Pane presidente,
Vážení veřejní činitelé a členové diplomatického sboru,
drazí bratři a sestry.
1. Dlouho jsem čekal na tuto návštěvu a vroucně se modlil, aby se mohla uskutečnit. Konečně jsem tedy, s hlubokou radostí, mohl políbit milovanou ukrajinskou půdu. Děkuji Bohu za dar, kterého se mi dnes dostalo.
Dějiny zaznamenaly jména dvou římských biskupů, kteří-v dávné minulosti-přišli až sem. Sv. Klement I. na konci prvního století a sv. Martin I. v polovině sedmého. Byli deportováni na Krym, kde zemřeli jako mučedníci. Jejich současný nástupce ovšem přichází atmosféře slavnostního přivítání. A velmi se těší, že bude moci putovat k obnoveným církvím v Kyjevě, kolébce křesťanské kultury pro celou Východní Evropu.
Přicházím mezi vás, drazí občané Ukrajiny, jako přítel vašeho ušlechtilého národa. Přicházím jako bratr ve víře, abych objal všechny křesťany, kteří v nejtěžších zkouškách uchovali svou věrnost Kristu.
Přicházím v lásce, abych všem synům a dcerám tohoto národa, Ukrajincům ze všech kulturních i náboženských prostředí, vyjádřil svou úctu a srdečné přátelství.
2. Zdravím tě, Ukrajino, statečná a odhodlaná svědkyně stálosti v hodnotách víry. Jak jsi trpěla, abys obhájila, v těžkých dobách, svobodu vyznávat tuto víru!
Vzpomínám si na slova apoštola sv. Ondřeje, který podle tradice řekl, že spatřil slávu Boží jasně zářit nad kyjevskými kopci. A to se stalo o staletí později, když byl pokřtěn kníže Vladimír a jeho lid.
Apoštolovo vidění se ovšem netýká jen vaší minulosti, její světlo září i do budoucnosti vaší země. Skutečně, očima svého srdce jako bych viděl, jak se nad touto požehnanou zemí šíří nová záře: záře, která vzejde z obnoveného potvrzení volby učiněné v dávném roce 988, kdy byl Kristus ukrajinským národem přijat jako "Cesta, Pravda a Život" ( J 14,6).
3. Mám-li dnes to velké potěšení, že smím být mezi vámi, vděčím za to pozvání, kterého se mi dostalo od vás, pane presidente Leonide Kučmo a od všech vás, mí ctihodní bratří biskupové, východní i západní tradice. Jsem vám velmi vděčný za toto laskavé gesto, které mi dovolilo vstoupit poprvé na tuto půdu coby Petrův nástupce.
S vděčností se obracím nejprve k vám pane presidente, za vaše vřelé uvítání a za laskavá slova, která jste mi právě adresoval i jménem svých spoluobčanů. Chci vaším prostřednictvím pozdravit všechen lid Ukrajiny. Blahopřeji jim k jejich znovuzískané nezávislosti a děkuji Bohu, že se tak stalo bez krveprolití. Ze srdce mi tryská přání pro budoucnost: aby ukrajinský národ mohl dál jít touto cestou míru, díky harmonickému přispívání různých etnických, kulturních a náboženských skupin! Bez míru není možná žádná sdílená a trvající prosperita.
4. Nyní míří můj dík k vám, ctihodní moji bratři biskupové řecké katolické a latinské katolické církve. Uchovával jsem v srdci vaše opakovaná pozvání na Ukrajinu a jsem šťasten, že nyní jsem nakonec mohl přijít. Jsem pln radosti a očekávání při pomyšlení na různé příležitosti, v nichž budeme moci být v nadcházejících dnech spojeni v modlitbách ke Kristu, našemu Pánu. Mé láskyplné pozdravení míří k věřícím vašich společenství.
Jak nesmírné břímě utrpení jste museli snést v minulých letech! Nyní ovšem nadšeně odpovídáte a nově se organizujete, hledaje světlo a útěchu ve vaší slavné minulosti. Chcete odvážně pokračovat ve svém odhodlání šířit evangelium, světlo pravdy a lásky pro každou lidskou bytost. Neklesejte na duchu! Toto úsilí vás ctí, a Pán jistě neopomine dát vám milost, abyste je zdárně dovršili.
