1. „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? A on řekl: Kdo jsi, Pane? A on pravil: Já jsem Ježíš, kterého pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat“ (Sk 9, 4-6 ).
Přicházím dnes jako poutník do Damašku, abych si připomněl událost, která se tu odehrála před dvěma tisíci let: obrácení sv. Pavla. Cestou do Damašku, kde se měl postavit proti těm, kdo vyznávali Kristovo jméno a uvěznit, se Saul blížil k branám města, když zakusil mimořádné osvícení. Na cestě se mu ukázal Vzkříšený Kristus, setkání na Pavla hluboce zapůsobilo a došlo u něj k hluboké vnitřní proměně. Z pronásledovatele se stal apoštolem, z odpůrce evangelia jeho hlasatelem. Skutky apoštolské připomínají podrobně událost, jež změnila běh dějin. „On je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským. Ukáži mu, co všechno musí podstoupit pro mé jméno.“ (Sk 9, 15-16).
Vaše Blaženosti, děkuji vám za laskavá slova na uvítanou na počátku této slavnosti. Vaším prostřednictvím zdravím s láskou biskupy a členy řecké melchitské církve, jíž jste patriarchou. Vřele zdravím kardinály, patriarchy, biskupy, kněze a věřící ze všech katolických obcí v Sýrii a ostatních zemí oblasti. Jsem potěšen bratrskou přítomností patriarchů, biskupů a věřících ostatních církví a náboženských společností. Srdečně je zdravím. Děkuji členům muslimské komunity, kteří se při této příležitosti připojili ke svými křesťanským přátelům.
2. Mimořádná události, která se odehrála nedaleko odsud, byla rozhodující pro budoucnost Pavlovu i budoucnost církve. Apoštolovo setkání s Kristem radikálně změnilo jeho život, protože se jej dotklo na nejdůvěrnější úrovni jeho bytí a učinilo jej plně přístupným božské pravdě. Pavel tuto pravdu svobodně přijal a svobodně zasvětil svůj život následování Krista. Uvítáním božského světla a přijetím křtu bylo jeho nejhlubší bytí utvořeno podle Krista. Jeho život tím byl proměněn a on objevil štěstí v tom, že svou víru a naději složil v Toho, kdo ho z temnoty povolal do svého podivuhodného světla (srov. 2 Tim 1,12; Ef 5,8; Řím 13,12). Setkání se Vzkříšeným skutečně osvěcuje pouť člověka, je to světlo, které klade otázky celému lidskému životu.V zářící tváři Kristově se Boží pravdy zjevují okázalým způsobem. Kéž i my upíráme zraky na našeho Pána! Kriste, světlo světa, dej ať na nás a na všechny muže a ženy zazáří nebeské světlo, které obklopilo tvého Apoštola! Osvěť a očisti oči našeho srdce, abychom se naučili vidět všechny věci ve světle tvé pravdy a lásky k lidem!
Církev nemá jiné světlo, které by mohla dát světu, než světlo, které obdržela od svého Pána. Byli jsme pokřtěni ve smrti a vzkříšení Krista, přijali jsme Boží světlo a byli jsme učiněni dětmi Světla. Připomeňme si krásné zvolání sv. Jana Damašského, v němž zdůraznil původ našeho společného duchovního povolání: „Přivedl jsi mě do světla, když jsi mě přijal za syna a započel jsi mě mezi údy své svaté církve, která je bez poskvrny“ ( De Fide Orthodoxa, 1)! Slovo Boží je na naší cestě zářící lampou, jež nám dává poznat pravdu, která nás osvobozuje a posvěcuje.
3. „Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou.“ (Zj 7,9).
Toto čtení z dnešní liturgie vzaté z knihy Zjevení ukazuje svým vlastním způsobem dílo vykonané apoštolskou službou sv. Pavla. Sv. Pavel sehrál podstatnou roli v hlásání evangelia mimo Israel. Ohniskem jeho evangelisačního úsilí se staly země Středomoří. A můžeme říct, že nakonec, během staletí, která uplynula až k naší současnosti se nesmírný pokrok hlásání evangelia svým způsobem logicky odvíjí od služby Apoštola národů. I v naší době nese církev plody jeho apoštolské činnosti a trvale odkazuje k apoštolské službě sv. Pavla, který se pro celé generace křesťanů stal průkopníkem a inspirátorem celé misijní práce.
Podle příkladu sv. Pavla je církev vyzývána, aby hleděla až do končin země a pokračovala v poslání, které jí bylo svěřeno, a předávala světlo Vzkříšeného všem národům a kulturám, respektujíc při tom svobodu jednotlivců a společenství, včetně společenství duchovních. Nesmírné množství lidí nejrozmanitějších původů je povoláno vzdávat Bohu slávu. Proto, jak říká sv. Efrém: „Nemusíte nám předávat poklady, které nám dáváte. Potřebujete jen jedno: abychom otevřeli svá srdce a nesli vaše dobré věci, abychom podřídili svou vůli a poslechli vás našima ušima. Všechny vaše skutky září věnci, které uvila moudrost vašich úst, když jste řekli: To vše je velmi dobré“ (Diathermane 2, 5-7).
Podobně jako Pavel stojí Kristovi učedníci před velkou výzvou: mají předávat radostnou zvěst, tak, že ji vyjádří způsobem vhodným pro jednotlivé kultury, aniž by přitom ztráceli její obsah, nebo měnili její smysl. Nebojte se svědčit o této radostné novině mezi svými bratry a sestrami, svým slovem i celým svým životem: Bůh miluje každého a volá každého do jedné rodiny v lásce, protože všichni jsou bratry a sestrami!
