Témata analýzy a výzkumné hypotézy

Katolická média v České republice nabízejí nepřeberné množství témat, která si žádají analýzu a kritický pohled. Mohli bychom například porovnávat obsah jednotlivých médií s konkrétními pasážemi Katechismu katolické církve, případně jednotlivých dokumentů o sdělovacích prostředcích, a sledovat, do jaké míry jsou teoretické zásady skutečně naplňovány. Velmi plodné by bylo také zachycení vývojových tendencích jednotlivých médií v průběhu 90. let. Mohli bychom sledovat reakce katolických sdělovacích prostředků na konkrétní společenské události. Zpracovat všechna tato témata je však nad možnosti a rozsah této práce. Proto volím obecnější tematické okruhy, které sice na první pohled mohou působit méně atraktivně, ve skutečnosti však jejich pomocí můžeme zachytit důležité aspekty práce jednotlivých katolických médií s žurnalistickým materiálem i přístup k recipientům. Vesměs se jedná o témata, která jsme již naznačili v minulých dílech:

1. vztah českých katolických médií k jednotlivých regionům Čech a Moravy;

2. vztah českých katolických médií k zahraničí;

3. vztah českých katolických médií k vnitrocírkevní polarizaci (konzervativní versus liberální proud v katolické církvi),

4. vztah českých katolických médií k nekatolickým církvím,

5. vztah českých katolických médií ke "světu" (tedy k profánním tématům).

Dříve než přistoupíme k vlastní analýze, zastavme se u jednotlivých vymezených témat a stanovme základní hypotézy, s kterými budeme k analýze přistupovat.

Téma 1 (vztah k regionům):

Ve článku Rozdělení podle regionů jsme si ukázali, že podíl katolíků v české populaci značně kolísá v jednotlivých oblastech České republiky. V této souvislosti bude velmi důležité zjistit, v jaké míře se katolická média věnují konkrétním regionům. Zatím poslední dostupné výsledky sčítání lidu (1991) částečně boří mýtus o "religiózní Moravě" a "ateistických Čechách" tím, že vymezují spíše hranici mezi křesťansky vlažným severem a religióznějším jihem (článek Rozdělení podle regionů). Katolická církev si pravidelně pořizuje vlastní statistické přehledy, ve kterých hraje roli nikoli skutečnost, zda se dotyčná osoba k církvi hlásí, nýbrž účast věřícího na bohoslužbách. Oba údaje (výsledky sčítání lidu i vyhodnocení sčítání účastníků bohoslužeb podle diecézí) jsou redakcím katolických médií dostupné. Dá se tedy předpokládat, že se jimi tato média řídí (nebo přinejmenším inspirují).

Analýzou se pokusíme zjistit, jakým způsobem se zvolená média věnují problematice jednotlivých regionů. Důležitá je také otázka, jakou roli vůbec hraje v jednotlivých médiích regionální zpravodajství.

Hypotézy:

1. Můžeme předpokládat, že pozornost, věnovaná regionálním problémům, bude v katolických médiích kopírovat poměrné zastoupení katolíků v těchto regionech. Šlo by o pochopitelnou snahu redakcí nabídnout svým potenciálním čtenářům co nejvíce informací právě o jejich regionu. Byl by samozřejmě zdůvodnitelný i opačný případ: Pokud by se analýzou ukázalo, že jsou naopak "zvýhodňovány" méně religiózní regiony (například severní Čechy), mohli bychom předpokládat, že se dotyčná redakce snaží evangelizovat, oslovit potenciální nové věřící. Tato problematika je však pevně svázána s formou i konkrétním obsahem sdělení. Dá se předpokládat, že katolická média, která chtějí oslovit praktikující katolíky, budou hovořit zcela jiným jazykem než ta, která si za cíl kladou šíření víry.

2. Dalším faktorem, který může výrazně ovlivnit regionální preference jednotlivých médií, je územní struktura katolické církve v ČR. Upřednostňována mohou být sídelní města biskupů a arcibiskupů. Na rozdíl od státní správy s jedním hlavním městem (Prahou) má katolická církev v České republice dvě (de iure rovnoprávná) sídla církevních provincií: Prahu a Olomouc. Kromě toho existují další významná městská centra (České Budějovice s teologickou fakultou, Brno jako nejlidnatější město silně religiózní jižní Moravy, Litoměřice, předrevoluční sídlo teologické fakulty, a ostatní sídla biskupství).

3. Třetím faktorem, který vstupuje do hry, je historická tradice. Předpokládejme, že některé lokality jsou z církevního hlediska významnější právě díky své historii. V tomto případě nemám na mysli sídla diecézí, která hrají důležitou administrativní roli i v dnešní době. Převážně historickou symboliku mají četná poutní místa, kterých je v Čechách a na Moravě několik desítek.¹ Především konzervativněji založená média mohou akcentovat význam těchto tradičních míst-symbolů.

Téma 2 (vztah k zahraničí):

Podobně jako budeme sledovat, jakou pozornost věnují katolická média jednotlivým regionům, můžeme sledovat také články věnující se zahraniční problematice. Ve článku Srovnání s okolními zeměmi jsme porovnali počet katolíků ("papírových" i praktikujících) v České republice s obdobnými údaji některých dalších zemích. Z této komparace vychází naše země jako velmi ateistická. Právě z této pozice budou pravděpodobně jednotlivá média vycházet, budou-li chtít informovat své čtenáře (posluchače) o zahraničí.

Budeme proto analyzovat, kterým zemím se jednotlivá katolická média věnují ve svém zahraničním zpravodajství, které státy jsou preferovány a o kterých se naopak nehovoří.

Hypotézy:

1. Větší pozornost bude pravděpodobně věnována tradičně silně katolickým zemím, které mohou čtenářům (posluchačům) sloužit jako příklad. Vedle samozřejmých zpráv z Vatikánu můžeme čekat větší procento příspěvků o Itálii, Rakousku, možná i o Latinské Americe (která je v současné době nejkatoličtějším kontinentem).

2. Pravděpodobná je také možnost, že katolická média budou ve velké míře věnovat pozornost opačnému extrému: státům, ve kterých se církvi nedaří (Čína, Kuba, Afghánistán apod.). Důvod pro toto zdánlivě nelogické počínání by mohl být tento: Katolická média chtějí upozornit na problémy církve v některých zemích a vyzvat své příjemce k podpoře (například formou modlitby, ale také finanční) trpících katolíků v exotických zemích.

3. Stěží se dá bez konkrétní analýzy odhadnout, jakou pozornost budou katolická média věnovat těm zemím, ve kterých sice katolíci netvoří většinu obyvatelstva, avšak kde se zároveň těší plné (či alespoň relativní) svobodě. Do této kategorie můžeme zařadit i geografické velmoci typu USA nebo Ruska. Dá se předpokládat, že tyto země ­ přes svou politickou důležitost ­ budou ve zpravodajství katolických médií upozaděny. Je velmi pravděpodobné, že počet zmínek o této skupině zemí se bude nejnižší u nejkonzervativnějších médií, která budou preferovat zpravodajství z tradičně katolických států.

4. Musíme si též uvědomit, že analýzu tohoto problému vždy ovlivní i obecné události ve světě ve sledovaném období. Ke katolické církvi se totiž nevážou pouze konotace náboženského charakteru; je vnímána i jako nositelka charity a pomoci trpícím. Nutně se dá tedy předpokládat, že katolická média budou například věnovat zvýšenou pozornost zemím postiženým přírodními katastrofami (záplavy, zemětřesení) nebo válkami, nezávisle na tom, zda jde o země s katolickou, či jinou většinou obyvatelstva.

Téma 3 (vztah k vnitrocírkevní polarizaci):

Na několika místech této práce jsme se dotkli polarizace konzervativismus versus liberalismus. Nemám teď na mysli skutečnost, že katolická církev jako celek je svým okolím často vnímána jako konzervativní instituce (především v souvislosti se svými požadavky v oblasti morálky). Zaměřit se chci především na polarizaci uvnitř církve. Ve výčtu jednotlivých katolických médií (viz předchozí díly) jsme konstatovali, že časopisy Světlo a Mezinárodní Report jsou řazeny do konzervativní části názorového spektra katolického tisku. Magazín AD, věnovaný mládeži, je naopak považován za příliš liberální.

Na naší mediální scéně můžeme totiž předpokládat existenci obou proudů: konzervativního i liberálního. Kvalitativní obsahovou analýzou článků jednotlivých časopisů zjistíme, jak se tato názorová polarizace projevuje v konkrétním obsahu a ve formě článků.

Hypotézy:

1. U časopisů Světlo a Mezinárodní Report budeme očekávat akcentování tradičně katolických témat. Toho může být docíleno například snahou o posílení katolické identity (uzavírání se do "ghetta"), ale také vymezováním se vůči liberálnímu "nepříteli".

2. Opačný postoj, podporu tolerance (možná až nad rámec církevních normativních dokumentů), můžeme očekávat od článků liberálního Magazínu AD.

3. Počet katolíků v České republice není tak velký, aby dovoloval žít vedle sebe pouze názorově vyhraněným katolickým médiím. Z toho důvodu můžeme předpokládat existenci minimálně jednoho zastřešujícího média, které hlásá názory slučitelné s oficiální doktrínou katolické církve, zároveň se však neprofiluje ani konzervativním, ani liberálním směrem. Předpokládejme, že tuto "centristickou" roli bude hrát Katolický týdeník. Do této úlohy jej předurčuje nejen skutečnost, že jde o oficiální tiskový orgán katolické církve v ČR (se všemi jejími názorovými proudy), ale také vysoký náklad, a tím pádem možnost oslovit velké množství čtenářů (podle odhadů ČBK až 200 000 čtenářů týdně). Zda je Katolický týdeník skutečně v rámci katolické církve "středovým" médiem, nám ukáže obsahová analýza a především komparace s výsledky analýzy dalších zmíněných časopisů (Světlo, Mezinárodní Report, Magazín AD).

