3. Etické otazníky


Když jsem si ujasnili, co jsou transgenní organismy, co je klonování a jaká jsou možná rizika jejich využití, ptejme se na etické aspekty tohoto možného využití. Kam my, křesťané, položíme hranici, za kterou by člověk neměl vkročit, kde už budeme jakýkoli zásah považovat za nepřípustný zásah  do Božího Stvoření?

Dále uvedený názor je čistě můj osobní pohled, snažící se propojit pohled vědce a křesťana. Berte ho, prosím, spíše jako námět k přemýšlení či k diskusi, než jako hotový, k přijetí předkládaný názor.

Nevidím za sebe velký etický problém v užívání transgenních mikroorganismů a rostlin, pokud ovšem do nich budou vnášeny geny užitečné a ne vražedné. Podmínkou je samozřejmě co nejvyšší technická zabezpečenost kultivace mikroorganismů a důkladné odzkoušení možných rizik využití transgenních rostlin, jak jsou uvedena výše.

Bůh dal rostlinám obrovskou plasticitu, lidstvo šlechtěním už staletí produkuje nové odrůdy a druhy rostlin. Transgenoze není od těchto metod tak odlišná. Chceme-li však být rigorózní (já si za sebe myslím, že to není nutné), je třeba vidět, že Bůh dal určité hranice pro křížení rostlin – některé druhy se mezi sebou nejen nekříží v přírodě, ale nelze je křížit ani různými umělými technikami. Transgenóze tuto hranici smazává a cizí gen lze teoreticky vnést do kterékoli rostliny.

Posuzuji-li možnost využití transgenních zvířat, které by rychleji rostly a poskytovaly tak rychleji a levněji dostatek masa a dalších produktů nebo např. krav, které by produkovaly „kvalitnější mléko“ nebo léčivé látky v mléce, musím se přiznat, že v této otázce nemám úplně jasno. Většina produktů, o které bude mléko vylepšeno či zmíněná léčiva se asi dají vyrobit synteticky, ale bylo by to asi v některých případech složitější a dražší.

Máme právo zasahovat do genomu zvířat, abychom si levněji vyrobili léčiva nebo zkvalitnili svou stravu? Myslím si, že spíše nemáme. Námitkou, a to ne zanedbatelnou, jistě bude to, že tyto techniky mohou hrát významnou úlohu při řešení dostatku potravin pro rostoucí lidskou populaci.

Ale máme si také uvědomit, že Hospodin ustanovil svou smlouvu nejen s člověkem, ale jak říká Gen 9,16: „Hle, já ustanovuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem i s každým živým tvorem, který je s vámi“. Papež Pius XII. Řekl: “Jako všechno stvoření i svět zvířat je projevem Boží moudrosti a jako takový si zasluhuje úctu a pochopení člověka“ a Svatý otec Jan Pavel II.: „Úcta k životu a k důstojnosti lidské osoby zahrnuje také úcctu ke stvoření a péči o ně, neboť je povoláno připojiti se k člověku v oslavě Boha“.

A neříká nám Pán Ježíš: „Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?“ (Mt 6,26). To jistě nemá být návod ke složení rukou do klína, ale k přemýšlení o hranicích naší činnosti.

U člověka transgenoze znamená genovou terapii. To znamená opravu chybně fungujících genů, jak je uvedeno výše. Pokud budou vyřešeny technické problémy těchto zásahů, domnívám se, že je možné je provádět, pokud půjde o zásahy do tělních buněk, tedy buněk různých orgánů. Za nepřípustné pak považuji jakékoli manipulace s buňkami zárodečnými, které by již znamenaly zásah do dědičné genetické informace.

Ani odpověď na nejožehavější otázku klonování nemusí být úplně jednoznačná. Jistě není pochyb o jednoznačném NE klonování zvířat, neřku-li lidí. Méně jasné mohou být etické otázky klonování embryonálních buněk k získávání náhradních tkání. Vzhledem k tomu, že není zcela jasné stanovisko církve k asistované reprodukci, tj. umělému oplodnění (ve zkumavce) u manželských párů, není jednoduché rozhodnout, zda embrya zbylá po takovém výkonu lze použít nebo mají být zničena?

Výzkum na lidských embryích je v řadě zemí Evropy zakázán, nedávno byl povolen v Anglii. V USA je zakázán ve státních organizacích, ale ne v soukromých. U nás se zákon o transgenních organizmech i dalších technikách teprve připravuje.  Slíbila jsem psát o svém osobním názoru – tady je: domnívám se, že by se asi neměla ani provádět asistovaná reprodukce, protože i to je zásah do Boží vůle. Takže pak ani používat embrya k jakékoli manipulaci.

Pokud by se daly k produkci různých tkání použít kmenové buňky z kostní dřeně nebo jiných tkání, pak je ovšem situace jiná a já bych neviděla vážnější námitky proti takovým pokusům, případně i využití.

Dovolte mi ještě jednu poznámku na závěr: většina manipulací, které považuji (a asi nejen já) za neetické a nepřípustné, je vyvíjena a prováděna ve jménu boje proti lidskému utrpení. To je jistě snaha chvályhodná, ale dnešní civilizace ráda zapomíná na to, že utrpení je neoddělitelnou součástí lidského života a že to, co po nás Bůh žádá, je ho v pokoře přijmout. A Pán Ježíš nám říká: „Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden“ (Mt 10,38).

To neznamená, že se nemáme snažit zmírnit či odstranit utrpení tam, kde použité prostředky nejsou v rozporu se základními etickými normami. Ale nemáme právo to činit za každou cenu, za cenu použití nepřijatelných zásahů do dědičné informace živých tvorů.  Dovolte mi zakončit jedním citátem a jednou modlitbou. Citát je z knihy K. H. Klebera Na hranicích etické únosnoti (Síť, ekumen. nakl., Praha 1994):  „Tak je v péči o člověka a jeho život mravně dobré to, co je věcně přiměřené, to znamená přiměřené ke Stvoření, a může být zodpovězeno před Bohem.“

Modlitba je ze sbírky Tomáše Halíka Večerní modlitby a jejím autorem je Adrienne von Speyr:
 

Pane,
jsme znaveni dospělostí;
dej nám znovu být dětmi.
Vezmi nám vše, o čem jsme se domnívali,
že si to musíme osvojit,
zbav nás všech poznatků a vědomostí
a poruš naši vypočítavost.
Místo mnoha slov a nekonečných jmen
dej nám lásku,
tvou lásku, Pane, ne naši lásku.

Amen.

Autorka je ředitelka Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR