Úvodní část, která vyšla v pátek

„Bude jim to nějaký čas trvat než se vrátí, než uznají svou chybu.“

Poslední dostupná prohlášení Společnosti a jejích představitelů k rozhovorům pocházejí z března. K 2. březnu je datováno oficiální komuniké (update o vyjednáváních) podepsané „Ústředí Společnosti sv. Pia X.“ v němž je po shrnutí dosavadních událostí konstatováno: „V následném návrhu (po citované výzvě a požadavcích biskupa Fellaye - pozn. red.) kardinál Castrillón zpřesnil navrhovaná řešení. Nicméně předběžné podmínky, zejména první (všeobecné povolení tridentského obřadu - pozn. red.), nebyly uspokojivě vyřešeny. Z toho důvodu biskup Fellay sdělil kardinálovi své přání na nějaký čas přerušit kontakty a vyčkat naplnění první podmínky. Její splnění je nezbytné jednak pro nastolení minimální důvěry a jednak pro vytvoření vhodného klimatu k tomu, aby nyní paralyzované síly mohly být mobilizovány a vyvolat pravou obnovu ( restoration - pozn. red.) svaté Matky Církve. Bude to navíc první ujištění, že se naše budoucí situace — dojde-li nakonec k dohodě - nebude podobat zoo pro vymírající druhy“.

V březnovém dopise kanadského oblastního představeného Společnosti P. Jeana Violetta můžeme číst následující stanovisko dalšího z radikálů. Věřícím, jimž je list adresován vysvětluje P. Violette proč Společnost s Římem jedná: „Především proto, abychom v Římě potvrdili katolickou víru. Právě proto arcibiskup Lefebvre nikdy neodmítal jít do Říma. Pravda musí být potvrzena v první řadě v Římě, potvrzena přede všemi těmi modernisty, kteří obsadili autoritativní místa v Římě. Ať nikdo nemá iluze. Tyto rozhovory nejsou znamením návratu Říma k tradici. Zkaženost myslí je velmi hluboká a víra v II. vatikánský koncil velmi pevná, jak ukázala deklarace Dominus Jesus kardinála Ratzingera loni a Luteránská dohoda v roce 1999 i pokračující ekumenismus. Bude jim to nějaký čas trvat než se vrátí, než uznají svou chybu.

Za druhé, nehledě na to, co kdokoliv říká, řešení současné krise přijde z Říma. Nepřijde z Econe, ani z Ameriky, ani ze Spojeného království, ani z Francie, ani je nepřinese shromáždění tradičního kléru, které by ze svého středu zvolilo papeže. Konec současné krize přijde tehdy, až se římští představitelé, současní nebo budoucí, vrátí k víře. Ten den přijde. Kdy, to nevíme, ale stane se to. Naší povinností je dělat co je v našich silách i kdyby by to bylo jen vydávání svědectví pravdě.

Za třetí, je to příležitost jasně vyslovit náš postoj. Tyto rozhovory nejsou skutečným vyjednáváním, hledáním dohody. Když jde o dohodu, jde o záležitost smlouvání, nabízení a dávání. Když přijde na víru, dohoda není možná. A to je tento případ. Nesmlouváme. Chceme mluvit o nauce, chceme, aby nás vzali takové jací jsme, nebo vůbec ne. Oni chtějí mluvit o jednotě a možná si uvědomují, jak je jejich postoj v rozporu s náklonností vůči luteránům a pravoslavným, kterou pěstují. Všechno to může vyznít do prázdna, možná ještě nejsou připraveni nás přijmout takové, jací jsme. V tom případě budeme prostě pokračovat v tom, co jsme dělali posledních třicet let až do té doby, až se Bohu zlíbí změnit mysli těch, kdo drží autoritu.

