Dva cestující andělé se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla drzá a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli andělé dáni do studeného sklepního pokoje. Když si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl ptal proč, starší odpověděl: "Věci nejsou takové, jakými se zdají"

Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, když se s nimi manželský pár podělil o trochu jídla, co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Další ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jejich jediným příjmem, ležela mrtvá na poli.

Mladší anděl se rozzuřil a ptal se staršího, jak se to mohlo stát? První muž měl všechno a tys mu pomohl, obviňoval ho. Druhá rodina měla málo, ale byla ochotná podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva.

"Věci nejsou takové, jakými se zdají", odpověděl starší anděl. "Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem mu stěnu, aby poklad nemohl najít."

"Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu. Věci nejsou takové, jakými se zdají."

Někdy je to tak, že neznáme všechny souvislosti. Když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, je vždy ve tvůj prospěch. A to se ukáže časem.

Takových příběhů najdeme nespočet jak v křesťanské, tak v židovské literatuře. Nicméně abych řekl pravdu z teologického hlediska se mi moc nelibí, protože redukují Boha a všechno nadpřirozeno na takovou bulharskou konstantu, kterou, jak známo z "matematiky", můžeme podle potřeby přidat nebo odečíst, abychom dostali požadovaný, hezký výsledek.

Když si projdeme evangelia zjistíme, že Kristus nikdy takovou ekvilibristiku nepoužil. Když například mluvil o od narozeni slepém, tak netvrdil, že slepý může hovořit o štěstí, že není navíc ještě malomocný, chromý a blbý. Ale říkal, že "je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží" (Jan 9, 1 nn.). To je naprosto odlišný přístup, který presentuje zlo jako výzvu k překonání.

Navíc celý ten příběh je prolezlý náboženskou manipulací, která je typická pro staršího bratra z podobenství o marnotratném synu (Lk 15, 11 nn.): Když budu hodný na bližního - zde anděla - tak dostanu odměnu v tomto životě. Na pozadí je skrytý pocit nároku: Uskromňuji se kvůli božímu poslu, a tedy mám nárok na nadpřirozenou ochranu. Ani tento postoj není Kristem garantován. Ten mluvil o pokladech v nebi, ne o nadpřirozené ochraně krávy – živitelky či jiných více nebo méně důležitých statků. Je zajímavé, že předložený příběh na tento falešný pocit nároku mladšího anděla nepoukazuje, jako by jej požadoval za oprávněný či neproblematický. Naopak uspokojuje tuto čtenářovu potřebu nároku na pozemské odměnu tím, že boháče připraví o zlato a u chuďasa obětuje krávu za manželku.

V literatuře mě jednou velmi oslovil následující příběh. G. W. Allport (1976, 53) referuje o případu válečného veterána, kterého před tím znal jako mimořádně zbožného člověka. “Když tento ležel v zemi nikoho a očekával útok, modlil se. Právě v tom okamžiku explodoval těsně vedle něj granát. Ztratil jednu ruku, byl znetvořený a slepý. V tomto momentě se z něho stal totální a militantní ateista.” I zde můžeme za naléhavou modlitbou tušit mohutný pocit nároku na nadpřirozenou ochranu před zraněním. Jak jinak si pak vysvětlit onu nesmiřitelnou nenávist po nevyslyšení prosby?

Zcela ze stejného důvodu psychologie náboženství varuje před pěstováním této účelové religiosity u dětí, protože vede k hlubokým zklamáním a odmítnutí víry, když děti zjistí, že nefunguje. Někdy se taková svědectví dostanou i do krásné literatury. Za všechny bych zmínil vynikající knihu Michaela Ende: Vězení svobody, kterou na Hlavním nádraží v Praze prodávají ve výprodeji za směšných 40 Kč. V jedné povídce je popsán chlapec, který se na základě vštípené účelové religiosity modlí za to, aby mu neumřel psík. Psík umře, dítě natrvalo odmítá víru.

Zde bohužel nemůžeme hlouběji zabývat psychologií pocitu "nároku na odměnu", ale poukažme toliko na fakt, kolikrát (i když ne vždy) Kristus v Evangeliích odmítá pocity nároku u různých lidí (Marta, farizej a celník v chrámu ap.).

Nevystižněji snad uvidíme demagogičnost tohoto příběhu na interakci učedníků se Samařany (Lk 9, 51 nn.): "Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. Ale tam jej nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?" Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice." Nepřipomíná uražená reakce učeníků reakci andělů v příběhu při odmítnutí bohatou rodinou?

Věci nejsou takové, jakými se zdají. Stejně tak není hodný následování kterýkoli příběh jen proto, že se snaží obhájit svaté věci.