Mezi dnešní mládeží a studenty /křesťany nevyjímaje/ je velmi oblíbené užívání drogy zvaná "marihuana" zvaná též "tráva", která zavdává k mnoha diskusím o povolení měkkých drog. Ale málokdo asi ví, že užívání této drogy ovlivňuje ze všech smyslových orgánů nejvíce sluch.

Nedávno mě zaujal článek v časopis Rock Report (4/2001) Travička zelená…. Byl zde prezentován výzkum, který se přímo týkal působení, tolik diskutované marihuany, na vnímání a poslech hudby. Vybral jsem některé postřehy, které bych rád prezentoval v Magazínu ChristNet.eu a přispěl tak do diskuze o této droze.

V článku se říkalo, že byl požádán jistý psycholog, který se již delší dobu zabývá problematikou drog a léčením těžce závislých, svou praxi provozuje více než 10 let. Byla mu opatřena marihuana v množství menším než malém a formou introspekce se rozhodl vnímat určité žánry hudby. Experimentátor měl předtím jen tři zanedbatelné osobní zkušenosti s marihuanou.

Výsledný materiál samozřejmě nebyl objektivním popisem stavů všech jedinců, protože každý jedinec je úplně jiný. Nicméně tento psycholog se nesnažil vykládat své osobní názory na daný žánr, ale jen sledoval změny ve kvalitě smyslového vnímání a rozdíly v racionálním vyhodnocování smyslových vjemů.

Rozdělil populární hudbu do charakteristických podskupin a každý den se věnoval pouze jedné podskupině. Poslechl si několikrát všechny hudební vzorky netoxikovaný a učinil si poznámky. Poté se "toxikoval" středně silnou dávkou marihuany a poslech zopakoval. Během něj si učinil poznámky.

Závěry z jednotlivých experimentů však učinil na základě svých poznámek až minimálně po devadesáti minutách od užití konopí, kdy už marihuanový efekt z větší části ustoupil.

Například poslouchal Jazz (Pat Metheny Trio, L. Amstrong), o kterém autor výzkumu říká: " Přes svoji povrchovou nepřístupnost se jazz stává po intoxikaci několikanásobně pochopitelnějším. Mnohem přesněji se dokážete soustředit na jednotlivé hudební nástroje stejně jako dokážete vnímat jejich kompaktnost. Ovšem porozumět skladbě jako celku se po intoxikaci stává zhola nemožné."

Výsledky experimentu jsou přinejmenším zajímavé. Například to, že po intoxikaci jedinec lépe analyzuje dílčí prvky hudby i skladby samotné. Dokáže se soustředit pouze na jeden vjem a zbytku celku nevěnovat pozornost až tak příliš, že nedokáže po poslechu popsat ostatní vjemy. Nemůžeme říci, že by jedinec "pro jedno neslyšel druhé", ale urputná soustředěnost na jeden vjem takřka vymazává vnímání ostatního.

Na základě toho dokáže volně spojovat vjemy – tj. vnímá i ty zvuky, nenáleží jednomu nástroji, ale vznikají souznělostí např. dvou zvuků rozdílně znějících nástrojů. Dá se tedy říci, že vnímá zvuky, které ve skladbě teoreticky nejsou.

Závěrem by se měl uvést asi nejdůležitější postřeh, že uživatel hůře analyzuje strukturu skladby. Nedokáže ve stručnosti popsat strukturu skladby a až příliš bere v potaz dílčí odlišnosti, u nichž nedokáže rozlišit, co je podstatným atributem a co nikoliv.

I když tento výzkum nedává jednoznačné odpovědi na otázku škodlivosti či užitečnosti této drogy, je více než pravděpodobné, že může pomoci mnohým rodičům a pedagogům pochopit neobvyklé chování dospívající mládeže.