Téma 4 (vztah k nekatolickým církvím):

Téma 4 přímo souvisí s tématem 3. Liberální proud v rámci katolické církve se totiž ve velké míře inspiruje věroukou i postojem k morálce některých protestantských denominací. Tím pádem platí, že katolík liberálnějšího zaměření bude zaujímat vstřícnější postoje k příslušníkům jiných církví než katolický věřící tradičního zaměření.

K výraznému posunu v ekumenickém hnutí z původní pozice vzájemné antipatie k hledání prostoru pro dialog dochází až ve 20. století. Nový Katechismus katolické církve sice dál trvá na tom, že "jedině prostřednictvím katolické církve, která je všeobecným nástrojem spásy, je dosažitelná plnost všech prostředků spásy",² avšak na druhé straně vyzývá ke vzájemnému bratrskému poznávání (s členy jiných církví), k ekumenické výchově věřících a zvláště kněží, k dialogu mezi teology a setkávání různých církví a společenství a ke spolupráci mezi křesťany v různých oblastech služby lidem.³

Nabízí se tedy další téma analýzy katolických médií. V kapitole 8 budeme zjišťovat, do jaké míry naplňují jednotlivé sdělovací prostředky učení katolické církve o ekumenismu, případně do jaké míry jsou liberálnější, resp. konzervativnější.

Hypotézy:

1. Obdobně jako při hypotézách týkajících se tématu 3 můžeme předpokládat, že konzervativněji laděné časopisy (Světlo, Mezinárodní Report) se budou výrazněji vymezovat vůči ostatním nekatolickým církvím, a to především vůči církvím protestantským (tedy liberálnějším). Stěží odhadnutelný je vztah těchto periodik k východním církvím, vnímaným často jako ještě konzervativnější než církev římskokatolická. Není jisté, zda bude upřednostňován důraz na konzervativní hodnoty, které například v pravoslavných církví výrazně vystupují do popředí, nebo zda dají tyto časopisy přednost posílení příslušnosti ke katolicismu, a to vymezením se vůči všem ostatním denominacím (tedy včetně pravoslavných církví).

2. Naopak velmi tolerantní postoj můžeme očekávat od liberálního Magazínu AD. Pravdivost této hypotézy jsme mimochodem doložili už při samotném popisu tohoto časopisu (článek Tištěná média - AD); konstatovali jsme, že se na stránkách magazínu objevují pravidelně články teologického charakteru od nekatolických autorů.

3. U Katolického týdeníku jako oficiálního listu české katolické církve se dá počítat s ekumenickou "politikou", která je plně v souladu s Katechismem katolické církve. Předpokládaný postoj bych nazval "opatrným ekumenismem".

Téma 5 (vztah ke "světu"):

Podobně jako čtvrté téma přímo souviselo se třetím, téma páté bezprostředně navazuje na čtvrté. Ať se katolická média vymezují vůči nekatolickým církvím jakýmkoli způsobem, stále se jedná o vnitrokřesťanský vztah. Chceme-li však ukázat, zda se katolická církev ­ viděno optikou jednotlivých jejích sdělovacích prostředků ­ uzavírá do "ghetta", je třeba se zaměřit na problém zobrazení "světa", profánního okolí věřících recipientů.

"Svět" je na mnoha místech Nového zákona chápán jako protipól toho, co je v souladu s Bohem.⁴ Pohled na svět (tedy na vše, co stojí mimo církev) jako na něco a priori špatného se tím pádem objevuje i v některých církevních médiích, ačkoli se členové církve pohybují v tomtéž světě jako ostatní lidé. Katechismus katolické církve sice o světě hovoří jako o "často odcizeném, ba nepřátelském vůči víře",⁵ v žádném případě však svět neodsuzuje. Naopak: "Církev při mnoha příležitostech musela hájit, že stvoření, včetně hmotného světa, je dobré."⁶

Přesto by bylo ­ vzhledem k jisté názorové pluralitě v "mantinelech" katolické církve ­ nemoudré předpokládat, že všechna média budou o "světě" referovat stejným způsobem. Pomocí analýzy klíčových článků zjistíme, jaký je postoj kterého periodika ke světu "za branami církve".

Hypotézy:

1. Můžeme předpokládat, že některá katolická média (opět zde hovořím o obou konzervativněji laděných časopisech) budou s recipienty komunikovat právě z pozice důsledného rozlišování mezi světem a světlem. Signifikantní je v tomto směru článek P. Antonína Pospíšila Sekularizace a církev, ve kterém se praví: "Nebude-li církev jiná než světské organizace, potom ­ proč by zde vůbec měla ještě být?"⁷ Odmítnutí "světa" však není jediný možný přístup konzervativních katolických médií. Redakce může vědomě ne-církevní témata zcela ignorovat. V tom případě se může jednat o médium, které se plně věnuje pouze církevním záležitostem.

2. Liberálnější média, která reprezentují vstřícnější postoj vůči nekatolickým církvím, budou pravděpodobně zastávat vstřícný vztah i ke "světu".

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.