Za čtvrté, nesmíme si myslet, že návrat modernistů k tradici se uděje v okamžiku, mohlo by se to stát, kdyby tak Náš Pán rozhodl, ale je možné, že se tak nestane. Nějakou dobu to potrvá,válka bude pokračovat. Jednou ale obnova (restoration, pozn. red.) začít musí. Myslím, že s určitostí se to stane tehdy, až nás Řím uzná takové jací jsme. Jestliže tzv. exkomunikace budou odvolány, budeme moci pokračovat nadále ve svém díle a lidé již nebudou lživě zastrašováni a odrazováni. Ale to může přijít jen bez kompromisu. SSPX nechce mít nic společného s novou mší a dalšími moderními omyly, ani si nechceme nechat nasadit náhubek.

Chceme si ponechat naši svobodu nejen proto, abychom mohli pokračovat v našem apoštolátu, ale i proto, abychom mohli bojovat s moderními omyly, včetně nové mše, ekumenismu, náboženské svobody či kolegiality, abychom jmenovali alespoň některé.“

Jediné stanovisko k rozhovorům publikované na stránkách Generálního domu SSPX sídlícího ve Švýcarsku obsahuje březnový dopis věřícím představeného francouzské oblasti P. Pierra-Marie Laurençona. I on opakuje politování nad nesplněním požadavku na všeobecné povolení tridentské mše, které vedlo k přerušení rozhovorů a dodává: „Faktem přitom zůstává, že znamení časů jsou následující: každý pátý nový kněz je v této chvíli ve Francii svěcen pro tradicionalistická společenství a polovina diecézních seminaristů si klade otázku, zda se jednou k některému z těchto společenství nepřipojí (interview kardinála Ratzingera, Spectacle du Monde, prosinec 2000). To samé platí pro Itálii. A zatímco vlivní kněží, třeba P. Baget Bozzo, veřejně žádá znovuzavedení tridentského obřadu, v jiných farnostech podnikají kněží jisté praktické kroky. Jeden z nich, francouzského původu, slouží pro své farníky, z vlastní iniciativy, tradiční mši každou neděli. Jak vysvětlil, je to jediná dokonale zdravá potrava pro eucharistickou víru.

Podobná svědectví lze slyšet v USA, Argentině, Polsku či Německu. Obyčejně od mladých duchovních. (Jeden říká) Jako kněz velmi toužím přejít k tradiční mši, kvůli duchovnímu bohatství, které z ní vidím vycházet. Čím víc ji zkoumám, tím víc ji znám a tím lépe vidím, oč jsme přišli.

Dosud udržovaný římský interdikt nemůže než vyvolávat vážná nedorozumění mezi klérem, která mohou nakonec propuknout otevřeně, jako v některých francouzských diecézích. Gesto z Říma může náhle nashromážděné napětí uvolnit a současně předejít bratrovražedné válce uvnitř kléru, podobné té, která otřásla duchovenstvem v sedmdesátých letech. Je to prosté: stačí dát jednomu každému knězi plnou svobodu sloužit podle tradičního misálu. Včera to bylo v Říme na pořadu dne, dnes je to opět přezkoumáváno. Tato římská nerozhodnost bohužel vedla SSPX k pozastavení všech dalších oficiálních diskusí s Římem právě proto, že Řím se stáhl. Tento přístup bude zvláště znamenat odmítnutí milosti smíření (pacification, pozn. red.) a mnohého duchovního prospěchu, který s sebou nese příslib pravé obnovy (revival, pozn. red.) v celé Církvi.“ Tolik obsáhlé vyjádření P. Pierra-Marie Laurençona.

Pokud jsou sity různých národních a regionálních oblastí (máme na mysli stránky, které obsahují alespoň sekce v angličtině) SSPX aktualizovány, objevují se na nich buď starší materiály (typické pro nejpravidelněji aktualizované stránky asijské větve SSPX www.sspxasia.com), nebo nejsou aktualizovány vůbec. Site americké oblasti www.sspx.org prezentuje v posledních dnech jen titulní stranu s nejzákladnějšími informacemi a bez jakýchkoliv odkazů “hlouběji”. Zda jde o úmysl správce nebo technický problém není zjevné. Přes přímé zadání adresy jsou další části webu dostupné. (viz třeba sekce What’s new ). Švýcarské ústředí, stejně jako asijská větev, uvádí jen citovaný dopis francouzského představeného. „Teď se můžeme jen modlit“

Podle posledních zpráv jednání přece jen nějakým způsobem (možná jen na úrovni neoficiálních konsultací) pokračují. Agentura Catholic World News hlásí, že kardinál Hoyos jednal minulý týden v Německu a Švýcarsku. O jednáních se v minulých dnech zmínil italský list La Republica .

