Globalizace obchodu je složitý a rychle se rozvíjející jev. Jeho hlavním rysem je rostoucí odstraňování bariér, které brání pohybu osob, hmotných věcí  a kapitálů. Je to posvěcení jakéhosi vítězství trhu a jeho logiky, které pak vyvolává rychlé změny v kulturách a společenských systémech. Mnoho osob, zvláště těch (hospodářsky) v nevýhodě, ji prožívají jako něco spíše vnuceného než jako proces, na němž se mohou aktivně podílet...

Ilustrační počítačové foto: Země na záchranném kruhu
Foto: Corbis

 …všeobecné dobro vyžaduje, aby byla vnitřní logika trhu doprovázena kontrolními mechanismy. To je zásadní, aby se dalo vyhnout tomu, že se všechny společenské vztahy redukují na ekonomické faktory (ukazatele) a aby se chránili ti, kteří jsou obětmi forem vylučování a odsouvání na okraj společnosti.

Globalizace a priori není ani dobrá  ani zlá. Bude taková, co z ní lidé udělají. Žádný systém není cílem sám pro sebe a je nezbytné trvat na faktu, že globalizace, jako každý jiný systém, musí být ke službě lidské osoby, solidarity a společného dobra.

Jedna ze starostí církve ohledně globalizace je, že se stala rychle kulturním jevem. Trh jako mechanismus výměny se stal nástrojem nové kultury. Mnozí pozorovatelé vyhmátli vetřelecký, ba dokonce invazní charakter logiky trhu, který stále více omezuje oblast, již má lidské společenství k dispozici pro veřejnou i dobrovolnickou činnost na všech úrovních. Trh vnucuje svůj způsob myšlení a jednání a vtiskuje chování svou stupnici hodnot. Osoby, které jsou jí vystaveny, považují globalizaci za destruktivní záplavu, která ohrožuje společenské normy, jež je dosud chránily a dávaly jim životní orinetaci.

Dochází k tomu, že techologické změny a i v pracovních vztazích probíhají příliš rychle, než by kultura na ně stačila odpovídat. Kulturní, zákonné a sociální ochrany, jež jsou výsledkem úsilí o ochranu společného dobra, jsou životně důležité, takže jak jednotlivci tak i prostředkující skupiny je uchovávají jako své těžiště. Stejně na jiné úrovni, využití objevů v bio-lékařské oblasti často zastihne zákonodárce nepřipravené. Sám výzkum, často financovaný soukromými skupinami, a jeho výsledky bývají komercializovány také dříve, než společenská kontrola byla s to reagovat.

Stojíme tváří v tvář růstu prometejské moci nad lidskou přirozeností takže dokonce sám lidský genetický kodex je měřen v termínech nákladů a zisku. Všechny společnosti uznávají, že je nutné kontrolovat tento vývoj a zaručit, aby nová praktická uplatňování respektovala základní lidské hodnoty a společné dobro.

Tvrzení, že etika má prioritu (přednost, že je na prvním místě) odpovídá zásadnímu požadavku osoby a lidských společenství. Nicméně ne všechny formy etiky jsou hodny tohoto jména. Jsme svědky toho, jak se vynořují modely etického myšlení, které je podproduktem (vedlejším) samé globalizace a mají známku utilitarismu.

Avšak etické hodnoty nemohou být diktovány technologickými novinkami, technikou a efektivností. Ty jsou zakořeněny  v samé přirozenosti lidské osoby. Etika nesmí být ospravedlněním nebo oprávněním systému, ale spíše  musí být ochranou všeho, co je lidské v každém systému.

Etika požaduje, aby se systémy přizpůsobily člověku a ne aby byl člověk obětován pro záchranu systému. Zřejmým následkem toho je, aby etické komise, které nyní působí téměř ve všech sektorech, byly naprosto nezávislé na finančních zájmech, na ideologiích a jednostranných politických pojetích.

Církev ze své strany i nadále tvrdí, že základem etického rozlišování v rámci globalizace musí být dva neoddělitelné principy:

První:  nezcizitelná hodnota lidské osoby, pramen všech lidských práv a všech sociální zřízení. Lidská bytost musí být vždycky podmětem a ne předmětem a tím méně produktem trhu.

Druhý: hodnota lidských kultur, jež nemá právo žádná vnější moc bagatelizovat (zlehčovat) a tím méně ničit. Globalizace nesmí být novým druhem kolonialismu. Musí respektovat rozmanitost kultur, které  jsou ve všeobecné harmonii kultur výkladovým klíčem života. Zvláště nesmí chudé zbavovat toho, co jim zůstává nejcennější, včetně toho, v co věří, a náboženských praktik, protože ryzí náboženská přesvědčení  jsou nejjasnějším projevem lidské svobody.

Lidstvo, jež se pouští do procesu globalizace, se nemůže obejít bez společného etického zákoníku. Tím se nemíní jediný socio-ekonomický převládající systém nebo jediná kultura, která by etice vnucovala své hodnoty a měřitka. Normy společenského života je nutno hledat v člověku samém, v celém lidstvu (ve všeobecném lidství), jak vzešlo z Boží ruky.

Toto hledání je nezbytné, aby globalizace nebyla jen jiným jménem pro absolutní relativizování hodnot nebo homogenizaci životních stylů a kultur. Ve všech  různých kulturních formách existují  univerzální lidské hodnoty, které musí být vyjádřeny a zdůrazněny jako usměrnňující síla rozvoje pokroku.

Církev bude i nadále pracovat se všemi lidmi dobré vůle na tom, aby zaručila, že v tomto procesu zvítězí celé lidstvo a ne je prosperující elita, která kontroluje vědu, technologii, komunikace a zdroje na zeměkouli na újmu drtivé většiny jejích obyvatel.Církev opravdu doufá, že všechny tvořivé prvky ve společnosti budou spolupracovat na rozvoji globalizace ve službě lidské osoby a všech lidí.

Přeložil P. Koláček z Vatikánského rozhlasu. Za laskavou spolupráci děkujeme české redakci Vatikánského rozhlasu.