Mezi země, kde Katolická církev prožívá v současné době největší rozkvět, patří Jižní Korea. Množství konvertitů a počty povolání k řeholnímu životu a kněžství patří k nejvyšším na světě. Ročně je zde pokřtěno na 15 tisíc lidí, většinou dospělých. Kněžské semináře jsou plné a Korea bude brzy druhou asijskou zemí (po Filipínách), která otevře svůj seminář v Římě.
„Vznik církve v Koreji byl historicky ojedinělý svou spontaneitou. Zdejší vzdělanci četli knihy evropských misionářů v Číně a postupně z nich vzniklo ryze laické společenství. Víra zrozená z četby pak nabyla konkrétní podoby po křtu prvního Korejce v roce 1784,“ uvedl P. Domenico Youn Minku, profesor Katolické university v Suvonu.
Rozhodují pro vývoj církve v Koreji byla pozdější cesta Ji Sung Huna (1756-1801) do Pekingu, kde se setkal s misionáři. „Poté co byl vzdělán ve víře, přijal křest a jméno Petr. Po návratu do Koreje vyučoval a křtil své přátele a známe. Vzniklo tak velmi horlivé společenství a současně začali být křesťané pronásledováni,“ pokračoval Minku, který byl postulátorem při procesu blahořečení prvních korejských mučedníků.
Minku zdůraznil, že i když bylo společenství křesťanů v Koreji založeno a podporováno laiky, vždy v něm byla přítomná silná touha po skutečné jednotě s celou Katolickou církví. První kněz do země vstoupil v roce 1795. P. Chou Wenmou (1751-1801) přišel tajně z Pekingu, aby pečoval o obec, která v té době čítala čtyři tisíce věřících.
Kolem roku 1801 nastalo tvrdé pronásledování, které decimovalo korejské křesťany, jichž v té době bylo na deset tisíc. A i když v první třetině století přišly tři další vlny persekucí, korejská církev rostla stále silněji. Útoky vůči křesťanům, vyznavačům „západního náboženství“, vedla sekta Tonghak (náboženství Východu). Jejím cílem bylo zničit a vyhnat „cizince“ ze země.
Kolem roku 1864 jich ovšem v Koreji bylo na 23 tisíc, v následujících sedmi letech pak bylo pobito asi osm tisíc křesťanů. 79 mučedníků z první vlny pronásledování v mezi lety 1939-46 bylo blahořečeno v roce 1925, 24 mučedníků z roku 1866 v roce 1968. 6. května 1984 je pak Jan Pavel II. svatořečil.
Díky smlouvě mezi Koreou a Francií získala Katolická církev roku 1884 v zemi náboženskou svobodu, i když plných svobod ještě nenabyla. „Pronásledování se vrátilo s nástupem komunismu. Sovětská vojska nutila v letech 1945-8 všechny občany Severní Koreje, aby se veřejně odříkali víry. Zřeknutí se víry bylo nadepsáno i na průkazech totožnosti, které dostávaly už šestileté děti. Kdo se víry odmítl vzdát, byl považován za druhořadého občana,“ upozornil profesor Minku.
Podle jeho slov bylo před příchodem sovětské armády ve třech diecézích na severu poloostrova 50 tisíc katolíků. „Nyní by byl zázrak, kdyby tam byli nějací katolíci skrytí v podzemí,“ dodal.
Národní komunistický režim diktátora Kim II Sunga mezi lety 1948-50 zuřivě potlačoval náboženství a zvláště se zaměřil na Katolickou církev a její klérus. Korejská válka (1950-53) poskytla vojenské mašinérii komunistického režimu další záminku k věznění a vraždění představitelů korejského duchovenstva a řeholí.
„V červnu 1950 byl uvězněn apoštolský nuncius amerického původu, arcibiskup Patrick James Byrne s dalšími jedenačtyřiceti kněžími a zahraničními řeholníky. Se všemi bylo zacházeno jako se zločinci a posléze byli přemístěni do nejchladnější oblasti země v Chunggangginu. Pochod smrti přežilo jen osm lidí,“ připomněl Minku.
Komise pro nové mučedníky studující osudy křesťanů po celém světě, kteří ve 20. století vydali svědectví Kristu až k obětování vlastního života, zatím zdokumentovala v Koreji 183 těchto svědků víry. Jsou mezi nimi 3 biskupové (jeden z nich Korejec), 31 domácích diecézních kněží, 20 zahraničních misionářů a 83 korejských laiků.
Podle církevní statistické ročenky za rok 1998 má dnes Jižní Korea 2 500 kněží (v roce 1990 jich bylo 1 500), 8 tisíc řeholnic (1990: 5 336). Katechetů má zdejší církev 12 243 (před deseti lety 7 817). V zemi s 46 miliony obyvatel je 3,76 milionů katolíků (1990: 2,73 mil.). Po prvé ve své historii má Jižní Korea presidenta římskokatolického vyznání. Je jím někdejší odpůrce nedemokratického režimu v zemi, který ho nejprve odsoudil k smrti a pak věznil, Kim Te Džung, letošní laureát Nobelovy ceny míru za úsilí o usmíření ze severním sousedem.