Vážení přátelé, milí hosté,
sešli jsme se, protože ve středu uplynul právě jeden rok od události, která měla velký význam – od vyhlášení Deklarace práv počatého dítěte. Dovolte mi, abych se při této příležitosti připojil k upřímnému přivítání mnoha význačných lidí, z nichž někteří nejen přijali pozvání k dnešnímu setkání, ale také na našem odborném semináři vystoupí. Já se v úvodu pokusím jen krátce zrekapitulovat, co se za rok od vzniku deklarace stalo ve prospěch nenarozených a jaké jsou perspektivy úsilí o jejich záchranu.
Jaké měla deklarace cíle a jak se je podařilo naplnit? Především měla vnést nový impuls do zbahnělého ticha kolem holocaustu nenarozených, který pokračuje i 10 let po obnovení svobody v naší zemi. To se částečně podařilo: svědčí o tom desítky mediálních reakcí, z nichž mohu vybrat třeba pořady České televize „Na hraně“ a „Kotel“. Myslím, že to nenarození v těchto pořadech ne-li vyhráli, tedy jistě neprohráli. Jiná věc ovšem je, nakolik mělo příznivé vyznění takových pořadů pozitivní dopady i do veřejného mínění, na legislativní orgány a státní správu.
Dále jsme vyhlášením Deklarace práv počatého dítěte sledovali navrácení úcty k životu na její místo v přirozeném žebříčku hodnot. Samotnou deklaraci během několika prvních měsíců podepsalo několik tisíc občanů, 55 organizací a 250 osobností veřejného života. Mezi organizacemi je 19 dětských a humanitárních, pět náboženských, čtyři sportovní a 20 politických – převážně s hlavičkou KDU-ČSL. Z veřejně činných osobností je to 37 politiků – z toho 22 poslanců a osm senátorů, 53 pedagogů, 34 lékařů, 23 vědců, 20 kulturních a uměleckých pracovníků, 13 novinářů a 44 duchovních osob. Co znamená, když zásady deklarace berou za své učitelé, duchovní, umělci, novináři, lékaři a vědci, nemusím příliš zdůrazňovat. Jistě to je ve prospěch rozšíření myšlenky ochrany počatého života do široké veřejnosti.
A konečně třetím a nejambicióznějším cílem deklarace bylo a je uvedení právního řádu do souladu s Listinou základních práv a svobod, která je součástí české ústavy. Tady je potřeba si uvědomit, co znamená, když text deklarace podpořilo jen 30 zákonodárců z 281 členného sboru. K prosazení zásad deklarace do právního řadu byla zvolena forma petice. Ta žádala Poslaneckou sněmovnu o změnu schizofrenického právního stavu - kdy podle listiny práv a svobod máme nenarozené děti chránit a podle potratového zákona z r. 1986 je bez omezení hubíme. Petici podepsalo ve třech vlnách na 20 tisíc občanů ČR. Petiční archy byly předány v dubnu, říjnu a listopadu petičnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Výbor postoupil prvních pět tisíc peticí s deklarací třem ministrům české vlády - zdravotnictví, spravedlnosti a práce a sociálních věcí.
Jaká byla odezva na těchto třech ministerstvech? Musím bohužel konstatovat, že očekávaná, ale zároveň i šokující. Dalo se čekat, že vláda se bude chtít nepohodlnému tématu zvláště před volbami všemi cestami vyhnout. Pan ministr práce a místopředseda vlády Vladimír Špidla toto tušení naplnil, když deklaraci označil za „etickou výzvu“, o níž se nemůže opřít „jakákoliv úprava současného právního řádu“. Ministři zdravotnictví a spravedlnosti - Bohumil Fišer a Otakar Motejl - však neváhali proti počatým dětem použít argumenty zločineckých mozků totalitních režimů.
Mexický biskup Felipe Arizmendi nedávno přirovnal zákonodárce své země podporující potraty k „novým Hitlerům, kteří zabíjejí a myslí si, že tak činí pro dobro žen“. Co by řekl našim ministrům zdravotnictví a spravedlnosti, kteří počaté dítě, dokud se nenarodí živé, vůbec za člověka a tudíž za subjekt práva nepovažují?
Podle názoru ministra Fišera je prý dokonce nutné „setrvat na klasickém stanovisku, že lidský zárodek v těle mateřském je součástí těla matčina“ - toto je doslovná citace z jeho písemného vyjádření! Z jakého klasika pan doktor mediciny asi čerpal – z Josefa Stalina, Adolfa Hitlera nebo doktora Mengeleho? Zdá se, že tady přirovnání k ideologiím masových vrahů přesně sedí. Tím absurdnější je, že se někdo s tak nelidským názorem na počaté dítě může stát ministrem vlády demokratického státu v civilizované Evropě na sklonku 20. století!