4. Tato radostná novina má inspirovat všechny Kristovy učeníky k horlivému hledání cest jednoty. V osvojení si Pánovy modlitby „aby všichni jedno byli“, ponesou svědectví ještě autentičtějším a důvěryhodnějším způsobem. Vpravdě se raduji s bratrských vztahů, které již existují mezi členy křesťanských církví ve vašich zemích a vybízím vás, abyste je rozvíjeli v pravdě a starostlivě, ve společenství se svými patriarchy a biskupy. Na úsvitu nového milénia nás Kristus všechny vybízí, abychom si byli blíže v lásce, která formuje naši jednotu. Buďte hrdí na velké liturgické a duchovní tradice vašich východních církví! Jsou součástí dědictví Kristovy církve a mosty mezi lidmi různých přesvědčení. Vaše země mí od počátku křesťanství zkušenosti s bohatým rozkvětem křesťanského života. Jména mnoha duchovních potomků Ignáce z Antiochie, Efréma, Šimona a Jana Damašského, Otců, mnichů, poustevníků a mnoha dalších svatých jsou stále v živoucí paměti universální církve. Svou příslušností k zemi vašich otců, svým životem víry zde ve velkorysosti, i vy dnes nesete svědectví o plodnosti poselství evangelia předávaného z generace na generaci.
Pokračujte neúnavně se všemi svými krajany, nehleděn na komunitu, v úsilí o budování společnosti charakteristické bratrstvím, spravedlností a solidaritou, v níž je uznána lidská důstojnost a základní práva každého člověka. V této svaté zemi jsou křesťané, muslimové a Židé povoláni ke spolupráci v důvěře a odvaze a k tomu, aby pracovali na tom, aby bez otálení přišel den, kdy budu respektována legitimní práva všech národů a ty budou moci žít v pokoji a vzájemném porozumění. Nechť jsou mezi vámi milovanými bratry a sestrami všichni, ať jsou chudí, nemocní, handicapovaní, i ti všichni zranění životem! Evangelium je mocným prvkem proměny světa. Kéž skrze svědectví vašeho života mohou dnešní lidé najít odpověď na své nejhlubší tužby i základy pro společenské soužití!
5. Křesťanské rodiny, církev na vás hledí s důvěrou, že předáte svým dětem víru, kterou jste přijali přes staletí od dob apoštola Pavla. Vytrváváním v jednotě, otevřeností vůči všem, hájením života od početí, buďte domy světla, v plném souladu s Božím plánem a pravými nároky lidské osoby! Věnujte významný čas modlitbě, naslouchání Božímu slovu a křesťanské výchově, v tom najdete účinnou podporu k zvládání potíží každodenního života a velkých výzev dnešního svčta. Jakýkoliv věrný a důsledný křesťanský život vyžaduje pravidelnou účast na nedělní eucharistii. Eucharistie je privilegovaným darem, kde uskutečňuje společenství s Bohem a druhými a je zároveň zvěstováno.
Bratři a sestry, neochabujte v hledání Kristovy tváře, kterou vám ukázal. V něm najdete tajemství pravé svobody a radosti srdce! Nechť jsou vaše srdce plná touhy po autentickém bratrství se všemi! Když budete sami se zápalem sloužit druhým, naleznete ve svém životě smysl, protože křesťanská identita není definována v protikladu k druhým lidem, ale ve schopnosti vycházet ze sebe ke svým bratřím a sestrám. Otevřenost vůči světu, s jasností a beze strachu, patří k povolání křesťana, vědomého si vlastní identity a zakořeněného v náboženském dědictví, jež je vyjádřeno bohatostí svědectví církve.
6. „ Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“ (J 10, 27-30).
Těmito slovy dnešního evangelia nám sám Ježíš Kristus ukazuje podivuhodný dynamismus evangelisace. Bůh, který mnohokrát a mnoha způsoby promlouval k našim otcům skrze proroky, promluvil nakonec ve svém Synu (srov. Žid 1, 1-2). Tento Syn, jedné podstaty s Otcem, je Slovem života. On dává věčný život. Přišel, abychom měli život a měli ho v hojnosti (srov. J 10,10). Tuto pravdu se dozvěděl Pavel u bran Damašku a z ní učinil obsah svého kázání. Nádherná skutečnost Kristova Kříže, na němž bylo vykonáno dílo Vykoupení se před zpřítomnila. Pavel ji pochopil a zasvětli jí celý svůj život.
Bratři a sestry, pozdvihněme naše oči ke Kristovu Kříží, abychom nalezli zdroj naší naděje! Zde nalézáme skutečnou cestu života a štěstí. Pohlédněme na milující tvář Boha, který nám dává svého Syna, abychom všichni byli „jednoho srdce a jedné mysli“ (Sk4, 32). Přivítejme ho ve svých srdcích, aby inspiroval a probouzel tajemství společenství, které ztělesňuje a zjevuje samou podstatu církve.
Vaše příslušnost k církvi má být znamením pokoje pro vás i vaše bratry a sestry, které nám připomíná, že Pán potkává každého člověka na jeho cestách, často tajemnými a neočekávanými způsoby, právě tak, jak potkal Pavla na cestě do Damašku a obklopil jej zářivým světlem.
Kéž nám Vzkříšený, jehož Zmrtvýchvstání letos slavili všichni křesťané společně, dá dar společenství v lásce! Amen.
Přeložil Martin Moštěk