Katolický týdeník a ekumenismus

Katolický týdeník je oficiálním listem českých a moravských katolických diecézí. V předchozích kapitolách jsme zjistili, že ve výběru zpráv dává přednost lokálním událostem ze silně religiózních míst, případně z míst s jistou symbolickou hodnotou (poutní místa); dále jsme zjistili, že přibližně dvě třetiny zahraničního zpravodajství časopisu představují zprávy z katolických států. Víme také, že Katolický týdeník může oslovit všechny příslušníky katolické církve, ať jsou spíše tradicionalisty, nebo naopak patří k liberálněji zaměřenému proudu. Jaký však je přesah mediální strategie listu směrem k ostatním církvím? Do jaké míry časopis plní závěry Druhého vatikánského koncilu (upřednostňovat sice katolické učení, avšak současné vést dialog s nekatolíky)?

Budeme opět sledovat 25 čísel časopisu, která vyšla v období červen až listopad 1999. Pozornost budeme věnovat těm článkům,¹ které se jakýmkoli způsobem dotýkají jiných církví (či náboženských společností), než je církev katolická.² Z celkového počtu 555 článků ve sledovaném období jich takto můžeme označit 43, tj. téměř 8 %. Přepočteme-li tento údaj potištěnou plochu, zjistíme, že články s ekumenickou tematikou zaujímají přibližně 6 % obsahu časopisu.

Sledujme nyní, jakým tématům se jednotlivé články věnují. Použijeme dvojí dělení:

1. podle církví,

2. podle typu událostí (ekumenické aktivity, vnitřní záležitosti církví, historická témata apod.).

Články s ekumenickou tematikou můžeme rozčlenit podle toho, které církvi jsou věnovány:

Porovnáme-li tabulku s pořadím pěti nejsilnějších nekatolických církví a náboženských společností v ČR podle sčítání lidu z roku 1991,³ zjistíme následující skutečnosti:

• První místo v tabulce odpovídá nekatolické církvi s největší počtem členů v ČR (Českobratrská církev evangelická).
• Druhou nejčastěji zmiňovanou je Pravoslavná církev. Té je v celém Katolickém týdeníku věnováno 0,7 % článků, přičemž pravoslavní tvoří “pouze” 0,4 % věřící populace ČR.
• Podobná situace nastává u Církve adventistů sedmého dne: Věnováno jí je 0,5 % článků, zatímco adventisté tvoří 0,2 % věřících obyvatel ČR.
• Poslední církví, které je věnován více než jeden článek ve sledovaném období (2 články, 0,4 %), je Starokatolická církev. Ta je z hlediska počtu věřících zcela minoritní (0,1 % věřící populace).
• Zcela je naopak ignorována třetí nejpočetnější církev, Církev československá husitská. Pouze jeden článek je věnován Slezské evangelické církvi augsburského vyznání, která je zvláště na severní Moravě a ve Slezsku relativně silná.⁴
• O Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi nebyl v Katolickém týdeníku zveřejněn žádný samostatný článek; informace o tomto společenství jsou však zařazeny do článků v kategorii “sekty a nová náboženská hnutí”.

Mohli bychom se nyní pokusit interpretovat, proč právě ta která církev je upřednostňována či naopak opomíjena. Vzhledem však k tomu, že se pohybujeme ve velmi nízkých hodnotách (o většině nekatolických církví vyšel v časopisu pouze jediný nebo dokonce žádný článek), ocitli bychom se na půdě spekulací.

Učinit můžeme pouze závěry obecnějšího charakteru: Katolický týdeník se pravidelně věnuje druhé početně nejsilnější církvi (ČCE). Co se týče církví ostatních, závisí míra informací na konkrétním dění: Pravoslavná církev v ČR měla ve sledovaném období svůj sněm,⁵ Starokatolická církev je zmíněna mimo jiné v souvislosti s přestupem Ivana Štampacha. Ostatní zmínky mají spíše nahodilý charakter (znovuotevření rekonstruovaného starokatolického kostela, satelitní program podporovaný adventisty, opravený zvon na pravoslavném chrámu atp.).

Do jisté míry je překvapivá pouze absence článků týkajících se Církve československé husitské. K tomu, abychom zjistili, zda jde o ignorování cílené, nebo spíše náhodné, bychom však museli sledovat delší časové údobí než šest měsíců.

