Klíčovou skutečností pro další vývoj plutokracie je, že chce své omyly použít jako záminku k dalším zločinům. Naprosté dokonání zbídačení se všude musí stát důvodem pro zotročení, třebaže ti kdo způsobili zbídačení jsou zcela totožní s těmi, kdo zotročují.
Je to, jako kdyby silniční lupič gentlemanovi nejen sebral koně a obral ho o všechny peníze, ale předal ho poté ještě policii kvůli potulce bez zjevných prostředků k obživě. Nejohavnější rys celé této ohromné podlosti nacházíme v plutokratickém dovolávání se vědy, nebo spíše té pseudovědy, již nazývají eugenika.
Eugenici zaujali jisté poněkud neurčité kliky svým tvrzením, že současné "podmínky" v nichž lidé pracují a plodí potomstvo jsou špatné pro rasu, ovšem moderní mysl se příliš nerozpíná přes jeden stupeň úvahy a tak důsledky z úvah nad "podmínkami" jsou docela jiné než se původně předpokládalo.
Pokud někdo řekne, že "z roztřesené kolíbky může vyrůst rachitické dítě" mělo by přirozeným důsledkem, domnívali bychom se, být, že lidé dostanou dobré kolébky nebo dost peněz, aby si je mohli koupit. To by ovšem znamenalo vyšší mzdy a rovnější rozdělování bohatství; plutokratičtí vědci proto s poněkud ztrápeným výrazem zamířili pohledem a klíšťkami jinam.
Když jejich potíže redukujeme na holou pravdu, jde zhruba o toto. Více jídla, volna a peněz pro dělníky by znamenalo mít lepší dělníky a to i z pohledu těch, pro něž by pracovali. Více jídla, volného času a peněz by ovšem rovněž znamenalo větší dělníkovu nezávislost.
V domě se slušným ohněm a plnou spíží by se i ze zákaznického pohledu vyrábělo křeslo nebo opravovaly hodiny lépe, než v chatrči s děravou střechou a studeným krbem. Ale v domě s pěkným ohněm a zaplněnou spíží by se také lépe odmítalo vyrábět křesla a spravovat hodiny - a ještě lépe se takový dům hodí pro nicnedělání - a nedělat nic bývá někdy lidská povinnost z nejvyšších.
Každý, kdo nemá zatvrzelé srdce musí být zdrcen lítostí nad tímto patetickým boháčovým dilematem, když má udržovat chudáky dost silné na to, aby pracovali a dost slabé, aby pracovat museli. A když tak boháč v zamyšlení postával pod děravou střechou a u rozvrzané kolébky, napadlo ho jednoho dne cosi nového a podivného-jedna z nejpodivnějších, nejprostších a nejstrašnějších myšlenek, jež vůbec kdy povstaly z hluboké jámy prvotního hříchu.
Střechu nelze spravit, nebo alespoň spravit pořádně, bez porušení kapitalistické rovnováhy nebo spíše disproporcí ve společnosti, protože člověk, který má střechu má i dům a do té míry je jeho dům i jeho hradem. Kolébka se nebude houpat pohodlněji, nebo alespoň ne o dost pohodlněji, pokud nebudou silnější ruce chudé domácnosti, protože ruce, které hýbají kolébkou vládnou světu - do té míry.
Kapitalistu však napadalo, že v domě je jeden druh nábytku, jež lze vyměnit. Manžele lze vyměnit. Narození nestojí nic, nic než bolest a odvahu a takové staromódní věci; pro podnikatele nebude nákladnější, když spojí v manželství silného horníka se zdravou prodavačkou ryb, než kdyby se horník sám spojil s méně silnou ženou, které dává ze sentimentu přednost.
Tak by se mohlo podařit - při zachování jistých širších linií dědičnosti - dosáhnout jistých fysických zdokonalení, bez jakéhokoliv zlepšení morálního, politického či sociálního. Třeba je možné mít stálý přísun silných a zdravých otroků aniž by byli rozmazlováni slušnými podmínkami. Tak jak majitel mlýna používá vítr a vodu, aby poháněl svůj mlýn, mohli by tuto přirozenou sílu používat ještě levněji a pohánět jejich kola krví člověka, odvedenou z jejího toku za jeho mládí. Právě to a jen to eugenikové zamýšlejí.
O morálním stavu těch, kdo takto smýšlí, nám nepřísluší mluvit. Praktická otázka je spíše intelektuální povahy: jde o to, zda jsou jejich spekulace dobře založeny a zda jim vědci skutečně mohou zaručit nějaké takové fysické jistoty.
Naštěstí je den ze dne jasnější, že se snaží, vědecky řečeno, stavět na tekutém písku. Teorie o pěstování otroků se bortí na tom, co demokracie nazývá rovností lidí a co se dokonce i oligarchové cítí nuceni nazvat podobnost lidí. Jde o to, že i když nelze říci, že by všichni lidé byli normální, je naprosto zřejmé, že naprostá většina lidí normální je.
Všechny eugenické příklady se zakládají na extrémních případech, jejichž likvidace, kdyby to dovolila lidská čest a lidský smích, by masy příliš neovlivnila. Pro ostatní zůstává ohromnou slabinou eugeniky fakt, že pokud úsudek či svoboda běžného člověka nemají být brány v potaz kvůli jeho zděděným vlastnostem, musí být, kvůli jejich zděděným vlastnostem, odmítnut úsudek soudců.
Eugenickému profesorovi se může a nemusí podařit vybrat rodiče pro dítě, ale určitě si nemůže vybrat vlastní rodiče. Všechny takové myšlenky, včetně eugenických, pochází samým svým principem z pochybných nebo nakažených pramenů. Potřebujeme skutečné mudrce, aby to opravdu dokázali. A pokud to budou skuteční mudrci, dělat to nebudou.
Přeložil Martin Moštěk