Už několikrát jsme v této práci zdůraznili, že ačkoli měsíčník AD vydává katolická instituce (salesiánské vydavatelství Portál), jde o časopis zaměřený obecně křesťansky, ekumenicky. Právě “přehlédnutí” podtitulu Křesťanství a svět (tedy ne “Katolicismus a svět”) bylo zdrojem nedorozumění, které vyústilo v dezinformační článek Modernismus včera a dnes, ve kterém Karel Komárek z časopisu Světlo obviňoval Jakuba Hučína, autora cyklu článků v AD, z “nekatolických” názorů.1

Dalo by se tedy předpokládat, že celý obsah časopisu AD bude orientován ekumenicky. Že tomu tak není, si dokážeme především v kapitole Katolická média v ČR a vztah ke "světu", která bude věnovaná vztahu jednotlivých periodik k nenáboženské tematice (k profánním tématům). Většina článků v časopisu AD se totiž vůbec netýká duchovní tematiky. Zajímavá je však skutečnost, že například všechny články teologického charakteru v AD mají ekumenický rozměr.

Z celkového počtu 72 analyzovaných článků,2 které v časopisu vyšly ve sledovaném období (červen až listopadu 1999) jich můžeme 14 označit jako ekumenické (tedy 19 %).3 Ty můžeme dále rozdělit na články teologického charakteru, na úvahy nekatolických duchovních a na zbytkovou kategorii: jeden článek o setkáních křesťanů různých církví:

tabulka 16: Rozdělení článků s ekumenickou tematikou v časopisu AD (červen až listopad 1999)

téma

počet článků

procento

teologie

6

42,9%

úvahy nekatolických duchovních

7

50,0%

setkání křesťanů různých církví

1

7,1%

celkem

14

100,0%

“Ekumenická agenda” je v časopisu AD přítomna především skrze články konkrétních nekatolických teologů. Ve sledovaném období jde především o cyklus jednostránkových článků Měsíc s AD od populárního evangelického faráře Svatopluka Karáska. Jeho úvahy na témata “z obyčejného života”4 jsou podloženy biblickými citáty, a mají tak charakter kázání. Evangeličtí duchovní však dostávají prostor i v dalších rubrikách. Pravidelnou stránku Duchovní život sice připravují především katolické osobnosti, avšak v jednom z šesti sledovaných čísel je autorem této rubriky evangelík.5

Samostatnou pozornost si zaslouží dvojstrana Ježíš nazývaný Kristus?, který navazuje na stejnojmenný (a již zmiňovaný) cyklus Jakuba Hučína z ročníku 1998. V ročníku 1999, jehož část sledujeme, opustila redakce metodu obecně křesťanského výkladu, který nemůže být vlastní ani jedné křesťanské denominaci. Namísto toho je zvolena metoda dvojího výkladu: Konkrétním problémem se tedy nejprve zabývá katolický teolog a na další stránce teolog evangelický. 6Čtenář tak má možnost katolický a evangelický výklad porovnat.7

Shrnutí: Magazín AD věnuje ze všech sledovaných periodik ekumenismu největší část svého obsahu. Východiskem zde není ani vztah katolíků k nekatolickým denominacím, ani zpravodajské informování o tom, “co dělají odloučení bratři”. V AD mají katolická a nekatolická (konkrétně evangelická) teologie prakticky rovnocenné postavení. Ve sledovaném období je u každého teologicky zaměřeného článku uvedeno nejen jméno autora, ale také jeho příslušnost k církvi, případně označení, z něhož můžeme přítomnost ke konkrétní církvi vytušit.8

Čtenář časopisu má často možnost přečíst si výklady katolického i evangelického teologa a sám se rozhodnout, který z nich je pro něj přijatelnější. Redakce tedy počítá s tolerantním, liberálněji zaměřeným čtenářem, spíše s křesťanem (v obecnějším slova smyslu) než s katolíkem. Katolický výklad zde totiž není nikterak upřednostňován před výkladem nekatolickým. Tato skutečnost je sice v rozporu s učením katolické církve, která – přes svou vstřícnost k církvím ostatním – vnímá sama sebe jako “uskutečnění jediné Kristovy církve”.9 Znovu však zdůrazňují, že Magazín AD se ve sledovaném období žádným vnějším znakem neprezentuje jako katolický časopis. Jediné, co jej váže ke katolické církvi více než k ostatním denominacím, je instituce vydavatele.

(1) Této kauze jsme se obsáhleji věnovali v kapitole Světlo a polarizace v církvi.
(2) Mezi články v tomto případě opět nepočítám drobné zprávy (většinou v délce jednoho odstavce).
(3) Po přepočtu na rozsah článků představuje „ekumenická agenda“ 14 % plochy časopisu.
(4) Jde postupně o úvahy nadepsané Hlas, Cesta, Uzdravování, Smlouva, Útočiště, Paměť. Své pravidelné místo mají v časopisu na straně 33.
(5) K čemu je dobrá církev?, Magazín AD, 7/1999, s. 32. Autorem je Jiří Štorek, farář ČCE.
(6) Autorem katolického výkladu je Ladislav Heryán z Teologické fakulty Jihočeské univerzity, stránku Očima evangelíka píše Jiří Mrázek z Evangelické teologické fakulty UK.
(7) Např. v článku Jak to, že se evangelia liší v popisu nejdůležitějších událostí? (Magazín AD, 6/1999, s. 30–31) L. Heryán tvrdí, že „pro mnoho exegetů je právě Janova chronologie Ježíšovy smrti pravděpodobnější“ než popis událostí podle zbývajících evangelií. Evangelík J. Mrázek naproti tomu chápe Janovo evangelium jako méně faktické, soustřeďující se spíše na hlubší teologické souvislosti („Fakta znáte; tenhle příběh si můžete přečíst v jiném evangeliu.“).
(8) Výjimku představuje Svatopluk Karásek, u kterého redakce pravděpodobně předpokládá, že je veřejnosti dostatečně znám.
(9) Srov. Katechismus katolické církve 816.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.