Pokud jde o odvolání ředitele, voliči by si měli uvědomit, že to není v kompetenci poslanců, ale Rady ČT. My můžeme Radě toto odvolání pouze doporučit, ale nemůžeme jí to nařídit. Ani v případě neplnění některých povinností rady nemáme jinou možnost, než po dvou varováních (v maximálně půlročním rozmezí) tuto Radu odvolat. A předsedou ODS Václavem Klausem navržený společný odchod ředitele i předáků protestujících redaktorů není nic jiného, než nerespektování vztahu příčiny a následku, totiž toho, že reakci redaktorů vyvolalo sice legální, nicméně nelegitimní a ukvapené zvolení nekompetentní osoby do čela ČT.
Co se týká jednoduché novely zákona o ČT, dodané do parlamentu vládou, obávám se, že ani ta rozjitřené koncesionáře neuspokojí. Jejich požadavky na poslance jsou podstatně vyšší a složité situaci přiměřenější. Občanům po tristních zkušenostech s Hodačovou „normalizací“ veřejnoprávní televize samozřejmě už nestačí vládou navrhované pouhé rozšíření okruhu organizací, odkud se mají rekrutovat členové rady. Poslaneckou sněmovnu právem pokládají za nejpolitičtější instituci v zemi. Proto žádají rozdělit rozhodování o členství v Radě ČT mezi tři subjekty: jednu třetinu členů rady by měla jmenovat Poslanecká sněmovna, jednu třetinu Senát a jednu třetinu prezident republiky.
Existence opoziční smlouvy neumožňuje tyto návrhy v Poslanecké sněmovně realizovat, třebaže ochota stále větší části vedení i poslanců ČSSD slepě se podrobovat vůli smluvního partnera vůčihledě klesá. V současnosti poslanci ČSSD lavírují mezi jasným osobním přesvědčením a kolektivní poslušností, kterou jim ukládá opoziční smlouva.
Někteří už dali přednost odhodlání řídit se vlastním rozumem a svědomím, jiní se snaží zachraňovat vládu spjatou s opoziční smlouvou. Nepochybně však v sociální demokracii prudce sílí tlak nejen proti ohrožení svobody slova a nezávislosti ČT, ale i proti nedůstojné a už zahnívající politické situaci, navozené diktátem opozičně smluvních podmínek před dvěma lety.
Toto rozdělení pokládám za nebezpečné, protože se týká vládní politické strany. Také Poslanecká sněmovna, kde kvas v ČSSD teprve probíhá, je dnes už ostře názorově oddělena od Senátu, kde byl zánik opozičně smluvní hegemonie završen posledními volbami. Tyto jevy mohou vést až k zablokování součinnosti obou komor parlamentu. Hrozí rozdělení společnosti, hrozí různá silová řešení. Musíme čekat, až tato krize skutečně propukne?
Nabízí se řešení, které nejen předejde možné krizi, ale částečně napraví i některé chyby, jež se staly před dvěma lety. Aktuální spor o vedení ČT není ničím jiným, než výsledkem touhy ODS po maximu moci a tedy i po ovládnutí veřejnoprávní televize, která její spády nejefektivněji odhaluje. Jestliže ODS nechce od této vysoké hry ustoupit, může se jí stát, že bude vrácena na zem, do ne tak dávné reality prohraných poslaneckých voleb.
Čtyřkoalice by mohla takový reparát české politické scéně umožnit tolerováním vlády do konce funkčního období. A zdá se, že rychle spějeme k bodu, kdy tento krok nevyzní jako opoziční smlouva č. 2, ale jako životně důležitý řez do smrtelně nemocné tkáně.
Autor je poslancem Poslanecké sněmovny za KDU-ČSL
Poznámka redakce: Toto je rubrika Areopag, kde se na způsob athénského Areopagu (viz Sk 17,19-22) volně, svobodně a slušně diskutuje na různá témata dotýkající se křesťanství. Redakce poskytuje prostor všem stranám a k příspěvkům se nijak nevyjadřuje. Články vyjadřují jen názor jejich autorů. Věříme, že i takto pomůžeme českému křesťanství.
Vyjádřete se k situaci v České televizi na Diskuzích ChristNet.eu!