Rozdělme nyní články s ekumenickou tematikou podle konkrétních témat. Vyčleníme následující tematické okruhy: vnitřní záležitosti církví (sjezdy, shromáždění, ale také práce na církevních budovách apod.); ekumenické akce (setkání, konference, kterých se účastní příslušníci většího počtu církví); charitativní činnost (organizovaná nekatolickými křesťanskými organizacemi); historická témata (především článkytýkající se husovské problematiky či reformace); politika (vztah státu a církví). Do tabulky zahrnuji jako samostatnou položku též problematiku sekt.⁶

Tabulku č. 14 můžeme interpretovat následujícím způsobem: Katolický týdeník informuje stejnou měrou o vnitřních záležitostech nekatolických církví jako o ekumenických vztazích mezi různými církvemi. Každá z těchto skupin témat představuje přibližně třetinu “ekumenické agendy” časopisu. Mnohem méně jsou pokryta témata vztahu církví ke “světu”, ať už v souvislosti s charitativní činností (7 %), nebo se vztahem církví a státu (4,7 %). Poměrně slabě je také pokryta historická agenda (husovská problematika apod.). Přibližně 12 % článků věnujících se jiným církvím a náboženským společnostem se týká problematiky sekt.⁷

Katolický týdeník – jak vyplývá z tabulky – informuje o ostatních církvích jako o svébytných institucích, které jsou současně ochotny ke spolupráci, k vzájemnému sdílení společenství na základě ekumenismu.⁸ Ekumenismus (v užším slova smyslu,⁹ tedy jako setkávání a komunikace příslušníků různých církví) je prezentován skrze témata setkávání věřících v česko-německých pohraničních regionech,¹⁰ setkávání studentů škol spravovaných různými církvemi,¹¹ spolupráce křesťanů různých církví v zahraničí,¹² avšak především jde o samotný akt setkávání věřících různých denominací v rámci ČR.¹³ Historická agenda, která by mohla působit rozepře, ustupuje do pozadí.

V titulcích článků, které jsme označili jako “ekumenickou agendu”, se pouze jednou vyskytuje přímo slovo ekumenický (Ekumenické studium pastorační péče). Šest článků má v titulku název konkrétní nekatolické církve, případně označení jejích příslušníků (ČCE, “evangelíci”, Armáda spásy, Církev bratrská, “pravoslavní”, “starokatolíci”), v dalších dvou titulcích se objevuje obecnější označení pro nekatolické církve (“protestanti”, “východní církve”), v pěti případech zcela obecné “církve”, “křesťané” či adjektivum “křesťanský”. Celkem je těchto případů, kdy se v titulku přímo objevuje označení konkrétní církve či obecnější pojmenování pro křesťanské společenství, čtrnáct (33 % “ekumenické agendy”). Další tři články mají v titulcích výrazy konotačně spojené s ekumenickým úsilím: “společná řeč”, “smíření”, “odpuštění”. Ovšem téměř dvě třetiny (60 %) titulů článků “ekumenické agendy” neobsahují žádný výraz, který by přímo naznačoval “ekumenický” charakter sdělení.

Shrnutí: Katolický týdeník o nekatolických církví informuje pravidelně: “Ekumenická agenda” představuje přibližně 8 % článků časopisu, což ve sledovaném období (červen až listopad 1999) činí 43 články (tedy téměř dva články na jedno číslo). Především však jde o články zpravodajského charakteru (zprávy představují 77 % “ekumenické agendy” listu).

Redakce nepracuje s ekumenismem jako s tématem, na který by bylo třeba výrazně upozorňovat: pouhým přečtením titulku identifikuje čtenář ekumenický charakter pouze u 40 % takto zaměřených článků.

Pozornost je v různé míře věnována většině významných nekatolických církví zastoupených v ČR. Nejčastěji je zmiňována Českobratrská církev evangelická, Pravoslavná církev a Církev adventistů sedmého dne. Tato “první trojice” výstižně dokládá, že Katolický týdeník ve své agendě pokrývá pestré spektrum křesťanských směrů: “tradiční” protestantské církve (ČCE), církve východní (Pravoslavná církve) i církve na samém okraji křesťanského spektra (CASD). O kompletním spektru významných nekatolických církví však mluvit nemůžeme – ve sledovaném období se ani jeden článek Katolického týdeníku netýkal Církve československé husitské, třetí početně nejvýznamnější církve v ČR.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.