Základní přehled

Ve třech základních církevních dokumentech o médiích (Inter mirifica, Communio et progressio, Aetatis novae) se o internetu nehovoří. Poslední z těchto dokumentů vznikl v roce 1992, kdy byl celosvětový rozvoj "sítě sítí" teprve budoucností. Přesto se už v dokumentu Aetatis novae s "novými formami komunikace a jinými technikami médií" počítá.1

Dokument Etika ve sdělovacích prostředcích z června 2000 se o internetu už zmiňuje, a to ve čtyřech souvislostech:

V úvodu dokumentu je internet vyjmenován jako jedna z forem "široké škály a rozmanitosti sdělovacích prostředků, dostupné lidem žijícím v bohatých státech".2

V kapitole Vzdělávací přínos se hovoří o sdělovacích prostředcích "včetně internetu", které "vycházejí ze vycházejí za zdi tříd a překračují hranice vzdálenosti, osamocení a poskytují možnost vzdělání lidem žijícím na odlehlých místech, řeholnicím a řeholníkům v klauzuře, těm, kdo nemohou opustit své domovy, vězňům a mnoha dalším".3

Znovu je internet zmíněn jako jeden ze sdělovacích prostředků v samotné kapitole o etice. Dokument zdůrazňuje: "Etický rozměr není jen součástí obsahu komunikace (neboli sdělení), a procesu komunikace (neboli toho, jak je komunikace realizována), ale i základních strukturálních a systematických otázek, které často souvisí s tématy distribuční politiky technologií a sofistikovaných produktů (kdo bude na informace bohatý a kdo chudý?)."4

V závěru dokumentu je internet zmíněn jako médium, které "vyvolává určité obavy pro své radikálně nové důsledky: ztráta vlastní hodnoty informačních nástrojů, nerozlišená uniformita sdělení, která jsou tak omezována na pouhou informaci, nedostatek zodpovědné zpětné vazby a určité oslabení mezilidských vztahů".5

Dokument zabývající se etikou ve sdělovacích prostředků tedy na jedné straně vnímá internet jako přínosné médium, které má sílu bořit bariéry; na straně druhé je si však církev vědoma úskalí, která přicházejí s liberálním charakterem internetu, s jeho nekontrolovatelností, povrchností apod. Do popředí se také dostává téma rozevírajících se nůžek mezi lidmi "bohatými" a "chudými" na informace.

Tyto klady a zápory internetu vysvětluje svým čtenářům šéfredaktor Katolického týdeníku Norbert Badal ve Slově šéfredaktora v rámci čísla, které bylo právě internetu věnováno: "Jako vše, co lidé vymysleli, má [internet] své kladné i záporné stránky. K těm kladným patří to, že informace jsou velmi rychle dostupné a poměrně levné. Mezi záporné stránky patří povrchnost těchto informací, možná i trochu návykovost a ztráta času u těch, kdo sítí internetu tzv. surfují."6

V každém případě si vrcholní představitelé katolické církve důležitost internetu uvědomují a se "sítí sítí" pravidelně pracují. Šéfredaktor Badal ve výše citovaném Slově šéfredaktora připomíná, že "velkou podporu informacím na internetových stránkách věnuje i sám Svatý otec Jan Pavel II.". V anketě Katolického týdeníku odpovídá kardinál Miloslav Vlk, že internet užívá "skoro denně".7 Svou internetovou prezentaci má Vatikán,8 Česká biskupská konference,9 jednotlivá biskupství i některé farnosti. Internetové stránky mají i výše zmíněné mediální organizace jako např. Radio Proglas, Telepace, Mezinárodní Report, Magazín AD apod.10

Katolík.cz

Od poloviny 90. let, kdy se u nás začal ve větší míře internet rozšiřovat, docházelo k různým pokusům o vytvoření křesťansky orientovaných stránek. Vedle výše zmíněných internetových prezentací jednotlivých institucí se jednalo o soukromé aktivity především mladých věřících. Jedním z takových pokusů byla projekt Katolík.cz,11 který roku 1997 spustil Petr Handlar z Brna, tehdy student informatiky.

