Církev - jedinec a církev - instituce?

Předseda Poslanecké sněmovny pan Václav Klaus je velmi pečlivý čtenář, který se svými asistenty studuje církevní dokumenty a reaguje na podněty. To je třeba s potěšením konstatovat. Na základě takového článku, který byl uveřejněn v Lidových novinách 31. 3. 2001, je totiž možno o katolickém církevním dokumentu Pokoj a dobro hovořit a psát.

Zatím není příliš znám. Je to alespoň nějaká reakce. Pan Václav Klaus je však pouze čtenář dokumentů bez kontaktu s pravidelným církevním životem. Pro něj je církev instituce, jako pro kdekterého jiného materialistu. Všechny církevní zřízení od biskupského po kongregační (v nichž rozhoduje společné shromáždění věřících) počítají s jedincem, který za ně promlouvá jako titulovaný. V biskupských je to člověk jmenovaný a dosazený, někdy zvolený. V dalších jedinec po jedinci poskládá mandát pro svého církevního hodnostáře a ctí jeho hlas. Uvnitř jakkoli zařízené církve je docela slušný demokratický boj o slovo.

Představy o tom, že se může jedinec ozvat a vyslovit se k celospolečenským otázkám a církev jako instituce nikoli, jsou tedy představy mylné. Jsou to představy zvnějšku. Kdyby si člověk vyšlápl mezi lidi, našel by v církvi dost těch, kteří by o sociálních otázkách v naší republice mluvili trochu jinak, ale většina by se za své biskupy postavila a to jedinec po jedinci.

Je politika pro křesťany zakázanou zónou?

Při svém čtení se pan Václav Klaus cudně vyhýbá biblickému textu, snad z upřímné snahy jím neargumentovat špatně. Ale o církvi se nedá mluvit bez této znalosti. I povrchní čtenář Bible by našel dostatek politických témat od prvních listů, které popisují společenství lidí a jeho organizaci. Od institucionalizovaných Abrahamů, Mojžíšů, Davidů po disent proroků. Na stránkách Nového zákona by čtenář našel nezařaditelného politika Ježíše, který vnesl do světa ještě jedno "polis" ve svém království, které není z tohoto světa. Natož apoštolé a židovsko- helénské napětí, které si nezadá s problémy dnešního národnostního a náboženského zmatku. Prostě, kdo si dovolí vyvodit z Ježíšova individuálního zájmu o záchranu jedinců, o spasení člověka po člověku, to, že v náboženství nemá být řeč o drtivě většině "normálních" společenských a ekonomických témat, mýlí se!

Naposled to byli komunisté, kteří nás odkazovali do jakési kultovní oblasti, za zdi chrámů a do desek matrik. Měli jsme se starat o "dominantní náboženské normy", dnes bychom se podle autora měli vyjadřovat k potratům a trestu smrti…

Bude s jedincem někdo vůbec diskutovat? Zkusme to!

Svým psaním zkouším, zda pan předseda Poslanecké sněmovny a ODS přijme hlas jedince, když nepřijme hlas církve, který považuje za snahu po "jednotném hlasu křesťanů". To vyjádření však v dokumentu není. List k sociálním otázkám v ČR k veřejné diskusi je nazvaný Pokoj a dobro a je hlasem křesťanů z různých církví, kteří chtěli rozhovor nad jednotlivými tématy s cílem: přispět k získání širokého společenského konsensu. Začali přiznáním vlastní viny, přemýšlejí nahlas o vlastním podílu práce na nápravě a vedou církevní společenství k diskusi nad tímto dokumentem. Dostává se jim na odpověď analýz dalších dokumentů z Maďarska, Německa a dalších zemí. Dostávají se jim citáty z věkovitých autorů, kteří jsou zase jen lidmi, byť věhlasnými. Nedostává se ani nejmenší kajícnosti za podíl na chybách, neopatrnosti a trestuhodných zanedbáních ústavních a stranických činitelů - jednotlivců. Nedostává se jim však také odpovědi na jednotlivé články, ale uzemnění, že jsou "mimo", propadli sociálnímu blouznění a povrchnímu moralizování.

Nic nebylo špatně a transformace je pasována na "obětního beránka". Toleranční patenty a jiné nábožensky zabarvené termíny dostaly dalšího kolegu - beránka. Není to úmyslné zatemňování dějin a důležitých skutečností před lidmi, kteří si ani zdaleka neuvědomují co to byl pro některé křesťanské předky toleranční patent a co je to Beránek dnes? Nebo to mělo být velikonoční kázání? Stejně tak je okamžitě pekelizován výraz "struktury zla" pro svoje použití v teologii osvobození a vůbec není analyzováno, zda to není termín starší, možná i biblický! No, je to nějaký rozhovor? Přiznám se, že se mi už po několikáté nabízí otázka: Jsou Václav Klaus a jeho ODS vůbec rozhovoru schopni?

