Po veleúspěšném Forrestu Gumpovi se spolu zase sešli jeho režisér a hlavní protagonista – Robert Zemeckis a Tom Hanks. Výsledkem je film Trosečník, který má zřejmě navázat na „oskarové dostihy“ z dob Forresta.

Chuck Noland je systémový inženýr FedExu, neboli amerického Federálního Expresu, který má málo času na sebe i na své blízké a neustále se snaží držet krok s chronometrem. Jeho hodnoty se měří podle ubíhajících vteřin. Když naposledy spěchal doručit zásilku – bylo to na Štědrý den, kdy chtěl svou dívku požádat o ruku, ale nezbyl mu na to čas – jeho letadlo se zřítilo do Pacifiku a on jediný přežil. Teď je sám na malém ostrůvku v rozlehlém Tichém oceánu.

Český název Trosečník nevzbuzuje příliš zvědavost, neboť každý, kdo četl Defoeova Robinsona Crusoea, zhruba ví, co má čekat. Naštěstí pravda je taková, že film nezačíná ztroskotáním a nekončí zachráněním, což je jedině dobře, protože jinak by asi nemělo valného smyslu do kina na tento film chodit. Nehledě na to, že by to nebylo ani moc zábavné.

Asi tak třetina filmu se odehrává právě na ostrově, kde není nikdo jiný, než Chuck a jeho imaginární přítel Wilson – původem volejbalový míč. Je tedy evidentní, že tato část nestojí na vrcholně poutavých dialozích, ale pouze a jedině na výtečném výkonu Hankse, který nedávno za ztvárnění Chucka Nolanda obdržel Zlatý glóbus. Přestože Hanks je skvělý, je tato pasáž poněkud zdlouhavá, jednotvárná a dějově i myšlenkově chudá. Daleko zajímavější je závěr filmu, kdy Chuck zjišťuje, že nemusíte být na pustém ostrově, abyste byli osamělí. To se může stát i v Memphisu.

Robert Zemeckis si v tomto filmu poměrně dobře počíná v používání symbolů pro smysl pro povinnost, naději či nový začátek. Trosečníka natočil velmi realisticky, místy je zobrazení až naturalistické. Osvědčeného tvůrce filmové hudby Alana Silvestriho nijak přehnaně nevytížil, celá ostrovní část je totiž bez hudebního pozadí. (Vyvažuje to dokonalá práce se zvuky.) Někdy dokonce na celé dlouhé minuty chybí i slovní doprovod, takže se může vyskytnout pokušení opustit sál ještě před koncem promítání. Nicméně pro pochopení Zemeckisova pravděpodobného záměru je nutné, aby toto nutkání člověk ignoroval.

Z celého filmu je totiž nejdůležitější závěrečné srovnání toho, co a hlavně jak se dělo před Chuckovým odloučením a po jeho návratu mezi živé lidi. Ten propastný rozdíl a do očí bijící kontrast mezi prioritami člověka, který žije v srdci civilizace a Trosečníka, nutí k zamyšlení nad našimi vlastními žebříčky hodnot. A to je zřejmě hlavní záměr.