Narodil se za Rakouska-Uherska. 18 let stál v čele Brněnské diecéze. Temelín je podle něj třeba trpělivě zkoumat. Od Dolnorakouské vlády dostal vysoké státní vyznamenání za zásluhy o dobré sousedské vztahy mezi Dolními Rakousy. Osoba stejného jména a data narození je vedena v Cibulkových svazcích StB.

Životopis preláta Ludvíka Horkého je poznamenán 20. stoletím. Narodil se 15. 9. 1913 v Rudě. Během druhé světové války působil jako kurát v psychiatrické léčebně v Brně a osm let jako profesor na gymnáziu v Břeclavi. Vzdělání si doplnil studiem na filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Petrov, kde sídlí Brněnské biskupství, se mu stal domovem již od roku 1954, kdy byl jmenován farářem v Brně na dómě. Od roku 1963 je kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně. 1. prelátem a děkanem této kapituly byl jmenován 1. února 1972.

O několik dní později stanul v čele Brněnské diecéze jako její administrátor na dlouhých 18 let. Biskupský stolec byl tenkrát neobsazen, a tak diecézi spravoval Horký. Během svého působení pořádal zájezdy do Rakouska, především k uctění památky moravského rodáka Klementa Maria Hofbauera, rodným jménem Dvořáka. Podle Wolfganga Bandiona, předsedy Společenství Klementa Maria Hofbauera se těchto zájezdů uskutečnilo minimálně šest.

Když nastoupil  biskup Cikrleho do úřadu,  byl jmenován v dubnu 1990 biskupským vikářem a v témže roce ho papež Jan Pavel II. jmenoval apoštolským protonotářem s právem užívat titul monsignor.

První rakouské vyznamenání obdržel již v roce 1995. Rakouský prezident Thomas Klestil tehdy propůjčil Horkému Velký zlatý kříž za zásluhy o Rakouskou
republiku. Včera obdržel na půdě Brněnského biskupství z rukou zemského rady dolnorakouské vlády Wolfganga Sobotky Zlatý komturský kříž za "mimořádné zásluhy o spolkovou zemi Dolní Rakousy".

Podle Sobotky totiž spolu obě země (Morava a Dolní Rakousy) "úzce souvisí". Sobotka během slavnosti prohlásil, že se během své návštěvy ještě zúčastní předvedení alternativního zdroje energie.

Horkého projev po předání vyznamenání odrážel vše, co v životě zkusil. "V žádném století se zlo neuskutečňovalo tak systematicky, jako ve století dvacátém," prohlásil hned na úvodu. Dotýkal se však i moderního konzumu: "Člověk může být svobodný, a přesto být otrokem. Člověk může žít uprostřed blahobytu, a přesto hladovět." Bylo na něm vidět velké emocionální vypětí. "Svět nezachrání atomová bomba, ale opravdová křesťanská láska," upozornil.

"Temelín je oboustraný problém," uvedl prelát Horký pro Magazín ChristNet.eu. "Je třeba trpělivě zjišťovat, jestli je správné nebo není správné toto řešení nebo jaké nebezpečí hrozí. Lidé se tohoto nebezpečí pochopitelně bojí." V rozvohoru pro Magazín ChristNet.eu dále připoměl, že Čechy byly součástí rakouské monarchie. Pro další vývoj česko-rakouských vztahů je podle něj třeba více lásky, pochopení, trpělivosti a rovnoprávnosti.

V Cibulkových svazcích spolupracovníků StB je nicméně vedena osoba stejného jména a data narození. Tato osoba měla spolupracovat jako důvěrník s krycím jménem Horák a spisovou značkou 9629. Spolupracovníky typu důvěrník zavedla StB prvně v roce 1972. Podle Směrnice pro práci s tajnými spolupracovníky československé kontrarozvědky je důvěrník "spolupracovník, který pomáhá kontrarozvědce plnit především pomocné, orientační a prověrkové úkoly v souvislosti s vyhledáváním nebo objasňováním protistátní činnosti a organizováním příslušných agenturně opertivních a technických opatření.

Důvěrníci jsou vybíráni v souladu s potřebami a úkoly vyplývajícími z operativní situace v chráněném či rozpracovávaném objektu, problematice apod., z řad spolehlivých čs. občanů, členů KSČ i bezpartijních, kteří dobrovolně na podkladě vztahu vzájemné důvěry jsou ochotni podle svých možností a schopností sdělovat kontrarozvědce dílčí poznatky informačního charakteru nebo poskytovat jim nutnou pomoc a služby."

Cibulkovy seznamy nicméně neříkají nic o aktivitě jednotlivých aktérů, ani o míře jejich spolupráce a ani formě získání.