Že má Magazín ChristNet.eu (MChN) občas problémy s akreditací, je již bežné. Náš zážitek ze Světového dnu mládeže (SDM) však vše překonal. A to i přes pomoc Sekce pro mládež ČBK.
Původně jsme chtěli o akreditaci na SDM požádat přímo tiskového středisko Svatého stolce. P. Jenda Balík, tiskový mluvčí Sekce pro mládež ČBK, nám ale řekl, že pro SDM se akreditace vyřizují jinde a jinak. Ihned se ochotně nabídl, že akreditaci pro Magazín ChristNet.eu zařídí. Vyřizování nebylo zrovna nejrychlejší, poslední věci jsme domlouvali až koncem června, ale přeci jen bylo.
Jaké však bylo mé překvapení, když jsem hned první den SDM přišel na tiskové středisko Českého národního centra a zjistil, že akreditace pro mne neexistuje. P. Balík mi sdělil, že tiskové středisko Velkého jubilea, které akreditace vydává, ztratilo veškerou dokumentaci k akreditacím z České republiky. Musely se tedy dělat narychlo podruhé. A při předělávání někde vypadla akreditace pro Magazín ChristNet.eu.
P. Balík se mi přesto omluvil a okamžitě navrhl, že jeho lidé co nejdříve zajdou na tiskové středisko Velkého jubilea a pokusí se pro mne akreditaci ještě získat. Na rovinu mi ale pověděl, že se to nyní asi nezdaří. Byl jsem promptně vyfotografován a počkal do druhé dne. Lidé P. Balíka se vrátili s nepořízenou.
Zbyla mi tedy poslední možnost: vypravit se na tiskové středisko Velkého jubilea sám. P. Balík mi věnoval disketu, kde byla moje fotografie a řekl mi, kde se tiskové střediska Velkého jubilea nachází.
Na tiskovém středisku Velkého jubilea se tísnily davy lidí. Chtěl jsem jít dovnitř, byl jsem ale zadržen a odevzdán úřednícím sedícím za stolkem. Jaké však bylo překvapení, když jsem zjistil, že ani jedna takřka neumí anglicky! Několikrát jsem se jim snažil vysvětlit, co potřebuji. Jedna z nich uměla několik slov anglicky a pokoušela se mi cosi sdělit. Naprosto jsem jí ale nerozuměl.
Vzdával jsem své úsilí a otáčel se k odchodu. Byl jsem už takřka venku, když mě dostihla jakási střední úřednice. "Vy jste žurnalista?" zeptala se mě anglicky. "Ano," odpověděl jsem. "Co potřebujete?" Řekl jsem jí, oč mi jde. "Nevím, co s tím," reagovala na moje otázky. "A je tady někdo, kdo mi na to mohl odpovědět?" zeptal jsem se. "To nevím," pokrčila rameny. Poděkoval jsem, otočil se a znechuceně odcházel. Po zbytek setkání jsem se obešel i bez akreditace.