Nakladatelství Vyšehrad vydalo v řadě Světová náboženství výše uvedenou knihu v roce 1998, je ale stále na trhu. Záměrem knihy a ekumenického dialogu, vedeného na universitě v Tübingen s úmyslem porovnat světová náboženství s křesťanstvím a pokusit se o další schůdek k porozumění nimi.

Katolický teolog H. Küng na závěru knihy říká, že v knize byly osvětleny všechny konvergence a divergence mezi těmito náboženstvími, a že mír ve světě není možný bez míru mezi náboženstvími.

Zlatý žhnoucí buddha
Foto: Corbis

Je nutno říci, že se oběma autorům, diskutujícím, nepodařilo dostát zamýšlenému „odstranění divergencí a konvergencí“, ba že se dokonce podařilo vše ještě více zamotat. Přičemž je nutno poznamenat, že se H. Bechert svého úkolu – popsat buddhismus ve všech svých hlavních vývojových větvích od Buddhy podnes – zhostil až na některé nesrovnalosti poměrně dobře.

Hans Küng srovnává hrušky a jablka, když reaguje na Bechertovo výrazně vertikální líčení buddhismu jako cestu člověka k osvobození odvrácením se od jeho závislostí a meditací, které má za cíl nirvánu, splynutí, konečné završení lidské existence, a líčí křesťanství jako výrazně horizontální záležitost. Zmiňuje sice existenci různých jedinců, vyjímečných mystiků jako sv. Terezu z Avily, Jana od Kříže, ale výslovně podotýká: „Mystické pojetí modlitby může být pro křesťana důležité, nesmí si však činit nárok na normativnost!“

Ale cesta k nirváně také není pro řadového laického buddhistu většinou normativní, mluvíme o metě, ideálu, který se větší či menší míře podaří tomu, kdo o to usiluje. H. Küng zřejmě zapomíná na desetitisíce žen a mužů v kontemplativních řádech, ale i laiků, kteří touto cestou usilují o dokonalost, ke které jsme povoláni. A není kontemplace hlavní cesta k tomuto ideálu?

Doufám, že tato kniha nebude přeložena do japonštiny a ostatních asijských jazyků, buddhisté by tak získali ještě zmatenější představu o křesťanství, než již mají. Ne nadarmo volali buddhisté v Japonsku: “Umíte stavět bezvadné nemocnice a školy, ale pošlete nám konečně ty z vás, co žijí kontemplativně! “.

Tato kniha je opět jedna promarněná šance. Jenom doufejme, že se konečně někdo chopí tohoto úkolu a bude nejen srovnávat jablka s jablky, ale půjde ve smyslu II. vatikánského koncilu do hloubky a popíše jak přínosy obou náboženství, tak i doloží pro křesťana neakceptovatelné stránky buddhismu.

Hans Küng, Heinz Bechert: Křesťanství a buddhismus. Vyšehrad, Praha, 1998.