Zřejmě nejznámější český církevní hudební skladatel Miloš Bok připravuje na středu 30. května světovou premiéru skladby Očistec, na zemi a příchod Zdislavy. U této příležitosti pro vás Magazín ChristNet.eu připravil rozhovor nejen o této Bokově skladbě, ale i např. o tom, jak se dostal mezi světovou hudební špičku.

Robert Němec (RN): Jak byste se představil jako hudebník?

Miloš Bok: O těchto věcech asi obecně každý nerad mluví a je raději, když za něj promluví jeho umění. Když už bych se měl ale nějak představit, chtěl bych se představit, byť to může znít staromódně nebo dnešním lidem nepochopitelně, stačilo by mi přízvisko jako "český muzikant".

RN: Z jakého směru v hudbě tedy čerpáte?

Bok: Čerpám úplně ze všeho, ale co se týče konkrétního směru, snažím se naplňovat a rozvíjet odkaz, který zde byl přenechán minulými generacemi umělců. Tomu se říká "konzervativní přístup". Nemíní se tedy něco bořit nebo bourat, ale spíše se to rozvíjí: vytváří se nové komentáře a nové úhly pohledu. Na druhou stranu se k tomu ale přidává všechno z moderní doby, co se k tomu přidat dá. Z toho by mělo vznikat ono soudobé moderní umění.

RN: Jsou autoři, kteří jsou vám blízcí nebo na které navazujete?

Bok: Určitě. Nežli ale na nějakou avantgardu, spíše bych navazoval na konzervativní modernu. Jako typické představitele pak mohu uvést Francis Poulenc, Edward Elgar nebo Jean Sibelius.

RN: Co dominuje vaší hudbě?

Bok: Určité vyjádření pocitů. Rozhodně nejsem nějaká hračička, že by mi šlo o to si s hudbou nějak hrát a opájet se technickými věcmi. Spíše mi jde o skutečné vyjádření hlubokých pocitů, které jsou v člověku.

RN: Jak se přihodilo, že byla vaše skladba uvedena v prestižní newyorské Carnegie Hall?

Bok: Byla to kombinace náhody a okolností, které zde už byly. Ona Missa Solemnis se již mnohokrát v Čechách hrála s velkým úspěchem, takže bylo z čeho vyjít. Ale byla to i určitá náhoda, že se to dostalo k někomu, komu se to zalíbilo a kdo byl ochoten se tomu věnovat.

RN: Byl jste na uvedení Missi Solemnis v New Yorku?

Bok: Byl jsem tam pozván jako autor.

RN: Jak jste se při tom cítil?

Bok: Měl bych se cítit fantasticky, protože to je jeden z nejslavnějších, ne-li vůbec nejslavnější, sál pro vážnou hudbu. Každý vážný hudebník má cíl nebo skryté přání si v tom sále jednou zahrát nebo aby se tam zahrála jeho skladba. Ale upřímně řečeno, já jsem tam byl docela pracovně, protože jsem tam připravoval sólisty a sbory a fungoval jako určitý asistent. Nakonec se to všechno seběhlo tak rychle. V New Yorku všehovšudy jsem byl čtyři dny. Navíc to byl určitý šok přijít z venkovského prostředí do New Yorku. Takže jsem to ani nestačil vstřebat.

Přiletěl jsem, zodpovědně jsem se věnoval přípravě, protože mi šlo o to, aby provedení bylo co nejlepší, a sotva jsem se stihl vzpamatovat a rozkoukat, už jsem zase utíkal zpátky. Nestihl jsem tedy mít nějaké pocity slávy, což jsem jenom rád.

RN: Vytváříte oratorium Apokolypsa. Má pro vás apokalypsa pozitivní, nebo negativní význam?

Bok: Myslím, že rozhodně pozitivní. Všechen zmar tady toho světa směřuje ke konečnému spravedlivému zúčtování. Ovšem s tím, že se tady člověk loučí s věcmi, které má rád.

RN: 30. května bude v Plzni uvedena světová premiéra vaší skladby Očistec. Proč se věnujete právě očistci?

Bok: Je třeba to upřesnit. Jedná se o část oratoria Svatá Zdislava a ta část, která se celá jmenuje Očistec, na zemi a příchod Zdislavy, je výtahem z její první částí. Oratorium se odehrává v určitém časovém prostoru a v určitém místě. Chtěl jsem z toho udělat katolický pantheon víry. Proto obsahuje věci, se kterými se lidé příliš nesetkají. Tím jsem se snažil ony atributy víry zviditelnit.

Odehrává se to na zemi, kde jsou lidé, kteří se modlí, a kde také přichází smrt Zdislavy. Pak je tam očistec jako to, co přijde po smrti. Očistec je závislý na modlitbách lidí ze země. Následně jsou tam momenty, které se odehrávají v nebi. A tam je zase přímluva duší v nebi za lid na zemi. Jsou tam tedy tři místa, které se navzájem doplňují. Ve skladbě jsem chtěl vyjádřit existenci těchto tří míst.

RN: Jak se dá hudebně vyjádřit očistec nebo nebe?

Bok: Jde to. Je to ale vyloženě subjektivní, pocitová věc. Jsou to věci, které jsou smrtelníkům utajeny a které mají přijít až po smrti. Ale nejsem první, kdo se tím zabývá. Tím se již zabývali skladatelé duchovní hudby v minulosti. Zvláště pak již zmíněný Edward Elgar v jednom oratoriu popisuje očistec.

RN: Bude tato skladba jiná než-li vaše ostatní?

Bok: Ano, je trochu jiná. Říkám to asi pokaždé, když napíší něco nového, že je to to nejlepší, co jsem kdy napsal. Ale částečně je to pravda, protože člověk něco napíše a pak to překonává. Ale myslím, že můžu o této skladbě říci, že je z těch mých věcí nejzralejší.

Člověk má stádium rané, pak hledající atd. A tuto skladbu budu moci považovat za svoji první opravdu vážnou věc.

RN: Děkuji za rozhovor.