Zahanbující pro úroveň civilizovaného člověka bylo i jednání petičního výboru 5.října t.r. Neslo se totiž v duchu zmíněných ministerských vyjádření a vyznačovalo se až výsměšným nepochopením toho, že občané žádají o záchranu životů počatých dětí. Petiční výbor po nekonstruktivní diskusi uzavřel jednání bez přijetí jakéhokoli usnesení. Je hanbou, že kromě poslance Pavla Tollnera, který trval na uvedení právní normy nižší síly do souladu s listinou práv a svobod, nikdo z tohoto výboru začlenění zásad deklarace do našeho právního řádu nepodpořil.
Deklarace vyvolala i otevřeně nepřátelskou kampaň. Například pan doktor Radim Uzel, známý propagátor potratů, pornografie a předseda tzv. Společnosti pro plánované rodičovství prohlásil, že jde o mezinárodní „spiknutí proti reprodukčním právům“. Samozřejmě, že reprodukčním právem podle jeho zvráceného uvažování je právě potrat. Pod patronátem špiček sociální demokracie Uzlova společnost uspořádala v této sněmovně seminář, kde vyhlašovatelé deklarace byli prezentováni jako katoličtí tmáři a lháři, a kde potrat byl vydáván za způsob plánování rodičovství.
Když v reakcích na přesvědčovací a nenásilnou formu deklarace slyšíme tyto nehorázné útoky proti zdravému rozumu, když vidíme, jak zastánci „kultury smrti“ drze a bez slitování propagují další vraždění počatých dětí, pak musíme konstatovat, že určitá etapa spěje ke svému konci. Že i naše 10 let zkoušená trpělivost musí mít své meze. Myslí-li si někdo, že budeme jen donekonečna prosit, pak se mýlí. Dvacet tisíc občanů, kteří podepsali petice za práva nenarozených, to už je nějaká síla. Nemusí být daleko čas, kdy tito lidé vyjádří svůj názor jiným způsobem.
Vážení přátelé, milí hosté, existují samozřejmě i signály pro život nenarozených pozitivnější a nadějnější. Ministerstvo práce a sociálních věcí zvažuje zvýšení porodného, což může přispět ke snížení potratovosti ze sociálních důvodů. Ministr Špidla v této věci přislíbil posoudit můj návrh na dvojnásobné zvýšení uvažované částky, to znamená zvýšení porodného ne o 1.600, ale o 3.200 Kč. Další dobrou zprávou je připravované zavedení institutu anonymního porodu a souhlasu k osvojení dítěte před narozením.
Za svou osobu jsem přislíbil podat návrh jednoduché novely zákona o tzv. umělém přerušení těhotenství. Měla by spočívat ve třech základních bodech: zkrácení limitu pro potrat z dnešních 12 na 10 týdnů, povinný souhlas otce a u mladistvých souhlas rodičů. V rezervě jsou i další verze novely, obsahující buď úplný zákaz anebo nejpřísnější omezení potratů nad 24 týdnů. Zdůrazňuji, že to jsou jen první vlaštovky na cestě k navrácení všech lidských práv počatým dětem.
Nepočítejme s tím, že se průlom do pořád ještě totalitní potratové legislativy zdaří na první pokus. Zdá se evidentní, že přesvědčovací akce bude potřeba kombinovat s veřejnými. Proto vážně zvažujeme vyhlášení 25. března Dnem nenarozených dětí. Měl by to být den vhodný pro přímé akce, třeba i masové, den pro obnovu a rozšíření Pochodu pro život.
Před rokem vyhlášená deklarace začala tedy kypřit půdu. Obrovský kus práce pro změnu většinového názoru je stále před námi, zvláště při výchově mladé generace. Byl bych rád, kdyby naše dnešní setkání v tomto smyslu přispělo k objasnění našich možností a k vypracování společné strategie. Rozhodně nesmíme zůstat v polovině cesty. Byla by to zrada na nevinných a bezmocných lidských životech.
Děkuji vám za pozornost.
Předneseno na setkání k 1. výročí vyhlášení Deklarace práv počatého dítěte 27. listopadu 2000
Poznámka redakce: Toto je rubrika Areopag, kde se na způsob athénského Areopagu (viz Sk 17,19-22) volně, svobodně a slušně diskutuje na různá témata dotýkající se křesťanství. Redakce poskytuje prostor všem stranám a k příspěvkům se nijak nevyjadřuje. Články vyjadřují jen názor jejich autorů. Věříme, že i takto pomůžeme českému křesťanství.