V čem si rozumíme a v čem ne

Kladnou stránku článku vidím v tom, čemu porozumí i obyčejný člověk neznalý kmenovních otců ekonomie. Sbližuje mne s panem předsedou příměr o tom, že: "Na každé prodavačce v obchodě rychle poznáte, zda pracuje v soukromém obchodě, anebo zda pracuje v anonymní jednotce centrálně plánovaného hospodářství." I když i v některých socialistických státních podnicích byli moudří a poctiví šéfové, to si připusťme... Zdá se, že cílem je adresné, konkrétní, odpovědné hospodaření. V tom snad budeme zajedno. Jen ta cesta je pro mne neschůdná. Připadá mi jako idealistická víra v to, že špalek věkovitého dubu se přeci jen zakoření a obnoví spleť svých věkovitých kořenů. Kapitalismus je tu posazený na socialisticky zelenou louku a my kolem něj křepčíme a děláme, že nevidíme jak začíná hnít. Všemohoucí svoboda trhu si podle moderních idealistů najde cestu k podzemní vodě a opět se zazelená. To je úctyhodná víra, ale pro mne je nepoužitelná.

Touha dobře hospodařit, vlastnit po dobu tohoto pozemského putování a spravovat vlastní a poctivě vydřený majetek k dobru svému i dobru společnosti, to není nic hříšného. Na druhou stranu, byť by pan M. Novak napsal že chce "uvést v život systém, který by využil hříšných sklonů v co největší míře k dosažení dobra" neuvede mne ve zmatek, protože hřích a sobectví nemohou zplodit nic dobrého. Nikdy v lidské minulosti ani současnosti se tak nestalo. Dovolte mi biblický citát: Apoštol Pavel káže o Božím zákonu, který doslova namnožil hřích i tam, kde dosud měli lidé pocit, že nic zlého neudělali. Kde se tak namnožil hřích a začal děsit jedince, tam je dostatečně velká také milost, aby přinesla řešení… Římští oponenti apoštola Pavla nadhodili jedovatou otázku po tom, zda další a další provozování zla nemůže namnožit také milost, aby jí bylo ještě víc. Apoštol jim odpověděl razantně: "Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít?" (Římanům 6,1)

Je-li něco opravdu zkaženo sobectvím, podvody, úplatky a samolibostí, nemůže to zplodit nic dobrého. Jestliže nedoprovodíme do hrobu biologicky zestárlý komunismus nenávisti a třídního boje a do soudních síní nedostaneme novodobé zločince v ekonomické a mravní oblasti, pak nemůže nic nového začít.

Běh bez rozhodčích

Článek vrcholí zásadními prohlášeními. Všem lidem v naší zemi by stát měl zajistit stejnou startovní čáru , ale překvapivě neměl zajistit stejná pravidla v soutěži. Ani křesťané nechtějí všem zajistit stejné výsledky a stejné životní podmínky. (To zajistí až Nové nebe a nová země vykoupeným otrokům pomíjivosti z tohoto světa. Ať se to zdá jakkoli bláznivé, je to pro mnohé z nás jediná jistota.) Ať čtu jak čtu, rovnostářství napadané panem předsedou v listu biskupů nevidím. Cítím z těch stránek jen to, že je třeba spolupůsobit. Jedinec a jeho nezadatelná odpovědnost a rodina státu, která jej podrží a vede na závodní dráze.

Protože pan Václav Klaus církev nezná z pravidelného života malých i větších farností a sborů, neví, jak mnoho konkrétní sociální pomoci plyne od jedince k jedinci. Neví, jak je mnoho práce ve společenstvích závislé na konkrétních lidech. Pan předseda také neví, jak jsme se dokázali zaopatřit v dobách nepřízně státní autority. A tak ani neví, jak máme zažitou potřebu laických i institučních prvků. Rodinnou, otcovskou péči, která dohlédne do ryze individuálních starostí a zajistí stejná pravidla pro všechny. Jakkoli to zní ideálně, se všemi bídami církve mohu říci, že jsem to na své kůži takto zažil.

Církev chtěla a chce diskutovat. Lze jen doufat, že článek, který vyšel v Lidových novinách 31.3.2001, je jen první kapitolou nějakého důkladnějšího vyjádření. Že budou následovat další a další. Biskupové i prostí lidé pak s panem předsedou za stůl nezpolitizovaných seriózních debat jistě zasednou.

Autor je kazatel Církve bratrské zodpovědný za kontakt s médii

Poznámka redakce: Toto je rubrika Areopag, kde se na způsob athénského Areopagu (viz Sk 17,19-22) volně, svobodně a slušně diskutuje na různá témata dotýkající se křesťanství. Redakce poskytuje prostor všem stranám a k příspěvkům se nijak nevyjadřuje. Články vyjadřují jen názor jejich autorů. Věříme, že i takto pomůžeme českému křesťanství.