Michael W. Smith si konečně našel čas, aby natočil instrumentální album, což chtěl učinit už před 10 lety. Jeho snem prý bylo nahrát hudbu k filmu. A protože se k takové práci nedostal, vymýšlel si ideální film ve své hlavě. Na albu Freedom jej doprovází Irský filmový orchestr.

Na turné po naší republice vyrazí na podzim křesťanský zpěvák a skladatel Bill Drake . Hraje klidnější popové písničky, inspirované biblickými texty. Například na albu Send Me uvádí jako své inspirační zdroje celkem 13 novozákonních a sedm starozákonních knih. Nejčastěji čerpá z Matoušova evangelia, na dalších místech jsou list Efezským, kniha proroka Izaiáše, Lukášovo evangelium a list Římanům. Bill Drake pochází z Kalifornie a letos oslavil dvě významná výročí: 40 let od svého narození a 20 let od křtu. Je ženatý a má dvě dcery. Více informací si můžete přečíst na jeho stránce www.billdrake.com.

Na samém konci prázdnin vyšlo čtvrté letošní číslo časopisu Tón , který se věnuje naší i zahraniční (nejen) křesťanské hudbě. Najdete v něm například reportáž z festivalu Freakstock 2000, který se uskutečnil ve dnech 28.–30. července v Německu. Hrály na něm kapely různých žánrů: od countrypopu přes rock’n’roll až po hardcore. Celým číslem Tónu se jako nit táhnou informace o kapele Delirious?, jejíž kompletní diskografii začala od letošního léta do naší republiky dovážet Rosa. Delirious? vznikli v roce 1992 a od té doby se jim dobře daří nejen v křesťanských žebříčcích, ale i v britské komerční hitparádě. Delirious? hrají něco mezi taneční a rockovou hudbou, jejich aktuální album má název Glo a v novém Tónu najdete mimo jiné překlady textů. V Tónu č. 4/2000 si můžete také přečíst profil Stevena Curtise Chapmana , letošního držitele ceny Dove .

Nejmasovější křesťanskou událostí měsíce srpna bylo setkání mládeže s papežem Janem Pavlem II. v Římě. I během této události zněla spousta muziky. Já jsem vás už v červencovém článku upozornil na dvě alba, která vyšla právě k Světovému dni mládeže 2000. Jedno z nich, anglicky nazpívaný titul One , dostalo punc „oficiální mezinárodní nahrávky“. Zastoupeni jsou na něm interpreti popoví, folkoví, rockoví i taneční: ze známějších například Hispanoameričanka Jaci Velasquez nebo indián Aaron Neville . Nechybí ani mezinárodní (italsko-anglicko-francouzsko-španělská) verze hymny Emmanuel .

Ke křesťanství se na svém novém albu Faith And Courage (Víra a odvaha) snaží přihlásit i irská zpěvačka Sinéad O’Connor . Problém je v tom, že ještě větší prostor na desce dává sektě rastafariánů a podle rozhovorů, které interpretka poskytla médiím v souvislosti s vydáním alba, sama neví, kam by se zařadila. Spousta katolíků především v jejím rodném Irsku si ještě pamatuje okamžik, kdy zpěvačka před očima televizních diváků roztrhla fotografii papeže. Dnes Sinéad jednou tvrdí, že svého činu lituje, podruhé údajně projevenou lítost popírá. V rámci jednoho z proudů odštěpených od katolické církve prý vstoupila do řádu, podle jiných zdrojů zůstává věrná rastafariánům, kteří na ni zapůsobili především svou houževnatostí. Nové album je po hudební stránce velmi dobré, texty však kopírují zpěvaččino (zatím neúspěšné) hledání místa, kde by zakotvila. Podle informací vydavatelství Warner Music je Česko jednou ze zemí, kde se album prodává nejlépe.

Otázkou autorských práv, svědomí a křesťanství se zabývá článek „Co znamená Napster pro křesťanskou hudbu?“, který se objevil na internetové stránce http://www.ccmmagazine.com/. Autor článku proti sobě klade dva argumenty. Na jedné straně potřeba, aby se křesťanská hudba (jakožto způsob hlásání Božího slova) dostala k co největšímu množství posluchačů. Tomu napomáhá i bezplatné stažení písně z Internetu. Na druhé straně porušováním autorských práv přicházejí umělci a vydavatelé křesťanské hudby o výdělek, který jim po právu patří. Vzhledem k tomu, že Bible vyzývá k poslušnosti vůči pozemským zákonům, pokračuje autor článku, je porušení autorských práv současně porušením Kristova příkazu.