Pan J. Zrzavý ve svém článku Tajemství černé skříňky nejen upozornil na blízkou veřejnou disputaci na téma evoluce, nýbrž ji de facto zahájil. Biolog Zrzavý v polemice k Behemu, autorovi knihy Darwinova černá skříňka, tvrdí, že „…život je výsledkem unikátní historie, která mohla proběhnout i jinak. Kdybychom se mohli vrátit o tři miliardy let zpět a spustili evoluci znovu, byla by jiná“.

Je to zajímavá myšlenka, jenže má nejméně dva základní nedostatky:

(1) historie nemůže proběhnout jinak, než proběhla, neboť se nemůžeme vrátit na začátek (tedy o ty navrhované tři miliardy let nazpět);

(2) pokud bychom spustili evoluci znovu, abychom viděli, „jak je jiná“, patrně bychom se sami stali Beheho „inteligentními designéry“, kteří stáli na onom počátku.

Čili tuto řečnickou úvahu J. Zrzavého je nutno brát jako zajímavé sci-fi, nikoli jako solidní vědecký argument. Pokud mě škola něčemu naučila, tak tomu, že ani v historii, ani v empirické vědě a přírodních zákonech žádné „kdyby“ neexistuje. Jistě totéž ví i biolog Zrzavý.

Souhlasím s tvrzením, že „…žádnou unikátní událost prostě z principu nelze přesně vysvětlit, protože ji není možné v laboratoři zopakovat“. To je naprosto korektní tvrzení. Toto tvrzení však odsouvá Darwinovu evoluční teorii zpět do oblasti hypotézy, a to je nutné si poctivě přiznat.

Darwinova evoluční hypotéza (a všechny její neodarwinistické odnože pochopitelně) je tedy pouze jednou z několika hypotéz, které nabízejí jeden z několika možných pohledů na skutečnost vzniku, uspořádání a směřování fenoménu zvaného život.

Mám za to, že přínos knihy M. Beheho spočívá především v tom, že na základě solidní argumentace (například pomocí rozklíčování problematiky neredukovatelně komplexních systémů) upozorňuje vědce na to, že jejich přemýšlení je v určitých oblastech příliš dogmatické. A také, že k problematice jako takové přistupují s určitým předporozuměním (tj. že jsou bezesporu ovlivněni tím, čemu věřit chtějí, což se pochopitelně promítá i do výsledků jejich vědecké práce).

S čím jednoznačně nesouhlasím, je Zrzavého pohled na evoluci jako na příběh, který v určitých oblastech dává dostatečné odpovědi na naše otázky. Evoluce, alespoň tak, jak je presentována v naučné literatuře a učebnicích, nabízí jen a pouze alternativní pohled na mechanické fungování tzv. přirozené selekce. A to je vše.

Evoluce rozhodně nedává uspokojivou odpověď na otázku, která se táže na vznik života. Proč? Protože ji jednoduše nemá. Evoluce rozhodně nedává uspokojivou odpověď na otázku, která se táže po smyslu života. Proč? Protože ji jednoduše nemá. (Budiž poctivě řečeno, že Zrzavý je opatrnější než jiní popularizátoři darwinismu a explicitně nevyslovuje tezi, že je evoluce univerzální odpovědí.)

Je mi jasné, že pro těchto několik vět možná upadnu mezi darwinisty a neodarwinisty v nemilost. Ale nemohu si pomoci, protože věty typu: „…evoluce způsobila…“, „…náhodný výběr upravil…“, „…příroda vybavila…“, které se v evolučních dílech pravidelně objevují a které de facto personifikují evoluci, selekci či přírodu a činí z ní tak něco, čím ony nejsou, kýžené odpovědi opravdu nepřinášejí. Opakuji, že evoluce je pouhou vědeckou hypotézou, a ta, jak je známo, sama o sobě žádný život ani změny nevytvořila.

Dokonce ani populární teorie sobeckého genu nic nevysvětluje. Jde opět jenom o hezky vymyšlený příběh k pobavení publika. V opačném případě, že by byla pravdivá, tak veškeré disputace jsou naprosto nesmyslné, neboť ve svém důsledku je to sobecký gen, který určí, kdo z diskutujících bude uznán za „pravověrného“ (pokud by se o naše problémy vůbec sobecký gen „zajímal“).

Pan J. Zrzavý o příběhu evoluce a jeho pravidlu selekce tvrdí, že je to „…příběh elegantní a všeobecný. A především příběh, který nepotřebuje smysl, účel a cíl.“ Pokud je mi známo, tak na poli literatury by se příběh evoluce blížil nejvíce výtvorům dadaismu, které jsou, zjednodušeně řečeno, hromaděním nahodilostí. Ani dadaismus nepotřebuje smysl, účel a cíl. Pro pobavení je postačující. Nutno uznat, že některé historky spojené s jeho vznikem a zakladateli jsou alespoň vtipné. Na to ale, aby dokázal přinést jakékoli podstatné informace a etické hodnoty, je dadaismus naprosto nepostačující. Proč? Právě proto, že mu chybí smysl, účel a cíl. Nerozpakuji se ani minutu totéž říci i o evoluční teorii v té podobě, ve které nám je dnes předkládána.

Jestliže je evoluce příběhem bez smyslu, účelu a cíle, proč se jí ještě vlastně vůbec zabýváme?

Nesouhlasím též s cynickým tvrzením J. Zrzavého, že za smrt somálského dítěte, které zemřelo hlady, nemůže hlad, nýbrž konkurence, která ho o potravu připravila. Jsme-li jako lidé víc, než pouhá „myslící zvířata“, a já předpokládám, že jsme (jak já, tak pan biolog Zrzavý), pak nejenom že najdeme skutečně pravdivou odpověď na otázku, pročsSomálské dítě zemřelo hlady, nýbrž se pravděpodobně pokusíme s touto neblahou situací něco udělat.

Nedá mi to, abych nenadhodil analogické přirovnání. Podle logiky tvrzení Zrzavého by musel být Timothy Mc Veigh (viz tentýž Respekt jako Zrzavého článek) nevinen, neboť „selekce dopustila“, aby přežil on a nikoli těch 168 lidí, které svým zákeřným teroristickým činem připravil o život. Takové závěry totiž přináší evoluční teorie, je-li domyšlena skutečně do důsledků. Každý rozumně uvažující člověk si okamžitě uvědomí, že je to přece pitomost.

Život jednoduše není dětskou rozpočítávací říkankou: „Na koho to slovo padne…“, jak se nám to někteří popularizátoři vědy snaží po léta namluvit. Navíc – každý z nás je ve svém poznávání limitován, není dost dobře možné vědět úplně všechno. Fenomén jménem ŽIVOT se mi jeví mnohem složitější, než vědci presentují. Mám však za to, že ani od vědců by přiznání: „Stále toho více nevíme, než víme“ nebylo žádnou ostudou.

Autor pracuje v nakladatelství Návrat domů

psáno pro RESPEKT a Magazín ChristNet.eu.