Seznamka
V tomto výroku apoštola Pavla, z prvního listu Timotejovi, je vyjádřena ústřední pravda křesťanské víry. Mám radost, že ji mohu dnes hlásat vám, milovaní bratři a sestry z Kazachstánu. Jsem totiž mezi vámi jako apoštol a svědek Krista, jsem mezi vámi jako přítel každého člověka dobré vůle. Všem a každému z vás přicházím nabídnout pokoj a lásku Boha Otce, Syna a Ducha svatého.
Znám vaše dějiny. Znám utrpení, kterému byli mnozí z vás vystaveni, když je předcházející totalitní řežim vyrval z vašich rodných zemí a deportoval sem za podmínek velkého strádání. Jsem rád, že mohu být dnes zde mezi vámi, abych vám řekl, že papežovo srdce je vám blízké.
Objímám s láskou každého z vás, milovaní bratři v biskupském úřadu a kněžství. Zvláště zdravím biskupa Tomáše Petu, apoštolského administrátora z Astany a děkuji mu za přivítání jménem všech. Zdravím pak zástupce jiných církví a církevních společesntví jakož i představitele různých náboženství přítomných na tomto rozléhlém euro-asijském území. Zdravím pana presidenta repbuliky, občanské i vojenské představitele a všechny, kteří se s námi chtěli spojit při této slavnosti.
+ 2. „Je jenom jeden Bůh“ . Apoštol především tvrdí, že Bůh je absolutně jediný. Tuto pravdu křesťané zdědili od synů Izraele, sdílejí ji s věřícími muslimy: je to víra v jediného Boha, „Pána nebes i země“ (Lk 10,21), všemohoucího a milosrdného.
Ve jménu tohoto jediného Boha se obracím k národu starobylých a hlubokých náboženských tradic, který žije v Kazachstánu. Obracím se k těm, kteří se nehlásí k některé náboženské víře i k těm, kteří hledají pravdu. Chtěl bych jim opakovat slavná slova svatého Pavla, která jsem mohl s radostí znovu slyšet v květnu na athénském Areopagu: „ Bůh není od nikoho z nás daleko. V něm totiž žijeme hýbame se a jsme“ (Sk 17,27-28). Vybavuje se mi na mysli, co napsal váš velký básník Abai Kunanbai: „ Což lze pochybovat o jeho existenci, když každá věc na zemi o něm svědčí? (poesie 14).
+ 3. “Je jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš“ , Když apoštol poukázal na tajemství Boha, zaměřuje svůj pohled na Krista, jediného prostředníka spásy. Je to prostřednictví, podtrhuje Pavel v jiném listu – které se uskutečňuje v chudobě: „ Ačkoliv byl bohatý, stal se chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby“ (2 Kor 8,9 – zpěv před evangeliem)
Ježíš „nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu (Fil 2,6), nechtěl se představit naší lidskosti, jež je křehká a ubohá, s drtivou nadřazeností. Kdyby to učinil, nejednal by podle Boží logiky, nýbrž podle logiky zpupných tohoto světa, kterou ostře odsuzují proroci Izraele jako Amos, z jehož knihy je vzato první čtení (sr Am 8, 4-6)
Ježíšův život důsledně odpovídal spásonosnému plánu Otce „ který chce, aby se všichni lidé zachránili a došli poznání pravdy“ (1 Tim 2,4). Věrně dosvědčoval tuto vůli, tímže „vydal sám sebe jako výkupné“ ( 1 Tim 2, 6). Tímže se z lásky zcela strávil, postaral se o to, abychom se opět stali přáteli Boha, neboť jeho přátelství jsme ztratili hříchem.
Tuto „logiku lásky“ navrhuje i nám a žádá nás, abychom ji uplaňovali především velkodušností vůči potřebným. Je to logika, které může spojovat křesťany i muslimy v úsilí společně budovat „civilizaci lásky“. Je to logika, která překonává každou prohnanost tohoto světa a dovoluje nám udělat si opravdové přátele, kteří nás přijmou „do věčných příbytků“ (sr Lk 16,9) v nebeské vlasti.
+ 4. Moji drazí, vlastí lidstva je Boží království! Je to pro nás hodně výmluvné meditovat o této pravdě pravě na tomto náměstí, nazvaném Náměstí Matky vlasti, před tímto památníkem, který ji symbolicky představuje. Jak učí 2. Vatikánský koncil, je vztah mezi lidskými dějinami a Božím královstvím, mezi částečnými realizacemimi občanského soužití a posledním cílem, k němuž je lidstvo ze svobodné Boží iniciativy povoláno (sr. Gaudium et spes 33-39).
