K řeckým katolickým biskupům

1. Toto setkání je pro mne zvlášť významné a důležité a proto jsem se na něj těšil se zvlášť živým očekáváním. Právě s vámi mne pojí nejtěsnější pouto společenství. V nejstriktnějším smyslu slova jste vy moje rodina v Řecku a právě proto k vám budu mluvit z hloubi srdce.

V první řadě vám chci vyslovit svůj otcovskou a bratrskou lásku spolu s mým upřímným obdivem k vám, kdo jste pastýři stádce katolické církve, často ve velmi složitých podmínkách. Mnohdy pečujete o malá a rozptýlená společenství a jste jejich pastýři v tom nejpravějším smyslu slova. Svými osobami a svou službou posilujete pouto viditelné jednoty, dáváte hlas kázání Slova a jste primárními služebníky svátostného života pro katolická společenství v této zemi. Právě pro úsilí, které je třeba vynaložit pro udržování těchto kontaktů jste zvláště milováni svými věřícími a vaše návštěvy jsou zdrojem velké duchovní radosti. Tato vaše biskupská služba na cestách nás svým způsobem vede zpátky do ranných dnů křesťanství, doby jíž je řecká země živým svědkem.

2. S našimi bratřími a sestrami z pravoslavné církve přebývajícími v této zemi nás pojí mocné pouto víry v našeho společného Pána. Jak bychom si přáli, aby srdce nás všech byla otevřena a všechny náruče rozevřeny k pozdravu a bratrskému pozdravení pokoje! Jak sníme o tom, any pastýři této vznešené země, ať členové pravoslavné nebo katolické církve, mohli překonat těžkosti minulosti a odvahou a duchem lásky čelit výzvám přítomnosti, se smyslem pro společnou odpovědnost za jednu církev Kristovu a její věrohodnost v očích světa!

Jestliže události minulosti, události spojené se způsoby myšlení a jednání typickými pro svou dobu, byly zdrojem konfliktu a rozdělení, musí křesťané považovat paměť především z svatyni, kde je uchováváno živé svědectví o Vzkříšeném Pánu. Právě z paměti vzchází Tradice, jíž církev vděčí za mnohé. Paměti je rovněž svěřena Svátost, jež je zárukou účinné milosti „To čiňte na mou památku“, vyzval nás Pán při Poslední večeři.

Paměť je pro křesťany příliš vznešenou svatyní, než aby byla špiněna lidským hříchem. Jistě, hřích může bolestně poškodit strukturu paměti, ale nemůže ji rozervat: tato struktura se podobá nesešívanému rouchu našeho Pána Ježíše, jež si nikdo nedovolit dělit.

Drazí bratři, nešetřeme námahou, abychom paměti umožnili opět osvěcovat velké věci, které pro nás Bůh udělal. Pozdvihněme svůj zrak od lidských malicherností a od lidského hříchu a rozjímemjme Beránkův trůn v nebesích, u nějž je zpívána věčná liturgie chval muži a ženami ze všech národů a ras, oděnými v bílých rouchách. Tam oni nahlížejí Boží tvář, ne už „ per speculum et in aenigmate “ (pozn. překl. „jako v zrcadle, jen v hádance“ viz 1 Kor 13,12), ale takovou, jaká je ve skutečnosti. Tam, na výsostech, ustupuje paměť naplnění, a tam už více není slzí, ani smrti, protože staré pominulo.

3. Jste biskupové „v pohraničí“ a vzhledem k konkrétním okolnostem v nichž žijete velmi toužíte, aby překážky stojící na cestě k plné jednotě a jež působí tolik bolestí vám i vašim věřícím, byly rychle překonány. A tak, stvrzujíce svá spravedlivá práva, naléháte na katolickou církev, častokrát netrpělivě, aby podnikla kroky dovolující s vždy větší jasností odkrývat společné základy, které spojují starobylé církve Kristovy.

