Katolický týdeník a profánní témata

Ve sledovaném období (červen až listopad 1999) vyšlo v Katolickém týdeníku celkem 555 článků. Z nich pouze o 67 (12 %) můžeme konstatovat, že byly věnovány jiným než duchovním tématům. Plocha těchto článků představuje 13 % obsahu listu ve sledovaném období.

“Profánní agenda” je v Katolickém týdeníku vnímána především skrze téma charity. Klíčovou skupinou, které je věnována významná pozornost, jsou staří lidé, kteří mimochodem představují více než třetinu pravidelných návštěvníků katolických bohoslužeb.¹ Katolický týdeník se této významné minoritě věnuje nejen tím, že často volí témata tradičnějšího zaměření, která vyhovují právě seniorům, nýbrž informuje i o seniorech. Lidmi, které se Katolický týdeník snaží oslovit, však nejsou pasivní důchodci, “kterým se život zredukoval na konzumaci a příjem důchodů”, nýbrž aktivní senioři, kteří “jsou v kulturním světě vnímáni jako osobnosti, jako nositelé profesních znalostí a životních zkušeností, kterými pomáhají ke kultivaci různých oblastí společenského života”.² Miroslav Krejčíř, autor těchto slov, v rozhovoru v Katolickém týdeníku odkazuje na výrok Jana Pavla II., směřovaný k seniorům: “Vy jste pokladem pro církev, vy jste požehnáním pro svět.”³

Další skupinou osob (vedle dětí a seniorů), kterým je v agendě Katolického týdeníku věnována zvláštní pozornost, jsou lidé trpící (například tělesně postižení). Podobně jako v případě seniorů nejsou postižení prezentováni jako lidé nemohoucí, nýbrž jako osoby, které se mohou (chtějí a potřebují) zapojit do běžného života: “Je […] dobré nabídnout nějakou činnost, aby se takoví lidé cítili užitečnými a navíc skutečně vytvářeli hodnoty.”⁴ Příkladem takového postiženého člověka, který se plně zapojuje do života svého okolí, je kněz P. Michal Tkáč, který je “v důsledku těžké cukrovky invalidní – v devadesátých letech mu musely být amputovány obě nohy. Svá kázání si připravuje na dialýze a do frymburského kostela sv. Bartoloměje nebo za svými farníky jezdí na invalidním vozíčku. Přestože by už měl právo hodně odpočívat […] stále obětavě slouží a má velké plány”.⁵ Právě touto snahou o integraci handicapovaných Katolický týdeník naplňuje přání církevního dokumentu Inter mirifica: Aby média sbližovala lidi, vytvářela společenství (viz kap. Trojice nejvýznamnějších církevních dokumentů o médiích - Inter mirifica).

Druhým nejčastěji se vyskytujícím “profánním” tématem je v Katolickém týdeníku sexualita a rodinné vztahy. Sexualitě bylo věnováno celé číslo 37/1999, ve kterém se objevily materiály na témata jako celibát, manželství, antikoncepce apod. Hlavním článkem čísla je rozhovor s psychologem Josefem Zemanem, vedoucím manželské a rodinné poradny Bethesda v Brně.⁶ Titulek článku zní “Aby slunce nad manželstvím nezapadalo…”⁷ Josef Zeman nejprve obecně hovoří o “největších problémech dnešních manželství”, za které považuje “to, že se manželům nedaří vzít na sebe plně zodpovědnost za způsob, jak budují svůj vztah. Mnoho párů má bohužel tendenci vnímat manželství jako instituci na zabezpečování […] potřeb, zatímco manželství je spíše příležitostí, jak žít užitečně pro druhého”. Rozhovor se dále týká “katolického evergreenu”, otázky antikoncepce versus PPR (přirozené plánování rodičovství). Jako jeden z největších problémů vidí Zeman fakt, že katolíci v této otázce často zaujímají jeden ze dvou extrémních postojů: “Jeden by se dal charakterizovat jako přesvědčení, že používání umělé antikoncepce je “větší hříšnost” než kterákoli jiná. Druhý extrémní postoj spočívá v přesvědčení, že do toho mi církev nemá co mluvit.” Podle Zemana “rozhodující není, zda manželé užívají umělou antikoncepci nebo ne, ale zda k tomuto faktu zaujímají adekvátní postoj”.

