1. " Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal." (srov. J 17, 21) Právě hlásaná pasáž evangelia sv. Jana nás v mysli a srdci vede zpět do Horní místnosti, místa Poslední večeře, kde se Ježíš před svým utrpení modlil k Otci za své apoštoly. Právě jim svěřil svatou Eucharistii a učinil z nich kněze Nové smlouvy s úkolem, aby nyní pokračovali v jeho poslání ke spáse světa. Ve Spasitelových slovech se objevuje spalující touha zachránit lidstvo od ducha a myšlení světa. Současně se vyjevuje jeho přesvědčení, že spása prochází skrze "bytí jedním", které musí, utvářeno podle života Trojice, charakterisovat každodenní zkušenost a rozhodování všech jeho učedníků. 2. " Ut unum sint--Aby všichni jedno byli!" ( J 17,21) Horní místnost je místem jednoty zrozené z lásky. Je to místo poslání "aby svět uvěřil" (tamt.). Není autentické evangelisace bez plného bratrského společenství. Právě proto se Vzkříšený Pán večer prvního dne po sobotě sám ukazuje v Horní místnosti svým učedníkům a znovu potvrzuje mezi posláním a společenstvím, když jim říká: "Jako Otec poslal mne, tak já posílám vás" ( J 20,21) a dodává: "řijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." ( J 20,22-3). Je to znovu v Horní místnosti, o dni Leznic, když učedníci spolu s Marií, Ježíšovou Matkou, přijmou Ducha svatého, který se projevil takto: "Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden" ( Sk2,2-3) Z daru Vzkříšeného Krista se rodí nové lidstvo, církev, v níž společenství překonává rozdělení a rozptýlení vzešlé z ducha světa a symbolisované biblickým podáním o babylonské věži: "každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí" ( Sk 2,6). Sjednoceni Paraklétem (Duchem sv. Utěšitelem pozn. překl.) se učedníci stávají nástroji dialogu a pokoje a dávají do pohybu poslání evangelizace národů. 3. "Aby všichni jedno byli". To je tajemství církve chtěné Kristem. Jednota založená na zjevené Pravdě a Lásce nenuluje člověka, jeho kulturu či historii, spíše jej činí součástí společenství Trojice v němž je vše autenticky lidské posíleno a obohaceno. Toto tajemství je dobře representováno touto liturgií, koncelebrovanou katolickými biskupy a kněžími východní i latinské tradice. V novém lidstvu narozeném z Otcova srdce, jehož hlavou je Kristus a které žije skrze dar Ducha, existuje pluralita tradic, obřadů a kanonických disciplín, které aniž by podkopávaly jednotu Těla Kristova ji naopak obohacují dary, jež si vzájemně přináší. Tak je stále opakován zázrak Letnic: lidé různých jazyků, tradic a kultur se cítí sjednoceni ve vyznání jedné víry v jednom společenství, které se rodí na výsosti. S těmito pocity zdravím všechny přítomné. Zvláště zdravím kardinála Lubomyra Husara, velkoarcibiskupa lvovského Ukrajinců a arcibiskupa Mariana Jaworského, latinského metropolitu lvovského a biskupy jejich obřadů, kněze a věřící. Zdravím všechny zástupce společenství církve, kteří ukazují jak unikátně bohaté je v této zemi, kde se potkávají tradice Východu a Západu. To jak žijete vedle sebe v činné lásce může být vzorem jednoty, která existuje v rámci legitimní plurality a její zárukou je římský bisku, nástupce Petrův. 