Agentury uvádějí, že původním přáním Svatého stolce a patrně Jana Pavla II. samotného bylo dosáhnout dohody ještě před letošními Velikonocemi. Žádný další termín znám není a lze se oprávněně domnívat, že konkrétnější informace o postupu rozhovorů přinese buď další “přerušení” nebo podpis nějaké dohody. První datum, kdy by, teoreticky, mohlo dojít k nějakému posunu je 21. květen, kdy ve Vatikánu začíná mimořádná konsistoř.

Nejméně jeden muž však bude i každý positivní vývoj sledovat s jistými obavami: kardinál Ratzinger. Byl to on, kdo v květnu 1988 podepsal s arcibiskupem Lefébvrem protokol, který měl položit základ k urovnání situace SSPX . Místo toho arcibiskup podpis brzy odvolal a o půldruhého měsíce později vysvětil biskupy.

Nyní počátkem dubna Ratzinger varoval, že se SSPX „zatvrzuje“ a „uzavírá do sebe. „Přeji si, doufám a modlím se, aby tato rána byla uzdravena. Ale zbývá nám ujít ještě dlouhý kus cesty,“ cituje slova prefekta kongregace z 3. dubna agentura CWN. Jak dodal „Svatý Stolec je ochotný přijmout různorodost v obřadech slavení mše. Na druhé straně Společnost sv. Pia X. musí dát jasně najevo, že její členové přijímají mši podle Novus Ordo (mešní řád vzešlý z pokoncilní liturgické reformy - pozn. red.) za platnou. Musí pochopit, že pokoncilní liturgie není liturgií jiné církve.“

Více či méně otevřené zpochybňování platnosti nového mešního řádu jsou také jedním z důvodů proč patrně Řím bez dalšího nechce udělit generální povolení ke slavení „tridentské mše“, tedy mše podle mešního řádu kodifikovaného sv. Piem V. po tridentském koncilu apoštolskou kostitucí Quo Primum ze 14. července 1570 (poslední misál pro tento obřad pochází z roku 1962).

Dalším pravděpodobným důvodem je rovněž skutečnost, že vedle SSPX existuje celá řada skupin, ba i „samostatných“ duchovních, které se drží tridentského obřadu. Některé z nich prohlašují, že po smrti Pia XII. neseděl na Petrově stolci jediný právoplatný papež (včetně Jana Pavla II.), a proto je stolec uprázdněn, sede vacante. Vedle těchto sedevacantistů existují ještě společenství, která dospěla k logickému závěru a zvolila si „papeže“ vlastního, různé údaje se vcelku shodují, že těchto „papežů“ je zhruba tucet.

Lze mít téměř za jisté, že všeobecné povolení tridentského obřadu (nyní je v konkrétních případech dává buď diecézní biskup nebo Svatý Stolec cestou komise Ecclesia Dei) by vzhledem k této různorodosti tradicionalistických skupin vedlo k vážným zmatkům. V úvahu je třeba brát i pastorační zřetele, protože minimálně jedna generace věřících tridentský obřad naprosto nezná a latinsky mnohdy nezná ani Pater Noster. O konkrétních napětích, která by v různých místech (nehledě na opačný názor P. Laurençona) mohla vzniknout případným necitlivým a náhlým zavedením nepochybně osvědčeného a velmi bohatého tridentského ritu.

Jádro věci, jak se jistě ještě ukáže, však není v míře dostupnosti tohoto obřadu. Spíše tkví v naukových sporech, jejichž hlavni body pojmenoval v citovaném dopise kanadský představený SSPX P. Violette. Některé z okruhů sporu si představíme v avizované sérii článků, první přinese Magazín ChristNet.eu tento týden.

Tato část původně vyšla jako součást prvního článku v pátek. Kvůli délce článku jsme se ji ale rozhodli vydat jako samostatný článek.