Včera jsem se osobně účastnil diskuse v ČT v pořadu „21“ jako oponent pana Tomka z MŠ. Diskuse se věnovala problematice domácího vzdělávání. Do tohoto pořadu jsem žil nadějí, že rodič je pro tento stát, alespoň pokud jde o vzdělávání vlastních dětí, minimálně partnerem.

Včera jsem o tuto naději definitivně přišel. Čekal jsem, že pan Tomek přizná, že jeho úřad udělal chybu. Místo toho však ve své odpovědi fakticky vyjádřil nedůvěru státu ve schopnosti rodičů, kteří se ze svobodného rozhodnutí a o vlastní újmě rozhodli vzdělávat děti doma.

(Jen na okraj dodávám, že jeden z doma učících rodičů se dobrovolně zřekl profesní kariéry a rodiny žijí povětšinou z jednoho průměrného platu. Navíc samozřejmě řádně platíme daně, jako ostatní občané a nejsou nám poskytovány žádné daňové úlevy.)

Pan ministr Zeman, navíc, dnes ve svém rozhlasovém projevu použil podpásové tvrzení, že „stejně je to hlavně otázka náboženských důvodů, které vedou rodiče k tomu, že nechtějí děti pouštět do školy“. Dnes mám tedy naprostou jistotu: stát na mé názory otevřeně kašle.

Na oba pány mám několik zásadních otázek:

1) Jaké podklady mají oba pro svá tvrzení? Kde jsou nějaké analýzy, které by jejich tvrzení podepřely?
2) Je zde stát pro občana, a nebo občan pro stát?
3) Je zde vzdělání pro děti a nebo děti pro vzdělání?
4) I kdyby šlo hlavně o „náboženské důvody“, co je na tom špatného? Není snad v našem státě svoboda náboženského vyznání? Nebo se opět vracíme k jednotné státní ideologii?
5) Je stále ještě v tomto státě základní buňkou/jednotkou společnosti rodina?

Stát mi ústy ministerských úředníků vzkazuje: „Pro vás jako rodiče zde není místo. My budeme vzdělávat vaše děti. My jim do hlavy budeme dostávat to, co uznáme za vhodné. My si z nich vychováme nemyslící a poslušnou masu občanů. Vy, jako rodič, budete pouze zodpovědný a právně postižitelný za nepatřičné chování svého dítěte. Můžete ho přebalovat, krmit, vozit do školy, ale o to ostatní se postará stát.“

Děkuji, nechci!

Tatáž ideologie, která je dnes zaměřena proti nám rodičům, v minulosti ožebračila mé prarodiče, lámala páteř mým rodičům a i mě se snažila zlomit a ponížit. Nedopustím, aby se totéž stalo mým dětem!

Lituji, že nemáme stejnou moc jako piloti, abychom pohrozili zastavením vzletu všech strojů ČSA; lituji, že nemáme tutéž moc jako autodopravci, abychom zablokovali Prahu. Nicméně za námi, tedy rodinami, které chtějí restaurovat rodinu ve společnosti, stojí PRAVDA a PRÁVO.

Věřím, že každý soudný a slušný člověk podpoří spíše rodiče, kteří veškerý svůj čas a um věnují dětem proto, aby z nich vychovali slušné a vlastenecky smýšlející občany, než že by podpořil úředníky, kteří neberou v potaz náš názor, dělají nám naschvály a ještě jsou za to placeni z našich daní.

Mám sen, sen o svobodné občanské společnosti, kde si jeden člověk váží života, názoru i majetku člověka druhého. Mám sen o společnosti, která bude respektovat práva rodičů a dětí. Mám sen, že jednoho dne dozraje i česká společnost k tomu, aby toho byla skutečně schopna a hodna. Věřím, že můj sen jednoho dne přemůže kulaté úřednické razítko ministerských úředníků.

otec tří dětí, z nichž dvě jsou vzdělávány doma
Praha 4. 9. 2001
psáno pro Lidové noviny