To je stará otázka, na kterou možná neradi odpovídáme. Jde o angažovanost ve prospěch života nenarozeného, který je bez omezení ničen od roku 1986. A jedná se i o život starých nebo nevyléčitelně nemocných lidí, který je ohrožen kampaní za uzákonění eutanázie.

Pokud jsme v poslední době nějak působili ve prospěch života, třeba v petičním hnutí nebo při osvětových akcích, asi jsme se často setkali s nepochopením, lhostejností, odmítnutím a někdy i výsměchem. Část našich spoluobčanů označuje zastánce života za nemoderní podivíny, případně  „náboženské tmáře“. Tyto zkušenosti nikomu nemohou být příjemné. Kdo z nás nezvažuje, zda v konzumní společnosti, která nechápe nebo nechce pochopit dar života, má nasazení pro život smysl?

A co teprve kampaň, v níž se falšují vědecké poznatky o vzniku života a tvrdí se, že život při početí nevzniká? Jak čelit těm, kteří v masmédiích přebíjejí právo na život různými pseudoprávy, jako např. „právem ženy na svobodné rozhodnutí o vlastním těle“, nebo „právem pacienta na asistovanou sebevraždu“? Máme smutnou zkušenost, že tomuto masivnímu vymývání mozků většina lidí neumí čelit, podřizuje se mu a určité skupiny dokonce šíří tyto dezinformace  dál.

Proto, když se tři nevládní organizace rozhodly uspořádat 24. března 2001  Pochod pro život a následující den vyhlásit Dnem nenarozených dětí,   může se i přesvědčený ochránce života zeptat, zda to všechno vůbec má nějakou cenu. Zda to není jen další předem ztracený pokus pohnout balvanem veřejného mínění, které je vůči slabým a nejslabším v tržní společnosti stále lhostejnější.

Přesto si myslím, že tento pokus – a nejen tento jeden – je třeba podniknout. Připomínám si shromáždění desítek tisíců lidí na pražském Václavském náměstí v kauze Česká televize – věc veřejná. Šlo o svobodu slova, tedy ani ne o lidské životy - a byla tato spontánní akce zbytečná? Víme, že  to byli právě živí lidé na ulici, kteří dotlačili instituce ke správnému rozuzlení.  Připomínám si akce proti návrhu zákona o chovu psů. Třebaže šlo jen o rovná práva jistého druhu psů, nebyla ani tato iniciativa marná. A je snad právo na život počatého dítěte něco méně nežli právo na svobodu slova, nežli práva chovatelů psů?

Myslím, že bychom zdegenerovali ve svojí lidskosti, kdybychom nehájili lidský život. Nedegenerujme! Nevracejme se k primitivním a barbarským stádiím civilizace, kdy se „nepovedené“ a nechtěné děti házely ze skály!   Cílem pokojného vystoupení pro život je probudit v lidech zodpovědnost za to, co se děje v naší zemi a připomenout, že nikdo nemá právo rozhodovat o nejkrásnějším daru, který dostáváme – o daru života. Proto věřím, že každý, kdo je na světě rád a neupírá tuto radost ani jiným, se pražského Pochodu pro život zúčastní – pokud  to bude jen trošku možné.

Vlastní pochod začíná 24. března ve 14 hodin u sochy Mistra Jana Husa na  Staroměstském náměstí. Tento den předchází svátku Zvěstování Páně, kdy se křesťané modlí zvláště za těhotné matky a nenarozené děti. Hodinu před pochodem - ve 13 hodin se příchozí mohou zúčastnit votivní mše svaté v chrámu Panny Marie před Týnem. Ze Staroměstského náměstí průvod projde pěší zónou k soše sv. Václava na Václavském náměstí, kde bude zakončen chorálem Svatý Václave.
Na cestu přeji všem dobrou mysl a otevřené srdce.

Autor je poslancem Parlamentu ČR za KDU-ČSL

Poznámka redakce: Toto je rubrika Areopag, kde se na způsob athénského Areopagu (viz Sk 17,19-22) volně, svobodně a slušně diskutuje na různá témata dotýkající se křesťanství. Redakce poskytuje prostor všem stranám a k příspěvkům se nijak nevyjadřuje. Články vyjadřují jen názor jejich autorů. Věříme, že i takto pomůžeme českému křesťanství.