V uplynulých dnech se dva mladí lidé s odlišnou barvou pleti v našem regionu stali obětí rasistického útoku. Právě na Velký pátek, kdy církev slaví ukřižování Ježíše Krista, jehož smrt znamená vysvobození a zboření bariér mezi lidmi různých národností, skupin či kultur, musím na tyto politováníhodné skutečnosti reagovat.
Nepochybuji o vládních i parlamentních snahách o zlepšení atmosféry ve společnosti. Sleduji a znám také řadu iniciativ v rámci občanské společnosti, které se snaží vést naši společnost k větší toleranci. Ovšem to vše je málo. Policie České republiky nemůže tolerovat otevřené projevy fašismu a rasismu, jak jsme mohli sledovat v televizním zpravodajství v tomto týdnu. Stát musí garantovat nejen právní oblast, ale také faktické chránění a podepírání práv cizinců a národnostních menšin. Ztratili jsme citlivost pro naše bližní, řadu televizních záběrů vnímáme jen jako kulisu, se kterou nelze nic udělat a která nás vede k apatii a pasivitě.
Právě ve velikonočním období bych chtěl všechny požádat a povzbudit ke společné práci, která ponese plody pro dobro menšin a postupně zbaví občany řady předsudků před cizinci. Hledejme na všech úrovních cesty, které povedou k tomu, aby se lidé jiné národnosti či odlišné barvy pleti nemuseli u nás bát studovat, přijet jako turisté či aby ti, kteří u nás žijí, se nemuseli cítit druhořadými občany. Cestu nevidím jen ve speciálních mediálních projektech, nýbrž ve zdravém sebevědomí národa, který se nebojí vlastního vymírání a může být k cizincům velkorysý, a především v dlouhodobém programu, který povede k většímu otevření se, ve kterém nalezneme více křesťanské lásky k bližnímu a také větší připravenost ke sdílení a pomoci. Z evangelia známe příklad Samaritána, „který se sklání nad cizincem, aby mu pomohl a zachránil ho“ ( Lk 10, 25-37 ).
Doufám, že i mé setkání s postiženým studentem z Indie, jež chci co nejdříve realizovat, přispěje u něj a jeho přátel k jinému obrazu o naší zemi.
Mons. Jan Graubner
arcibiskup olomoucký