Cílem zpočátku bylo zprostředkování informací o katolické církvi, zejména zaměření na mládež. Proto byla od počátku součástí projektu stránka Diecézního centra mládeže, fotografie ze setkání mládeže a také "seznamka" nebo později gynekologická poradna. Na projektu vedle Petra Handlara dnes spolupracuje další pět přispěvatelů včetně dvou katolických kněží. Od roku 2000 funguje Katolik.cz jako samostatná divize projektu ChristNet.eu (viz následující kapitola).

ChristNet.eu

V únoru 2000 došlo v oblasti křesťanského internetu v České republice k zemětřesení, které způsobil vznik ambiciózního projektu ChristNet.eu,12 který navázal na tradici internetových stránek Getsemany a ChristNet (fungovaly od roku 1996). Použijeme-li trochu šroubované definice ze stránky ChristNetu.cz, jde o "síť křesťanských sitů, což jsou rozsáhlé celky webových stránek, v Česku a na Slovensku. V současnosti je v síti Christnet.eu samostatný projekt (site) ChristNet.eu a site Katolík.cz. Připravují se však i jiné sity. Další stránky a sity jsou sdružené v Alianci ChristNet.eu". Za projektem ChristNet.eu stojí "nezávislé sdružení křesťanů zaregistrované podle zákona číslo 83/1990 Sb. v platném znění". V čele představenstva sdružení je Robert Němec (prezident sdružení a současně šéfredaktor Magazínu ChristNet.eu), jeho zástupcem je Petr Handlar, kterému zůstala správa divize Katolík.cz a který je současně prvním viceprezidentem celého sdružení.

ChristNet.eu se nedefinuje jako katolický projekt, nýbrž jako aktivita otevřeně křesťanská. Doslova uvádí: "ChristNet.eu hledá pravdu a je mu jedno, kde ji najde. Je otevřen všem křesťanům, takže je ekumenický. Přesto staví na katolických základech."13

Stěžejní částí projektu ChristNet.eu je Magazín ChristNet.eu, internetový časopis, který se věnuje zpravodajství a publicistice z křesťanské oblasti. Součástí jsou jak aktuální zprávy, tak úvahy, polemiky, články z kultury, rozhovory, ale také rubrika věnovaná "křesťanskému humoru".

Projekt ChristNet.eu není finančně závislý na žádné církvi, jeho redaktoři dokonce nesmí zastávat žádnou církevní funkci.14 Z důvodu nezávislosti na církevních strukturách zvolili představitelé této aktivity kombinovaný způsob financování: z reklam a z darů čtenářů.15

Z ChristNetu.cz se za rok své existence stal projekt natolik ambiciózní, že se k němu na stránkách dalších médií vyjadřují i oficiální církevní představitelé. Například kardinál Miloslav Vlk k této aktivitě prohlásil: "Redaktorům [Magazínu ChristNet.eu] bych přál, aby snaha o přinášení senzačních zpráv z křesťanského světa nenarušovala vyváženost zpravodajství přinášeného ChristNetem.cz."16 Bedřich Jetelina, vedoucí oddělení komunikace Církve adventistů sedmého dne, považuje ChristNet.eu za "zajímavou aktivitu": "Protože jsou nezávislé médium ­ i když na katolickém základě ­ mohou zveřejňovat věci z poněkud jiného pohledu, než je to na církevních serverech běžné." Jetelinův názor na ChristNet.eu se částečně shoduje s názorem katolického primase Vlka: Nebezpečí této internetové aktivity vidí v "pokušení stát se křesťanským bulvárem" a "v usilovné snaze stát se jedničkou českého křesťanského internetu, což je svým způsobem spojeno s bulvárem".17

