Prošel Pomocným technickým praporem, musel střídat farnosti, byl sledován a mnohokrát vyslýchán StB, pomohl prof. Boublíkovi v útěku do zahraničí, udělal si doktorát a docenturu, stal se děkanem Teologické fakulty v Českých Budějovicích a posléze musel odstoupit kvůli obvinění, že byl spolupracovníkem StB.

Na mládí moc nevzpomínal. Jednou řekl, že ho neměl špatné, ale to bylo vše, co nám kdy řekl. Více mluvil o své dospělosti. Snad proto, že ne se vším, se v životě dopělého smířil.

Karel Flossmann strávil dva roky života u Pomocného technického praporu (PTP), kde absolvoval jako "nepřítel vlasti" vojenskou službu.

"V roce 1952 pomohl prof. Boublíkovi v cestě z vojenského vězení a útěku do zahraničí," vzpomínal na něj při smuteční promluvě prof. Skalický.

Jeho kněžský život byl úzce spjat s farnostmi Stráž nad Nežárkou, Sušice, Měčín, Kbel, Představ, Velký Bor, Chanovice, Pačejov, Hrdějovice a kostelem sv. Prokopa v Českých Budějovicích. Dokázal opravit neuvěřitelných 20 kostelů, podařilo se mu vrátit do tří kostelů zvony a v neposlední řadě získal mnoho nových farníků.

Musel často střídat místa svého působení, protože jeho kněžská činnost se moc nezamlouvala komunistickým funkcionářům v místech působení.

V letech 1970 – 1984 překládal a revidoval ekumenický překlad Starého zákona. Stal se doktorem a v roce 1992 docentem biblistiky.

Po zřízení Teologické fakulty v Českých Budějovicích, byl zvolen jejím prvním děkanem. Pro podezření ze spolupráce s komunistickou Státní bezpečností, ale musel z tohoto místa odstoupit. I když ho rozhodnutí soudu očistilo, nechalo mu toto podezření do konce jeho života stín na duši.

Na teologické fakultě pak vyučoval, téměř do konce života, Starý zákon, hebrejštinu a latinu.

Na závěr jeho stručného portrétu si neodpustím uvést příklad jeho humoru. Je to taková říkanka.

Flossmann: "Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Buď se stane paní, nebo se vykašle na ní."

Karel Flossmann zemřel 22. 12. 2000.