1. Dnes se v Itálii i v dalších zemích slaví Nanebevstoupení Páně. Tato slavnost se podle tradice koná již ve čtvrtek, ale z pastoračních důvodů se překládá na tuto neděli.
Událost Nanebevstoupení Páně se hluboce zapsala do paměti prvních učedníků, takže svědectví o ní nalézáme v evangeliích i v knize Skutků apoštolů. Čtyřicet dní po vzkříšení vyvedl Ježíš své učedníky na Olivovou horu, "směrem k Betánii" a "zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi" (Lk 24,50-51). Oni, samozřejmě zůstali stát s pohledem upřeným vzhůru, ale vzápětí byli osloveni dvěma anděly: "Proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš…přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe" (Sk 1,11).
2. "Jako v nebi tak i na zemi": tato slova, která opakujeme každý den v modlitbě Otče náš , dobře vyjadřují novou situaci učedníků, proměněných zkušeností Kristova velikonočního tajemství. Jsou zároveň občany nebe i země .
Kristus v sobě totiž stvořil most mezi nebem a zemí: On je Prostředníkem mezi Bohem a člověkem, mezi nebeským královstvím a dějinami světa. Věřící, kteří jsou s ním spojeni tímtéž Duchem tvoří nové společenství - Církev. Její povaha je zároveň viditelná i duchovní, putuje světem a účastní se nebeské slávy. (srv.LG 8,48-51).
3. Nejsvětější Maria byla přičleněna k tomuto tajemství více než všechna ostatní stvoření. Jako nová Eva, z níž se narodil nový Adam, ukazuje cestu našemu pozemskému snažení, a zároveň - s tělem i duší vzatá do nebe - vybízí nás, abychom směřovali do naší pravé vlasti, kde nás očekává plnost života v lásce Trojjediného Boha.
Církev vydávající se na oceán nového tisíciletí, neztrácí ze zřetele tuto jitřní hvězdu, která její plavbu orientuje. Touto hvězdou je Kristus, Pán věků, a vedle něho jeho i naše Matka, která nepřestává své děti provázet na jejich pozemské pouti. Hleďme k Ní s upřímnou nadějí. Jí svěřme očekávání i plány Církve, které vyplynuli z nedávno skončené mimořádné konsistoře kardinálů. S obnovenou důvěrou od Ní za zpěvu Regina caeli vyprošujme celému světu dar pokoje.