Drazí bratři v biskupské službě,
1. Zdravím a objímám vás všechny v Pánu! Je pro mne velkou radostí, že se s vámi mohu setkat ve vaší milované zemi, abych naslouchal a rozvažoval s vámi nad cestou společenství a nad slibným dílem evangelisace, které se koná ve vašich společenstvích. V posledních deseti letech, poté co vaše země znovu získala nezávislost po skončení komunistického režimu, se vaše společenství nově zorganisovala, aby zajistila lepší pastorační činnost a nyní hledí s naději do budoucnosti. Vyprošuji pro ně nové vylití milosti od Toho, který- jak výmluvně řekl Boží služebník Pavel VI.- "oživuje a posvěcuje církev, jejího božského dechu, větru její plavby, principu jednoty, její vnitřního pramene světla a síly, zdroje jejích darů a písní, jejího pokoje a radosti, jejího příslibu a předchuti blaženého a věčného života " (Generální audience, 29. listopadu 1972, Insegnamenti X, str. 1210-11).
2. Radost z dnešního setkání poroste ještě silněji v následujících dnech, kdy se společně budeme účastnit slavností beatifikace některých vašich bratří biskupů, kteří konali svou biskupskou službu za nejnebezpečnějších okolností Vzdáme jim poctu naší vděčnosti za to, že svou obětí uchovali mezi členy svých církví neporušené dědictví křesťanské víry. Vyzdvižením k poctě oltáře chci s vděčností připomenout i další pastýře, kteří též draze platili za svou věrnost Kristu a za své rozhodnutí zůstat ve společenství s nástupci sv. Petra.
Mezi nimi nemůžeme opomenout zmínit Božího služebníka metropolitu Andreje Šeptického. Můj ctihodný předchůdce papež Pius XII. prohlásil, že jeho ušlechtilá život byl přeťat "ne tolik jeho pokročilým věkem, ale spíše strádáním jeho duše jako pastýře rozbitého spolu se stádcem" (AAS XLIV [1955], p. 877). Spolu s ním připomínám kardinála Josefa Slipyje, prvního rektora Řecko-katolické theologické akademie ve Lvově, která byla v minulých letech k našemu potěšení znovuotevřena.Tento heroický vyznavač víry strádal těžkým utrpením věznění osmnáct dlouhých let.
Dosud jsou mezi vámi kněží a biskupové, kteří byli vězněni a pronásledováni. S hlubokým pohnutím vás bratři objímám a vzdávám chválu Bohu za vaše věrné svědectví. Povzbuzuje i mě, abych svou službu všeobecné církvi konal s vždy odvážnější oddaností. Beru si za vlastní slova, která říkáte, když slavíte liturgii sv. Jana Zlatoústého: " Dáváme se, každý z nás, s celým naším životem Kristu, našemu Bohu". Tomu nás učí mučedníci a vyznavači víry. To je lekce, kterou se musíme učit i my a žít jako pastýři stádce, které nám Bůh svěřil.
3. Je pravda, že je úkolem celé církve chránit a předávat dědictví víry. Ale je závažnou povinností pastýřů, aby byli důvěryhodnými vůdci, osvíceními učiteli a příkladnými svědky pro křesťanský lid. Této naší zvláštní odpovědnosti se bude letos věnovat Synod biskupů ukrajinské řecko-katolické církve v tématu " Osoba a zodpovědnost biskupa".Dovolte mi v duchu bratrské služba nabídnout několik osobních postřehů při dnešním setkání, které svedlo dohromady východní a latinské biskupy.
Především chci spolu s vámi, kteří máte prvořadou odpovědnost za vaše církve, vzdát diky Bohu za svědectví, které katolíci vydávají v této zemi, kde církev ukazuje svou božskou a lidskou realitu ozdobenou géniem ukrajinské kultury. Církev zde dýchá oběma plícemi východní a západní tradice. Zde se bratrsky setkávají ti, kdo čerpají ze zdrojů byzantské spirituality s těmi, kdo jsou syceni spiritualitou latinskou. Zde se tváří v tvář setkávají a vzájemně obohacují hluboký smysl tajemství, který zalévá svatou liturgii východních církví a mystická strohost latinského obřadu.
Když žijete jako členové jedné církve respektující různé tradice obřadů máte velkou příležitost účastnit se významného "pracovního shromáždění církve" zaměřeného na budování jednoty v různosti. To je nejlepší způsob jak odpovědět na mnohé a komplexní pastorační výzvy současné doby. Vybízím vás, kdo jste členy Synodu biskupů řecko-katolické církve i vás, kdo jste biskupy ukrajinské biskupské konference, abyste v tomto hledání každý přispěl svým specifickým dílem v úzké a aktivní spolupráci. Jedním srdcem hlásejte Kristovo evangelium, překonávejte každé pokušení rozdělení a nesouhlasu. Jediným "soutěžením" mezi vámi, drazí bratři biskupové, nechť je závodění v úctě jednoho k druhému (srov Řím 12, 10) a v úsilí o svatost.
Posilujte společenství mezi vámi a s vašimi kněžími v duchu lásky, starosti a úcty a bratrského dialogu. Zdar díla evangelisace závisí do značné míry na kvalitě těchto vztahů.
4. V posledních deseti letech se staly vaše církve známými mimořádným rozkvětem kněžských a řeholních povolání. To volá po zvláštní péči o duchovní, intelektuální a pastorační formaci těch, kdo byli povoláni ke kněžství a zasvěcenému životu. Především je nezbytné zabezpečit, aby budoucí kněží hlubokou duchovní a přísnou filosofickou a theologickou přípravu i solidní uvedení do pastoračního života zakotvené v trvalých hodnotách katolické tradice, ale vnímavé vůči znamením doby. Podstatnou podmínkou pro dosažení těchto cílů je přítomnost prvotřídních vychovatelů a výborně připravených učitelů v seminářích a formačních domech, kteří budou s to zajistit pevné intelektuální a duchovní základy pro budoucí kněze. Tutéž péči je třeba poskytnout při formaci členů institutů zasvěceného života, zvláště řeholnic.
