor Falkenauer.

RN: Co mají dělat mladí pro to, aby se tato pouť stala hlubším základem pro jejich křesťanský život?

biskup Radkovský Myslím, že by bylo dobře, aby měli možnost si to všchno znovu projít a zreflektovat, promyslet a nechat na sebe zapůsobit. Jistě, teď je to ještě všechno takové vzrušené. Ono až se to trochu usadí, tak ty velké věci, řekl bych, vyniknou. Proto chystáme na začátek října, na druhý říjnový víkend setkání Post Roma. Abychom se nad tím společně zamysleli a abychom navázali na to, co nás z toho oslovilo a utkvělo v nás a abychom na tom mohli stavět dál. Myslím si, že by bylo škoda neudělat nic, protože by pak mnohé dobré mohlo zapadnout. Kdežto takhle se to bude moci uchytit a růst dál.

RN: A něco praktického pro každodenní život?

biskup Radkovský: Snažil jsem se to říct již včera na našem závěrečném setkání, z té papežovy promluvy. On mluví o víře a o tom, jak je víra nesnadná v dnešní době. Ale v té laboratoři víry, kde dával příklad, jak se Ježíš ptal svých učedníků u Césareje Filipovy, za koho ho pokládají (Mt 16, 13-20). Tím chtěl přinutit apoštoly k oné reflexi. To samé bylo setkání Tomáše se Zmrtvýchvstalým Kristem. Svatý Otec právě říkal, že víra je rozumný a svobodný úkon, rozhodnutí a odpověď člověka na to, že se mu Bůh zjevuje a že se setkává s Kristem Zmrtvýchvstalým.

To setkání s ním je možné v různých situacích života, především pak ve společenství. Protože tam je Ježíš přítomný, jak slíbil. To je právě to, co tady mohli mladí během celé doby zažít. Nyní je potřeba, aby zase šli dál. Aby nezůstávali sami. Papež jim říká, "nejste sami. Jdete společně a jdou s vámi vaši blízcí, rodiče, kněží a vychovatelé. Je potřeba, abyste takto šli společně do tohoto světa a věděli, že v tom všem, co je krásné a co vás oslovuje, že v tom se setkáváte s Kristem.

Kristus je ten, který vám dává šanci, když nechcete zůstat jenom v průměrnosti a prostřednosti, ale chcete jít za věcmi, které jsou velké." A papež tam měl mnoho dalších podobných krásných výzev. To jsou věci, ze kterých je potřeba každý den žít.

RN: Děkuji za rozhovor.