V rozhodný den sčítání lidu, domů a bytů se otevřel hlavní sál Valdštejnském paláci v Praze pro 4. mezinárodní seminář nezávislých a nestátních organizací, který proběhl na závěr informační kampaně  30 dní pro neziskový sektor. Pořadatelé byli pracovníci občanského sdružení Spiralis a také senátoři v čele s paní senátorkou Z. Roithovou.

Sál se poprvé po dlouhé rekonstrukci otevřel právě této konferenci. Valdštejnský palác je ve službě Senátu Parlamentu ČR.  Velký sál a přilehlé prostory byly v plné kráse představeny tak, jak je neskutečně bohatý šlechtic vystavěl. Vysoká okna v pomyslném prvním patře sálu jsou vybavena zrcadly a tak zvětšují prostor a otvírají pohled do prostoru, který není pravdivý.

Vysoké kliky na dveřích sálu jsou pastí pro postavičky menšího vzrůstu. Tak i tak se může zdát, že senát je nepoužitelný pro normální život, že jen poznámkuje práci pracovitých poslanců z vedlejšího paláce.

Jak bylo vidět v příspěvcích samotných senátorů, jejich vstřícnost k prostoru mezi právě sčítanými jedinci, rodinami a státem, je nepřehlédnutelná a výrazná.

Péče o tento těžko definovatelný prostor, vyjádřený skoro až sedmdesáti tisíci občanskými sdruženími, dalšími spolky a dobročinnými organizacemi v ČR, je pro státní úřady i jednotlivá sdružení obtížná. Zvláště proto, že se navzájem nepříliš domlouvají. Bylo to znát v příspěvcích ministerských úředníků.

Často množstvím slov zakrývali jednoduché "nic". Nelze jen kritizovat, někteří ze zástupců exekutivy se snažili alespoň vysvětlit, že "v budoucnosti". Občanské aktivity zase trochu ztrácely trpělivost, jak se někdy dalo odposlechnout z příspěvků jednotlivých mluvčích ve fóru.

Prostor mezi jednotlivcem a státem je dobýván po minulých deset let velice úporně. Občanské aktivity se snaží o vyplnění tohoto prostoru s bezbřehým nadšenectvím přecházejícím často do hluboké deziluze. Nicméně, někteří si zachovali střízlivost, čehož  byl dokladem i počet zástupců různých iniciativ na tomto setkání.  Tento prostor je samozřejmě zajímavý také pro politické strany.

Ostatně, nebylo by to poprvé, že by si strany rozdaly činnost v oblasti vzdělávání, tělovýchovy, kultury či dokonce rekreace občanů. Však jsme si to už zažili za protektorátu německého i sovětského. Jediný nádech demokracie by byl pak v tom, že by si člověk mohl vybrat, do které stranické aktivity pro občany by mohl chodit.  Vše ostatní by vševědoucí strana udělala za něj.

Ostrá politizace samosprávy neslouží dobrému prostředí obce a státu. Když ovšem občan dovolí svou pasivitou i to, není o tom žádné řeči dál. Naši lidé měli oči s rozšířenými zorničkami na životní úroveň západu a ústa plná socialistických řečí o rovnosti. Bylo to tak před deseti lety a často je i nyní. Jenže naše situace je jiná, než třeba v Americe, kde vše vzniklo občanskými aktivitami a pomalu se přelévalo do státních, vyjádřených úřady a institucemi, které měly a mají občanskou vážnost.

Kdežto my tu v srdci Evropy máme zděděné a přečesané  instituce od socialismu či málem od monarchie. Strany, které mohou mít občanské názvy, ale nevznikaly z občanských hnutí, ale ze struktur a šuplíků a klecí a klícek. Prostor pro občanské aktivity je dán a musí zůstat  mimo ně.

Občanská společnost také nemůže nahradit politické strany. Nesmí být také naháněna do politických stran s argumenty, že jinak "nebude mít skutečný vliv". Vliv už má ve chvíli, kdy získá důvěru občanů.  Tak může přispět jedinec, občanské sdružení či jiná aktivita k doplnění spektra celé společnosti, která tu žije, pracuje a rozhoduje. Občanská společnost nutí strany k větší kázni, průzračnosti v jednání a odpovědnosti.

Dá se čekat, že se politické strany vzteklým a uraženě přehlíživým poznámkováním činnosti občanských aktivit nezahltí a pokročí k pozitivní práci, která prokáže užitečnost parlamentního systému stran v demokracii. Formální demokratismus, pedantsky zdůrazňující užitečnost stran, neplodí nic dobrého. Jde přeci o výsledek, který má v parlamentní demokracii vést k pokoji, ke vzájemnému dorozumění a řádu.

Jednání, ve kterém se objevily tyto i další myšlenky, proběhla v dohledu předsedy senátu pana Petra Pitharta, který jej skvělou esejí otevřel spolu s Ramiro Cibrianem, představitelem delegace EU v ČR. Pan velvyslanec překvapil svou poetickou a jemnou češtinou. Ujistil nás v příspěvku, že EU počítá s vlivem občanských institucí nejen na klíčové dokumenty Unie. Počítá s nimi také ve své příspěvkové politice, kterou podporuje jejich rozvoj a koordinaci.

Autor je kazatelem Církve bratrské zodpovědný za kontakt s médii

Poznámka redakce: Toto je rubrika Areopag, kde se na způsob athénského Areopagu (viz Sk 17,19-22) volně, svobodně a slušně diskutuje na různá témata dotýkající se křesťanství. Redakce poskytuje prostor všem stranám a k příspěvkům se nijak nevyjadřuje. Články vyjadřují jen názor jejich autorů. Věříme, že i takto pomůžeme českému křesťanství.