Pohádky, které jsme se všichni neučili nejsou, narozdíl od dějepisu, který jsme se učili, samá lež. Na některých částech příběhu o Kocourovi v botách či Honzovi z bezu si realistovo oko všimne jisté neobvyklosti a takříkajíc nezvyklého postupu, jinak však obsahují velmi solidní a velmi praktické pravdy.

Kupříkladu vzpomínám-li si dobře, tak v Kocourovi v botách i v Honzovi z bezu byl lidožravý obr nejen lidožrout, ale i mág. Můžeme si rovněž všimnout, že pokud se v takových příbězích vyskytuje zlý král, je to obvykle čaroděj.

Takto se uchovala jedna velmi důležitá lidská pravda. Špatná vláda, stejně jako dobrá vláda, je věc duchovní. Dokonce ani tyran nikdy nevládne jen hrubou silou, ale hlavně pomocí pohádek. Pohled na milionáře je sotva kdy okouzlující v běžném smyslu toho slova, nicméně milionář je kouzelník svého druhu. Jak se o něm píše v nadšených magazínových článcích, je fascinující osobností.

Totéž platí o hadovi. Ten přinejmenším fascinuje králíky a stejně působí i milionář na ten druh lidí, který ze sebe dámy a páni s králičími mozečky nechali udělat. Sesílá jakoby kouzlo, které působí stejně jako to, jež uvěznilo prince a princezny do podoby sokolů a jelenů. Skutečně proměňuje lidi v ovce, jako je Kirké měnila v prasata.

To hlavní z pohádek, z čeho čerpá svou slávu a lesk, je jakési neurčité spojení, jež se mu podařilo vytvořit mezi idejí velikosti a idejí praktičnosti. Mnoho dam a pánů s králičími mozečky si, navzdory sobě samým a vlastní zkušenosti, skutečně myslí, že obchod se stovkami různých dveří a množstvím horkých a nezdravých podzemních oddělení (musí tam být horko, to je velmi důležité) zaměstnávající víc lidí - kteří říkají "Tudy madam," a "V dalším oddělení pane," - než se vejde na válečnou loď nebo do katedrály, určitě prodává dobré zboží.

Krátce řečeno si myslí, že velkopodnikání je výkonné. Není. Každý domovník, když má zrovna upřímnou náladu - tedy , když je zrovna špatně naložený - vám poví, že není. Ale i domovníci jsou jen lidé, tedy složití a nedůslední, a tak nelpí pořád na pravdě a mizerné náladě. I na ně působí prapodivná modloslužebná úcta k obrovskému a složitému a nemohou se ubránit pocitu, že něco tak složitého prostě přece musí šlapat jako hodinky.

Ovšem složitost není zárukou přesnosti, ani u hodinek, ani u ničeho jiného. Hodinky můžou jít stejně špatně, jako myslí lidská hlava, a mohou se zastavit stejně náhle jako lidské srdce.

Tato podivná poesie plutokracie přitom lidi přemáhá navzdory jejich vlastním smyslům. Napíšete do některého z velkých londýnských obchodů či obchodních domů a objednáte si, dejme tomu, deštník. Za nějaký měsíc nebo dva vám přijde velmi promyšleně vyrobený balíček a v něm zlomený slunečník.

Velmi vás to potěší. S uspokojením přemýšlíte, kolik asistentů a zaměstnanců spojilo své síly, aby zlomili slunečník. Libujete si a v myšlenkách znovu procházíte všechny ty velké místnosti a dumáte, kdeže byl zlomen vámi nikdy neobjednaný slunečník.

Nebo třeba budete chtít svému dítěti koupit k vánocům hračku slona, protože děti jsou jako všichni příjemní a zdraví lidé velmi ritualistické. Pár týdnů po Třech králích máte to potěšení spatřit - po odstranění třech vrstev lepenky, pěti vrstev hnědého a patnácti vrstev hedvábného papíru - rozbitou sošku krokodýla.

V rozhazovačném duchu se rozesmějete. Cítíte, jak vaši duši rozšiřuje představa neschopnosti provozované v tak velkém měřítku. Čím dál víc obdivujete obrovské a všudypřítomné mozky organizace průmyslu, jež vprostřed mnohotvárných starostí nepohrdnou vědomím své povinnosti rozbít i tu nejmenší hračku tomu nejmenšímu dítěti.

Nebo si představme, že objednáte dvě role kokosových rohoží a po náležité lhůtě na rozmyšlenou vám obchod pošle pět rolí drátěného pletiva. Dopřejete si to potěšení a spočinete v rozvažování nad tajemstvím: jen hrubá a neotesaná mysl by to mohla nazvat omylem. Utěšuje vás, že víte o jak velké podnikání jde a jak ohromné množství lidí bylo potřeba, aby mohlo dojít k takové mýlce.

Takový je příběh, který se povídá o velkých obchodech v literatuře a umění, které si obchody platí a které budou (jak jsem uvedl v předešlých článcích) co nevidět k nerozeznání od běžné reklamy. Literatura je obchodní záležitost a je jen správné poznamenat, že obchod bývá často také samé psaní. Není to romance, ale pouhé smetí.

Dnešní velké obchodní koncerny jsou skutečně výjimečně nekompetentní. A budou ještě méně kompetentní až budou všemohoucí. To samozřejmě byl a zůstává konečný cíl monopolu a starý a zdravý argument proti němu. Právě jen proto, že je nekompetentní se snaží být všemocný.

Když jeden velký obchod zabere celou jednu stranu ulice (někdy i obě) dělá to proto, aby lidé nemohli dostat to, co chtějí a dali se dotlačit k tomu, aby kupovali to co nechtějí. Rychle se blížící království kapitalismu zničí, jak už jsem řekl, umění a literaturu. A dodávám teď, že v jediném smyslu, který lze označit za lidský, zničí i obchod.

Nepřejdu Vánoce jen tak, i když píšu pro revoluční noviny, jež oslovují mnoho čtenářů, kteří nesdílí žádný z mých náboženských citů, aniž bych se těchto citů nedovolal.(GKC tyto eseje původně v roce 1917 pro jedny britské spíše levicové či radikální noviny p. překl. ) Vím o člověku, který si ve velkém bohatém obchodě objednal figurky do Betléma. Přišly rozbité. Myslím, že jedině pro dělání takových věcí mají dnes podnikatelé smysl.

Přeložil Martin Moštěk