K otázce antikoncepce se v tomtéž čísle Katolického týdeníku vyjadřuje ThDr. Oto Mádr, šéfredaktor Teologických textů. Ve svém článku⁸ v první řadě zdůrazňuje, že církev “rozhodně a jednou provždy odmítá abortivní antikoncepci”.⁹ Co se týče neabortivní antikoncepce,¹⁰ hovoří Mádr sice o encyklice Pavla VI. Humane vitae, ve které se praví, že “na rozdíl od přirozené metody periodické zdrženlivosti jiné metody neodpovídají mravnímu řádu”; současně však připomíná, že ani papež Pavel VI. nepovažoval slovo církve v této věci za konečné. O tom svědčí i rozhodnutí Jana Pavla II., který “uznal kněžím možnost v rámci pastorální moudrosti aplikovat “pravidlo postupnosti”: citlivý ohled na možnosti daného člověka v dané situaci a pomoc při snaze zvládání překážek mimo sebe i v sobě”.¹¹

Právě tento “citlivý ohled” zdůrazňuje v dalším článku v tomtéž čísle časopisu P. Aleš Opatrný.¹² I on odmítá jednoznačné odsuzování antikoncepce ze strany církevních představitelů. Vychází sice z teze, že “jediným dovoleným způsobem regulace početí” je pro katolickou církev metoda přirozeného plánování rodičovství, avšak připouští situace, jako je následující: “Máte případ, kdy má rodina čtyři děti, manžel dělá na střídavé směny a všichni bydlí ve 2 + 1, ale metoda PPR je pro tyto manžele z nějakého důvodu nevyhovující. […] Těmto lidem nemohu jen něco tvrdě nalinkovat.”

Postoj Katolického týdeníku k (neabortivní) antikoncepci je tedy následující: Médium v první řadě ukazuje církevní postoj, podle kterého není antikoncepce slučitelná s mravností. Současně však zdůrazňuje, že k případům, kdy se věřící tímto pravidlem neřídí, nelze přistupovat plošně; před striktní aplikací norem se dává přednost osobnímu přístupu.

Téma rodinných vztahů a sexuality patří v Katolickém týdeníku, ale i v dalších katolických médiích k evergreenům. Jeho součástí jsou také články o péči o děti, která je prezentována skrze symbol SOS vesniček,¹³ skrze téma výstavy fotografií ohrožených dětí,¹⁴ ale také skrze téma vzájemné pomoci dětí.¹⁵ Děti hrají v křesťanském paradigmatu roli nevinných lidských bytostí, kterým “patří království Boží”.¹⁶

“Profánní agenda” je v Katolickém týdeníku prezentována také skrze kulturní témata. Kultuře je v každém čísle časopisu věnována samostatná stránka, další články o kultuře se objevují i v dalších rubrikách týdeníku. Ačkoli většinu kulturních rubrik tvoří články s duchovní tematikou (nejčastěji recenze knih), pravidelně se objevují i informace o kulturních aktivitách profánního charakteru: především o vážné hudbě,¹⁷ případně o výtvarném umění.¹⁸ Zcela chybějí informace o populární hudbě, pakliže nejde přímo o hudbu s křesťanskou tematikou.

Shrnutí: Ačkoli v této kapitole sledujeme tzv. profánní agendu Katolického týdeníku, musíme konstatovat, že i témata zdánlivě neduchovního obsahu jsou v časopisu nazírány skrze církevní učení a ve spojení s “katolickým paradigmatem”: ať už jde o postiženého kněze coby vzor pro ostatní trpící; ať jde o pohled na antikoncepci skrze katolické učení; nebo ať jde o papežova slova jako povzbuzení pro seniory. Nesmíme však zapomenout ani na ty aspekty “neduchovního života”, díky nimž jsou církve respektovány i nevěřícími. V časopisu se samozřejmě objevují pravidelné články o pomoci při odstraňování živelných katastrof, o podpoře států postiženým válkami apod.

Zvláštní pozornost je v časopisu věnována třem skupinám osob: dětem, seniorům a trpícím. Nikdo z nich však není líčen v pasivní roli, jako člověk, s kterým bychom měli mít především soucit. I senioři a trpící jsou charakterizováni jako lidé, kteří chtějí být zapojeni do společenského života.

Významným tématem je v agendě Katolického týdeníku sexualita a vůbec otázka rodinných vztahů. Hlavním prezentovaným problémem je ve sledovaných číslech časopisu (červen až listopad 1999) používání antikoncepce manžely (o možnosti mimomanželského sexu se zde vůbec nehovoří). Postoj listu sice vychází z konzervativního katolického postoje (uznává pouze “přirozené” metody regulace početí), avšak v žádném případě nezastává militantní, paušálně odsuzující stanovisko.

Ačkoli je Katolický týdeník listem poskytujícím svým čtenářům dosti rozsáhlý servis (kromě duchovních témat obsahuje pravidelnou kulturní rubriku, rozsáhlé zpravodajství ze zahraničí, ale také například televizní program nebo inzerci), věnuje poměrně málo pozornosti politickým tématům. Oněch 9 % z článků “profánní agendy”, které jsou v tabulce č. 19 zahrnuty v rubrice Politika, má souvislost především s desátým výročím pádu komunismu v listopadu 1999. Reflexe aktuálního politického dění se v časopisu téměř neobjevují.¹⁹

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.