4. Vaše církev prospívala prakticky od svého počátku z různých kulturních vztahů a z křesťanského svědectví přicházejícího z různých zdrojů. Podle tradice to byl na úsvitu křesťanství sám apoštol Ondřej, který když navštívil místa, kde jsme dnes shromážděni promluvil o svatosti, již zde nalezl. Říká se, že když hleděl na dněperské srázy požehnal kyjevskou zemi a řekl: "Na těchto horách zazáří Boží sláva". Tak předpověděl obrácení velkoknížete kyjevského ke křesťanské víře, svatého pokřestitele Vladimíra, díky němuž se Dněpr stal "Jordánem Ukrajiny" a hlavní město Kyjev "novým Jerusalémem", Matkou slovanského křesťanství ve Východní Evropě. Jaká svědectví svatosti následovala jedno po druhém ve vaší zemi ode den jejího křtu! Na počátku stojí mučedníci kyjevští, kníže Boris a kníže Gleb, kterým říkáte "nositelé utrpení", kteří přijali mučednictví z rukou svého bratra, aniž by proti němu pozdvihli zbraň. Právě oni formovali duchovní rysy kyjevské církve, kde se mučednictví ve jménu bratrské lásky, ve jménu křesťanské jednoty ukázalo být skutečně universálním charismatem. Nápadně to potvrzují i dějiny nedávné minulosti. 5. "Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni" ( Ef 4,4 )Nejsou snad příběhy mučedníků vaší církve naplněním slov apoštola Pavla, hlásaných při čtení epištoly? Pavel křesťanům v Efesu řekl: "Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje" ( Ef4, 1-3). Vaše znovu získaná nezávislost vám otevřela nové a slibné období, které před vaše občany staví úkol, jak rád připomínal metropolita Andrej Šeptickij "přestavět vlastní dům", Ukrajinu. Deset let je vaše země svobodným a nezávislým státem. Těchto deset let ukázalo, že navzdory pokušením spojeným se zločinem a korupcí, jsou její duchovní kořeny silné. Z hloubi srdce doufám, že Ukrajina bude dále čerpat sílu z idejí osobní, sociální a církevní morálky, služby obecnému dobru, poctivosti a oběti a nebude zapomínat na dar Desatera přikázání. Dynamická kvalita víry vaší země a schopnost církve znovuzrodit jsou překvapivé: kořeny její minulosti se staly zárukou a nadějí pro budoucnost! Drazí bratři a sestry! Pánova moc, která uchovává vaši zemi je moc jemná, moc která se opírá o lidskou podporu. Působí skrze vaši věrnost a velkomyslnost v odpovídání na Kristovo volání. V této zvláštní chvíli chci vzdát hold těm, kdo šli před vámi ve víře a kteří navzdory velkým zkouškám jimiž prošli uchovali posvátnou tradici. Nechť vás jejich zářivý příklad povzbuzuje, abyste neměli strach. Naplněni Duchem Kristovým buďte horliví v budování vaší budoucnosti podle Jeho plánu lásky. 6. Když si připomínáme staletou věrnost Evangeliu jsme jako by instinktem se vracíme do Horní místnosti a ke slovům proneseným Kristem vpředvečer jeho utrpení. Církev se stále vrací do Horní místnosti, kde se zrodila a kde započalo její poslání. Církev se potřebuje vracet tam, kde byli apoštolové po Pánově vzkříšení naplněni Duchem svatým, kde přijali dar jazyků, aby hlásali mezi národy světa velké věci, které Bůh vykonal (srov. Sk 2, 11). Chceme se dnes duchovně vrátit do Horní místnosti, abychom lépe pochopili důvody jednoty a poslání, které nás dovedly až sem na břeh Dněpru, kroky odvážných heroldů Evangelia, aby mezi množstvím jazyků nechyběl ten, jímž hovoří obyvatelé Rusi. " Ut unum sint!" Chceme se připojit k Pánově modlitbě za jednotu jeho učedníků. Je to z hloubi srdce tryskající výzva k jednotě křesťanů. Je to neustálá modlitba stoupající ze srdcí pokorných a připravených cítit, myslet a jednat velkomyslně tak, aby Kristova touha mohla být naplněna. Z této země posvěcené krví celých zástupů mučedníků pozvedám s vámi mou modlitbu k Pánu, aby všichni křesťané znovu mohli být "jedno", tak jak toužil Ježíš v Horní místnosti. Kéž se křesťané třetího milénia postaví před světem s jedním srdcem a jednou duší! Svěřuji tuto horoucí touhu Ježíšově Matce, která od počátku modlila s církví a za církev. Kéž, tak jako v Horní místnosti, nás udržuje ve své přímluvě. Kéž nás vede na cestě smíření a jednoty,aby v každé části země křesťané nakonec mohli společně hlásat Krista a jeho poselství spásy mužům a ženám nového milénia.