Nemohu začít tuto audienci, aniž bych nevyjádřil hlubokou bolest nad teroristickými útoky, které během včerejšího dne zbrotily krví Ameriku a které se vyžádaly tisíce obětí a velmi velký počet zraněných. Presidentu Spojených států a všem americkým občanům projevuji svou nejupřímnější soustrast. Tváří v tvář událostem tak nekvalifikovatelné hrůzy nelze než zůstat hluboce otřeseni. Připojuji se k těm, kteří v těchto hodinách vyjádřili své rozhořčené odsouzení a s důrazem znovu tvrdím, že cesty násilí nikdy nevedou k opravdovým řešením problémů lidstva.

Včera byl temný den dějin lidstva, úděsná urážka důstojnosti člověka. Sotva jsem se dověděl tu zprávu, sledoval jsem s intenzivní účastí vývoj situace a vysílal k Pánu svou naléhavou modlitbu. Jak se mohou dít epizody tak bezuzdné krutosti? Srdce člověka je hlubina, z níž se vynořují plány neslýchané zuřivosti, jež jsou s to v okamžiku rozvrátit pokojný a pracovitý život národa. Avšak víra nám přispívá na pomoc v těchto chvílích, v nichž se zdá každý komentář nepřiměřený. Kristovo slovo je jediné, které může dát odpověď na otázky, které rozrušují naši duši. I když se zdá, že převažují síly temnot, věřící ví, že zlo a smrt nemají poslední slovo. Na tom stojí křesťanská naděje; zde se živí v této chvíli důvěra naší modlitby.

S účastnou láskou se obracím k milovanému lidu Spojených států v této hodině úzkosti a zděšení, v níž je vystavena tvrdé zkoušce odvaha tolika mužů a žen dobré vůle. Zvláště pak objímám příbuzné mrtvých a zraněných a ujišťuji je, že jsem jim duchovně blízko. Svěřuji milosrdenství Nejvyššího bezbranné oběti této tragedie, za které jsem dnes ráno sloužil mši svatou a prosil za jejich věčné odpočinutí. Kéž Bůh vlévá odvahu pozůstalým, kéž podporuje svou pomocí záslužné dílo záchránců a tolika dobrovolníků, kteří v těchto hodinách vynakládají všechnu svou energii, aby čelili tak dramatické krizové situaci. Vybízím také vás, milovaní bratři a sestry, abyste se připojili k mé modltibě.

Naléhavě prosme Pána, aby nepřevážila spirála nenávisti a násilí. Kéž nejsvětější P. Maria, Matka milosrdenství vzbudí v srdcích všech myšlenky moudrosti a záměry pokoje.

Zvláště pak zdravím Karmelitánskou rodinu, která se tu des sešla ve velkém počtu z různých zemí u příležitosti vzpomínkového setkání na 750. výročí předání škapulíře. Moji drazí, tato šťastná událost se týká nejen ctitelů Karmelské Madony,. nýbrž celé církve, protože bohaté mariánské dědictví Karmelu se stalo během staletí, díky rozšíření úcty Svatého škapulíře, pokladem pro celý Boží lid. Stále čerpejte z tohoto úchvatného duchovního bohatství, abyste byli každý den věrohodnými svědky Krista a Jeho evangelia.

K tomuto zvláštnímu nasazení jsem vás vyzval zvláštním listem, který jsem 25. března adresoval generálním představeným karmelitánského řádu i řádu bosých karmelitánů. Psal jsem v něm mimo jiné, že škapulíř je v podstatě „hábit“, který přípomíná, jednak stálou ochranu P. Marie v tomto životě a při přechodu do plnosti věčné slávy; jedna vědomí, že úcta k Ní musí být „stejnokrojem“, to je stylem křesťanského života, utkaného z modlitby a vnitřního života. Přeji vám, aby toto výročí bylo pro každého z vás příležitostí osobního obrácení, komunitní obnovy, tímže budete odpovídat Boží milosti, která nás posiluje na cestě ke svatosti.

Na konci audience ještě Svatý otec ve formě improvizované modlitby dodal: „Ó, všemohoucí a milosrdný Bože, nelze pochopit toho, kdo rozsévá nesvár, nelze přijímat toho, kdo miluje násilí, pohleď na naši bolestnou lidskou situaci, zkoušenou zuřivými skutky násilí a smrti. Posiluj své syny a otevři naše srdce naději, aby naše doba mohla ještě poznat dny vyrovnanosti a pokoje.“

Za poskytnutí překladu děkujeme české redakci vatikánského rozhlasu.