5. Jako poutník pokoje a bratrství si jsem jist, že budu uvítán přátelsky i těmi, kdo třěbaže nejsou katolíci, mají srdce otevřená dialogu a spolupráci. Chci je ujistit, že sem nepřicházím s úmyslem proselytizovat (zde přetahovat pravoslavné věřící k /řecko/katolické církvi pozn. překl.), ale svědčit o Kristu spolu se všemi křesťany ze všech církví a náboženských společností a pozvat všechny syny a dcery tohoto ušlechtilého národa, aby svůj zrak obrátili k Tomu, který dal svůj život za spásu světa.
V tomto duchu posílám srdečný pozdrav drahým bratřím biskupům, mnichům a kněžím a všem věřícím pravoslavné církve, kteří tvoří většinu obyvatel této země. S potěšením vzpomínám, že běh dějin vztahů mezi církví římskou a církví kyjevskou znají světlá období a když na ně vzpomínáme, cítíme se povzbuzeni k naději na budoucí ještě větší porozumění na cestě k plnému společenství.
Bohužel, byly i Svět se rychle mění: co bylo včera nemyslitelné, je dnes na dosah: Kristus vybízí nás všechny, abychom ve svých srdcích obnovili cit bratrské lásky. Když se spolehneme na lásku, můžeme- s Boží pomocí- proměnit svět.
6. Nakonec zdravím i všechny ostatní občany Ukrajiny. Nehledě na různost vašich náboženských a kulturních kořenů, drazí Ukrajinci, je zde jeden prvek, který vás spojuje: vaše sdílení jedné historie a nadějí a zklamání, které přinesla.
Po staletí znal lid Ukrajiny těžké a vyčerpávající zkoušky. Jak bychom mohli nevzpomenout, pokud zůstaneme v kontextu právě uplynulého století, metlu dvou světových válek, opakované hladomory, ničivé přírodní pohromy- mimořádně smutné události, které za sebou zanechaly miliony mrtvých? Zvláště pod útlakem totalitních režimů, jakými byli komunismus a nacismus hrozila lidu ztráta jeho národní, kulturní a náboženské identity a byla během něj zničena jeho intelektuální elita, správci národního občanského a náboženského dědictví. A v poslední době došlo k radiačnímu neštěstí v Černobylu s jeho tragickými a nemilosrdnými důsledky na prostředí a životy tolika lidských bytostí. Ale právě v té době začala definitivní změna k lepšímu. Tato apokalyptická událost, která dovedla vaši zemi k zavržení jaderných zbraní rovněž podnítila vaše občany k ráznému procitnutí a inspirovala je, aby se vydali na cestu k odvážné obnově.
Epochální změny posledních dvou desetiletí lze těžko vysvětlit jako pouhý výsledek lidské dynamiky. Ať už ale jsou interpretovány jakkoliv je jisté, že se z těchto zkušeností zrodila nová naděje. Je důležité, aby nebyly zklamány naděje, které dnes plní mnohá srdce, zvláště mladých lidí. Za přispění všech je nyní naléhavě nezbytné podporovat v městech a obcích Ukrajiny rozkvět nového, autentického humanismu. To je sen, který výše velký básník Taras Ševčenko vyjádřil slavnými verši: " …již nebude nepřátel, bude však dítě, a bude matka, budou lidé na zemi!".
7. Objímám vás všechny milí Ukrajinci, od Doněcka po Lvov, od Charkova po Oděsu a Simferopol! V samotném jménu Ukrajiny zní připomínka velikosti vaší země, která se svou historií nese svědectví o jedinečném povolání jako hranice a brány mezi Východem a Západem. Po staletí byla tato země privilegovanou křižovatkou různých kultur, místem setkávání duchovních bohatství Východu a Západu.
Povolání Ukrajiny je zřetelně evropské, a křesťanské kořeny vaší kultury to jen potvrzují. Chovám naději, že tyto kořeny posílí vaši národní jednotu a stanou se krví v žilách autentických a sdílených hodnot pro probíhající reformy. Nechť tato země pokračuje ve svém vznešeném poslání, s hrdostí vyjádřenou právě citovaným básníkem, který napsal: " Není na světě jiné Ukrajiny, není nikde druhého Dněpru". Vy kdo v této zemi žijete, nezapomínejte na to!
Toto jsou myšlenky, které plní mé srdce při prvních krocích této mé návštěvy, již jsem tak horlivě očekával a nyní ji šťastně začínám. Bůh ti žehnej drahý lide Ukrajiny a kéž Bůh vždy chrání tvou milovanou vlast!