Desáté výročí nezávislosti Kazachstánu, které slavíte tento rok, nás vede k tomu uvažovat v tomto výhledu. Jaký je vztah mezi touto pozemskou vlastí, s jejími hodnotami a jejímicíli a nebeskou vlastí, do níž je povoláno vstoupit celé lidstvo, po překonání veškeré nespravedlnosti a všech konfliktů ? Odpověď koncilu vrhá hodně světla: „ I když je třeba pečlivě rozlišovat pozemský pokrok od růstu Kristova království, má přesto tento pokrok pro Boží království velký význam, pokud přispívá k lepšímu uspořádání lidské společnosti“. (GS 39)
+ 5. Křesťané jsou zároveň obyvatelé světa i občané nebeského království. Bezvýhradně se zasazují o budování pozemské společnosti, ale zůstávají zaměřeni na věčná dobra, jakoby se opírali o vyšší vzor, transcendentní, aby ho stále více a lépe uskutečňovali v každodenním životě.
Křesťanství není odcizování se pozemskému nasazení. Jestliže se někdy v některých okrajových situacích vytvářel tento dojem, pak tomu tak bylo kvůli nedůslednosti křesťanů. Vždyť křesťanství prožívané autenticky je jako kvas ve společnosti: dává jí růst a zrát na lidské úrovni a otevírá ji pro transcedentní rozměr Kristova království, naplněného uskutečnění nového lidstva.
Tento duchovní dynamismus čerpá z modlitby, jak před chvílí připomnělo druhé čtení. A právě to chceme dělat při této eucharistické oběti, tímže se modlíme za Kazachstán a za jeho obyvatelstvo, aby tato velká země v rozmanitosti svých etnických, kulturních a náboženských složek postupoval vpřed ve spravedlnosti, solidaritě a v míru. Kéž dělá pokroky díky spolupráci, zvláště mezi křesťany a muslimy, nasazujícími se každý den bok po boku v pokorném hledání Boží vůle.
+ 6. Modlitbu musí vždy doprovázet patřičná díla. Církev, věrná Kristovu příkladu, nikdy neodděluje hlásání evangelia od všestranného lidského rozvoje vybízí své věřící aby byli v každém prostředí nositeli obnovy a společenského pokroku.
Milovaní bratři a sestry, kéž „Matka vlast“ Kazachstanu nachází ve vás oddané a poctivé syny, věrné duchovnímu a kulturnímu bohatství, zděděnému po otcích a schopné přizpůsobit je novým požadavkům. Podle evangelijního vzoru se vyznačujte svou pokorou a důsledností, používejte své talenty ke službě společnému dobru a dávejte přednost slabším a méně obdařeným osobám.
Respektování práv každého, i když má odliššné přesvědčení, je předpokladem, každého ryzího lidského soužití. Žijte v hlubokém a činném duchu společesntví mezi sebou a se všemi, tímže se budete inspirovat co dosvědčují Skutky apoštolské i prvním společenství věřících (Sk 2,44-45; 4,32). Lásku, kterou živíte při eucharistickém stolu, dosvědčujte bratrskou láskou a službou chudým, nemocným a vyloučeným. Buďte tvůrci setkání, smíření a pokoje mezi osobami a různými skupinami, tímže budete pěstovat dialog, aby se vždy vynořila pravda.
+ 7. Milujte rodinu! Chraňte a podporujte tuto základní buňku společenského organismu; pečujte o tuto prvotní svatyni života. Starostlivě doprovázejte cestu snoubenců a mladých manželů, aby byli před dětmi a celou komunitou výmluvným znamením Boží lásky.
Milovaní s radostí a pohnutím se chci obrátit na vás přítomné i na všechny věřící, kteří jsou s námi spojeni, s výzvu, kterou jsem už mnohokrát opakoval na počátku tohoto tisíciletí: Duc in altum! (Zajeď na hlubinu)
S láskou tě objímám, lide Kazachstánu, přeji ti, abys uskutečnil každý projekt lásky a spásy. Bůh tě neopustí. Amen.
Přeložil P. Josef Koláček z Vatikánského rozhlasu