Dalším základním úkolem je zevrubná, kompetentní a aktuální katecheze dospělých a mladých lidí. V tomto ohledu najdete velkou pomoc v Katechismu katolické církve, který je prozřetelnostním nástrojem k předkládání katolické víry uspořádaným a úplným způsobem těm, kdo jsou blízko i daleko. Je ovšem třeba mít na paměti, že katechetické vyučování je jen jedním z prvků mnohem širšího procesu křesťanské iniciace, k níž vedle hlásání pravd víry patří výchova k osobní a liturgické modlitbě, zkušenost bratrského společenství a příprava na službu v církvi. Jen integrální křesťanská formace může vést ke specifickému cíli katechese, jímž je "s Boží pomocí rozvinout stále ještě počáteční víru a pokračovat v plnosti a sytit každodenní křesťanský život mladých i starých věřících," aby se tak Pánovi učedníci mohli učit "myslet jako on, usuzovat jako on, jednat v souladu s jeho přikázáními a doufat tak, jak on nás k tomu vybízí" ( Catechesi Tradendae , 20).
5. V minulých letech poznamenaných prudkými a hlubokými společenskými změnami na Ukrajině i jinde po světě prošla rodina těžkou krisí, jak vidíme na velkém počtu rozvodů a velmi rozšířeném praktikování potratů. Rodina ať je proto jednou z vašich pastoračních priorit. Zvláště se starejte o vedení rodin k hluboké zkušenosti s Bohem a plnému vědomí Stvořitelova plánu pro manželství, aby tak společným obnovováním duchovní struktury svého života mohly pomoci zlepšovat kvalitu společnosti jako celku.
Pastorační péče o mládež je spojena s evagelisací rodiny. Modely hédonistického a materialistického života často presentované v hromadných sdělovacích prostředcích, krise hodnot poškozující rodinu, iluse snadného života bez námahy, problémy nezaměstnanosti a nejistoty o budoucnosti často vytváří v mladých vážnou desorientaci, která je činí přístupné efemérním vizím života zbaveného hodnot či úzkostným formám úniku. Je třeba vložit energii a zdroje do jejich lidské a křesťanské formace. V tomto ohledu jsem se z potěšením dozvěděl o vašem plánu zřídit Institut sociálních věd, který poskytne hlubší porozumění sociálnímu učení církve. Je to iniciativa, která zřejmě přichází právě včas a já prosto s radostí nabízím své povzbuzení a požehnání.
6. Ctihodní bratři, je před vámi význačná doba, která rozhodne o "kvalitě" církevní přítomnosti na Ukrajině v dalším tisíciletí. Během komunistického pronásledování byly vztahy mezi řeckou katolickou církví a latinskou katolickou církví příkladné a to dalo pevný základ následnému rozkvětu církve. Uchovávaje poklad této zkušenosti musíte nyní nadále spolupracovat, abyste mohli konat náročný úkol nové evangelizace. Nechť se vašim církvím, tak jak se tomu v různých pastoračních situacích již děje, daří hledat strukturované formy spolupráce a vzájemné pomoci na poli katechese, v katolických vzdělávacích centrech, v masmédiích, a v obrovském a komplexním oboru lidského rozvoje. Za všech okolností nechť jsou katolíci jednoho srdce a otevřeni dialogu a vzájemné solidaritě.
Synod ukrajinské řecko-katolické církve zahrnuje mnoho věřících v diaspoře a to s sebou nese mnoho pastoračních výzev. I odpověď na ně zásadně vyžaduje jednotu. Musí to být efektivní jednota, především mezi biskupy a kněžími, ve světle učení druhého vatikánského koncilu, který biskupy vybízí, aby kněze považovali za "bratry a přátele" ( Presbyterorum Ordinis , 7). Pak se tato jednota rozšíří na muže a ženy zasvěceného života i oddané laiky, k duchovnímu prospěchu celého tajemného Těla Kristova.
7. Tato hluboká zkušenost společenství v katolické církvi nepochybně podnítí odpovídající formy bratrské spolupráce s pravoslavnými bratřími, abychom mohli společně reagovat na soudobé úsilí člověka o pravdu a radost, které může být plně uspokojeno jen v Ježíši Kristu. Ekuemický dialog proto musí být proto nezastupitelnou prioritou pro věřící a církve na Ukrajině. Rozdělení křesťanů do na různá vyznání představuje jednu z největších výzev naší doby. Budeme muset ujít dlouhou cestu k dosažení plného smíření a viditelného společenství s Kristovými učedníky, ale minulé zkušenosti nám pomáhají hledět do budoucnosti s důvěrou .
Žízeň po jednotě nabyla na síle po druhém vatikánském koncilu a dnes vědomí potřeby odvážného porozumění a bližší spolupráce roste ve všech křesťanech. Jako Petrův nástupce vás dnes povzbuzuji a vybízím, drazí bratři biskupové, abyste šli touto cestou a ujišťuji vás, že Svatý stolec podpoří vaše velkorysé úsilí. Papež je s vámi při vašich každodenních úlohách a doprovází vás svou modlitbou. S těmito hlubokými city svěřuji vás, vaše církve i plány a naděje Božího lidu na Ukrajině Matce Boží v nebi a ze srdce uděluji své požehnání.