Jsem vám vděčný za vaši soucitnou starost, která je znamením velkorysosti. Ujišťuji váš, že sdílím stejně vroucí touhu po tom, aby jednota církve byla viditelná, tak rychle jak to jen půjde, v celé své plnosti. Stejně tak s vámi souhlasím, že je třeba pokračovat v úsilí, mocně prohlášeném a povzbuzovaném druhým vatikánským koncilem, podle nějž se sama katolická církev snaží, ve svém každodenním životě, stále více pečovat o kladení základů k lepšímu porozumění s jejími bratry a sestrami v jiných církvích. Tyto ostatní církve mezitím nesmí selhávat ve své vlastní části díla sjednocení.

Víte nicméně velmi dobře, že je k dozrání situace je třeba hodně času, aby mohlo dojít k moudrému navázání přátelských vztahů a rozvinutí upřímného a trvajícího dialogu. To si žádá z lásky zrozenou trpělivost, aby klérus a věřící mohli náležitě a postupně přijmout nezbytné změny, pochopit důvody, jež za nimi stojí a osobně je podporovat. Nesmí se ani zapomínat, že po bolestném rozdělení v minulosti měla katolická církev své vlastní zkušenosti a vyjasnila si některé aspekty víry svým vlastním specifickým způsobem.

Duch svatý žádá, abychom to vše znovu přehlédli a aby byly nalezeny nové formy—nebo možná nově objeveny formy starobylé—jistě ovšem tak, aby nic z pokladu víry nebylo ztraceno, ale ani zatemněno. Toto dvojí úsilí otevřenosti a věrnosti bylo inspirací mé papežské služby. Jsem si jist, že je to i základ pro vaše tužby a záměry.

4. Během vaší návštěvy ad Limina v roce 1999 jsem vám poskytl jisté specifické návrhy včetně několika pastorační povahy, které zde myslím nemusím opakovat: tyto návrhy po mém soudu stále zůstávají platné a mohou sloužit jako referenční bod ve vaší službě věřícím svěřeným do vaší péče. Dnes chci zdůraznit, že papež je zde s vám přímo v této zemi proto, aby i fysicky demonstroval svou solidaritu, autentickou a milují úctu a trvalou připomínku ve svým myšlenkách a modlitbách.

Rád bych se jednotlivě sešel s milovanými syny a dcerami katolické církve. Má pouť ve stopách sv. Pavla mi dovolila setkat se s živými společenstvími. Těším se z toho, že se nimi mohu modlit a slavit naše společenství se Vzkříšeným a mezi sebou navzájem. Spolu s vámi chci obejmout zejména kněze a jáhny, kteří uchovávají, sytí a posilují víru a lásku společenství svěřených do jejich péče, spolu s nimi i řeholníky a řeholnice, jejichž přítomnost je pro katolickou církev v Řecku zásadná. Nezapomínejme nikdy, že tyto země starobylého svědectví jsou svatyněmi víry a že my jsme povoláni čerpat z pokladnic minulosti duchovní sílu ke konání našeho poslání v dnešním světě.

Doufám, že mladí lidé se postaví s důvěrou k cestě nového Řecka, ještě plněji integrovaného do Evropy, ještě kosmopolitnějšího, a proto nutně otevřeného dialogu a uznání práv všech, současně však vystavenému nebezpečí prudké sekularizace, která má sklon vysávat sílu, která občerstvuje duši a naději lidské osoby. Rád bych dal najevo nemocným a stárnoucím, kteří jsou zvláště blízko Pánovu Kříží, bratrskou starostlivost celé církve.

5. Drazí milovaní bratři, v rozmanitosti vaší pastorační a liturgické služby zpřítomňujete jednotu v různosti typickou pro katolickou církev. A celá katolická církev vám dnes, v mé osobě, dnes vyjadřuje svou lásku a solidaritu. Nikdy se neciťte osamoceni, nikdy neztrácejte naději: Pán má jistě připraveny neočekávané útěchy pro ty, kdo mu důvěřují. Spolupracujte v harmonii, s dobrotivostí a láskou, buďte odvážní v pravdě.

Vězte, že papež pamatuje denně na vás a vaši práci ve své modlitbě, která bude ode dneška posílena radostí z tohoto setkání.

S lásku uděluji vám a vašim společenstvím své apoštolské požehnání.

Přeložil Martin Moštěk