Otázku "snahy o přinášení senzačních zpráv" nebo "bulvárnosti" v rámci tohoto přehledu nevyřešíme, nicméně doklad o "snaze stát se jedničkou českého internetu" na stránkách ChristNet.eu najdeme. Redakční tým hledá spolupracovníky prostřednictvím výzvy, která začíná těmito slovy: "Máte zájem podílet se na výstavbě a provozu největší a nejdynamičtější sítě křesťanských sitů ­ ChristNet.eu?"18


(1) Srov. s minulým článkem Rozhlas a televize - Rádio Vatikán
(2) Etika ve sdělovacích prostředcích, § 2 (vedle internetu jsou vyjmenovány "knihy a periodika, rozhlas a televize, film a video, nahrávky, elektronická komunikace po radiových vlnách, po kabelu a přes satelit").
(3) Etika ve sdělovacích prostředcích, § 9.
(4) Etika ve sdělovacích prostředcích, § 20.
(5) Etika ve sdělovacích prostředcích, § 24.
(6) Katolický týdeník, 47/2000, s. 2.
(7) Katolický týdeník, 47/2000, s. 2.
(8) Na adrese www.vatican.va jsou k dispozici nejen informace o vatikánském městském státě, o vatikánských archivech a muzeích, ale také o papežské kurii, o církevních organizacích apod.
(9) Oficiální adresa katolické církve v ČR je www.cirkev.cz. Uživatel internetu zde najde informace o apoštolském stolci (Vatikánu), o České biskupské konferenci a jejím tiskovém středisku, o jednotlivých římskokatolických biskupstvích a řeckokatolickém exarchátu, o společnostech zasvěceného života, o církevním školství apod.
(10) Velmi obsáhlý seznam internetových adres souvisejících s katolickou církví je k dispozici na adrese http://web.iol.cz/farnostjevicko/ambit.html. Uživatel zde najde adresy diecézí, děkanátů a vikariátů, farností, řádů, kongregací, klášterů, charity, škol, center, aktivit, stránky pro mladé, informace o Plenárním sněmu katolické církve v ČR, odkazy na internetové stránky hnutí, organizací, médií (především časopisů) i několik odkazů na katolické organizace v zahraničí.
(11) Adresa je www.katolik.cz.
(12) Adresa je www.christnet.eu.
(13) Srov. http://www.christnet.eu/magazin/mag.asp?red=205. Robert Němec podrobněji vysvětluje: "Katolické dokumenty jsou pro nás závazné jako pro každého jiného katolíka. Nejde ale jen o závaznost. Vždyť tyto dokumenty mají často umožnit lidem Boží vhled do situace. Věříme, že, podle stupně své teologické jistoty, jsou inspirovány Duchem svatým, a proto v nich spíše hledáme inspiraci."
(14) Srov. etický kodex ChristNetu.cz § 5 (viz Přílohy): "Žurnalisté MChN nesmí mít druhé zaměstnání, které by je mohlo ovlivňovat v publikování, politicky se angažovat nad rámec svých občanských povinností a zastávat veřejný nebo církevní úřad. Služba ve veřejnosti sloužících organizacích musí být odmítnuta, pokud by mohla kompromitovat žurnalistu nebo MChN."
(15) "Nechceme být závislí pouze na reklamě. Rovněž nemáme v úmyslu zaplácat naše stránky spoustou reklamy. Jsme odhodláni poskytovaly maximum pro křesťany i nekřesťany. To se ovšem neobejde bez vaší finanční podpory. Nabízíme vám víc než kterékoli jiné křesťanské médium - přesto jsme zadarmo. Bez vašich darů však nemůžeme pokračovat v této službě. Věříme, že nám dáte přednost při rozdělování peněz pro křesťanská média." (http://www.christnet.eu/magazin/mag.asp?red=203)
(16) Katolický týdeník, 47/2000, s. 2.
(17) Katolický týdeník, 47/2000, s. 2.
(18) Srov. http://www.christnet.eu/magazin/mag.asp?red=3.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.