Pane presidente,
členové vlády,
bratři patriarchové a biskupové,
vážené dámy a pánové,

1. Při příletu do Damašku, této „perly Východu“ si hluboce uvědomuji, že začínám návštěvu velmi starobylé země, která hrála klíčovou roli v dějinách této části světa. Literární, umělecké a sociální příspěvky Sýrie k rozkvětu kultury a civilisace jsou slovutné. Jsem velmi vděčný vám pane presidente, i vám členové vlády, že jste mou návštěvu v Sýrii umožnili a děkuji vám za milá slova na uvítanou. Zdravím, civilní, politické a vojenské představitele, které nás poctily svou přítomností i vážené členy diplomatického sboru.

Přicházím jako poutník víry, abych pokračoval ve své jubilejní pouti po některých místech spojených s Božím sebe-zjevením a jeho dílem spásy (srov. List o pouti k místům spojeným s dějinami spásy,1). Dnes smím pokračovat v této pouti zde, v Sýrii, v Damašku a pozdravit vás všech v přátelství a batrství. Zdravím přítomné patriarchy a biskupy reprezentující syrsko-křesťasnkou obec. Mé srdečné pozdravy míří ke všem vyznavačům islámu, kteří žijí v této ušlechtilé zemi. Pokoj vám všem! As-salámã ‘aláikum!

2. Moje jubilejní pouť u příležitosti dvoutisícího výročí narození Ježíše Krista začala loni připomínkou Abrahama, jehož Bůh povolal nedaleko odsud v oblasti Hárámu. Později mi bylo dopřáno cestovat na horu Sinaj, kde Mojžíš dostal Desatero přikázání. A pak přišla má nezapomenutelná návštěva do Svaté země, kde Ježíš naplnil své spásné poslání a založil svou církev. Nyní se má mysl a mé srdce obrací k postavě Šavla z Tarsu, velkého apoštola Pavla, jehož život se jednou provždy změnil na cestě do Damašku. Moje služba římského biskupa je zvláštním způsobem propojena se svědectvím sv. Pavla, svědectvím korunovaným jeho mučednickou smrtí v Římě.

3. Jak bych mohl opomenout vynikající příspěvek Sýrie a okolního regionu k dějinám křesťanství? Od samého jeho počátku ze bylo možné nalézat kvetoucí obce. V syrských pouštích vykvetl křesťanský monastismus a jména Syřanů, jakými byli sv. Efrém a sv. Jan Damašský jsou navěky vryta do paměti křesťanů. V této oblasti se narodili někteří z mých předchůdců.

Myslím i na velký kulturní vliv syrského islámu, který za umajovských kalífů dosáhl až k nejvzdálenějším břehům Středomoří. Dnes, ve světě, který je stále komplexnější a propojený vzájemnými závislostmi potřebujeme nového ducha dialogu a spolupráce mezi křesťany a muslimy. Spolu uznáváme jednoho neviditelného Boha, Stvořitele všeho jsoucího. Spolu musíme světu hlásat, že jméno jednoho Boha je „jménem pokoje a vyzývá k míru“ ( Novo Millennio Ineunte , 55)!

4. Jak bychom, když v našich srdcích zní ozvěnou slovo „mír“, mohli nepomyslet na napětí a konflikty, které tak dlouho trápí oblast Blízkého východu? Tolikrát vyvstávaly naděje na mír jen proto, aby se zbortily pod novými vlnami násilí. Moudře jste, pane presidente, potvrdil, že v nejlepším zájmu Sýrie je spravedlivý a globální mír. Jsem přesvědčen, že pod vaším vedením Sýrie nebude litovat žádné námahy v práci pro větší harmonii a spolupráci mezi lidmi v oblasti, aby získala trvalý prospěch nejen pro sebe, ale i pro další arabské země a celé mezinárodní společenství. Jak jsem již veřejně prohlásil při jiných příležitostech je čas k „návratu k principům mezinárodního práva: zákazu nabývání území silou, právu národů na sebeurčení, respektu k resolucím OSN a ženevským konvencím, abych uvedl jen ty nejdůležitější“ ( Řeč k diplomatickému sboru akreditovanému u Svatého Stolce, 13. ledna 2001, č. 3).

Všichni víme, že skutečného míru může být dosaženo jen tehdy, když mezi lidmi v oblasti, mezi vyznavači abrahamovských náboženství, zavládne nový postoj respektu a porozumění. Krok za krokem, s vizí a odvahou musí političtí a náboženští vůdcové vytvářet podmínky k rozvoji, na nějž mají jejich národy, po tolika konfliktech a strádáních, právo. K důležitým podmínkám patří vývoj v tom, jak na sebe jednotlivé národy v oblastí vzájemně pohlížejí a také to, že na všech úrovních společnosti budou vyučovány a propagovány principy pokojného soužití. V tomto smyslu je moje pouť rovněž planoucí modlitbou naděje, naděje, že strach národů oblasti se promění v důvěru a pohrdání ve vzájemnou úctu, že síla ustoupí dialogu a že autentická touha sloužit společnému dobru nakonec zvítězí.

5. Pane presidente, laskavé pozvání, jehož se mi od vás, vaší vlády i syrského lidu dostalo a vřelost vašeho dnešního uvítání zde jsou znameními naší sdílené víry, že pokoj a spolupráce jsou vskutku naší společnou aspirací. Velmi oceňuji vaši pohostinnost, tak charakteristickou pro tuto starobylou a požehnanou zemi. Kéž Všemohoucí vám Všemohoucí Bůh dopřeje štěstí a dlouhá léta! Kéž požehná Sýrii prosperitou a pokojem! As-salámã ‘aláikum!

Přeložil Martin Moštěk