Profánní agenda týdeníku Světlo

Srovnáme-li “profánní agendu” Světla a Katolického týdeníku, spatříme na první pohled jeden výrazný rozdíl: časopis Světlo v mnohem větší míře pracuje s tématem rodinných vztahů a sexuality (jde o 41 % článků s neduchovní tematikou a o 5 % všech článků časopisu ve sledovaném období).¹ Toto téma není sice prezentováno převážně skrze problém antikoncepce a jejího přijetí či odmítnutí, jak tomu bylo ve vybraných článcích Katolického týdeníku, avšak i zde nalezneme jeden zásadní článek na toto téma. Přeložený materiál Marie Luisy di Pietro (převzatý z německého vydání L’Osservatore Romano z června 1999) má titulek “Plody jednoho stromu” – tzv. “pilulka po”.²

Autorka článku klade téměř rovnítko mezi potraty a (jakoukoli) antikoncepci. Ačkoli se tedy čtenář podle titulku může domnívat, že půjde pouze o antikoncepci abortivní (“pilulka po”), která má z hlediska církevního učení charakter zabití již vzniklého lidského života, v článku se doslova píše: “Kdo se pokouší zabránit těhotenství mechanickými [sic!] nebo hormonálními prostředky […] ten se většinou ani nezalekne před potratem v případě, že antikoncepce selže.” Tak jako v případě článků o polarizaci v církvi (viz kap. Česká katolická média a polarizace v církvi ) i zde zjišťujeme, že časopis Světlo je výrazně radikálnější než Katolický týdeník. O tom, že k párům, které používají neabortivní antikoncepci, je třeba přistupovat individuálně – v závislosti na jejich konkrétní životní situaci – se v článku nepíše.

Uvedu ještě jeden významný detail, který odlišuje přístup Světla a Katolického týdeníku. V obou časopisech se píše o svátosti smíření (zpovědi) a užívání antikoncepce. Zatímco P. Aleš Opatrný v rozhovoru v Katolickém týdeníku hovoří³ o Vademeku pro zpovědníky v některých otázkách náboženské morálky, ve kterém stojí: “I když [zpovědníkovi věřící] nemůže slíbit, že [používání antikoncepce] od příště zanechá, nemá mu odepírat svátostné rozhřešení. […] Je zde tedy výslovně odmítnuta tvrdá cesta, která by řekla: když neslíbíš, že s antikoncepcí skončíš, nedostaneš rozhřešení.”⁴ V článku Manželská mravnost a svátost smíření v časopisu Světlo⁵ se píše o novém vatikánském dokumentu Manželská mravnost a svátost smíření. “V případě, že kajícník přiznává použití prostředků, ale neprojevuje lítost ani vůli po nápravě, může mu zpovědník odepřít rozhřešení,” komentuje Světlo dokument. Zatímco tedy podle rozhovoru v Katolickém týdeníku je “tvrdá cesta” neudělení rozhřešení odmítnuta, v týdeníku Světlo je zmíněna jako možná alternativa.

Téma sexuality a rodinných vztahů však ve Světle není zdaleka prezentováno pouze skrze subtéma antikoncepce. Mnohem častěji se zde objevují materiály obecnějšího charakteru: o vztazích mezi jednotlivými členy rodiny, o jejich postavení v rodině jako sociální jednotce apod. I zde platí (podobně jako u Katolického týdeníku), že témata primárně profánní (mezi něž řadím i rodinné vztahy a sexualitu) jsou zpracována z duchovního úhlu pohledu. Proto je ve Světle například žena charakterizována jako “dcera nebeského Otce a jen On jí může dát plnost té lásky, po které touží a kterou potřebuje. Soustřeďuje-li se výlučně na svého muže, bude zklamána, protože on není schopen naplnit její očekávání. Jestliže jí muž nemůže dát to, co potřebuje, bude buďto zklamaná a stáhne se do sebe, nebo bude hledat jiného muže, nebo se plně soustředí na děti”.⁶ Tak jako ženě je dávána za příklad Panna Maria, muž si má brát příklad ze svatého Josefa, který je “nejdokonalejším vzorem lidského otcovství”.⁷ Proti takovému přirovnávání jistě nelze nic namítat, avšak diskutabilní je stylistika, se kterou Světlo pracuje. Jednak používá velmi složité věty, ve kterých se většina čtenářů může jen stěží orientovat⁸, jednak zde můžeme sledovat nelogické jazykové postupy.⁹

Vedle článků normativního charakteru (např. o antikoncepci) a téměř teologických rozborů rodinných vztahů najdeme ve Světle i “příběhy obyčejných lidí”, tedy svědectví konkrétních rodin nebo manželských párů.¹⁰ Domnívám se, že tento typ článků má pro čtenáře Světla větší konkrétní přínos než materiály psané složitým jazykem. Cíl všech těchto článků (nezávisle na jejich srozumitelnosti pro čtenáře) je však tentýž: Nasměrovat recipienta na “jedinou správnou cestu”, kterou Světlo ukazuje.

Z dalších témat tzv. profánní agendy stojí v časopisu Světlo za zmínku okruh, který jsme nazvali charita (v širším slova smyslu). Pozornost je soustředěna především na problémy trpících. Často jde opět o příběhy konkrétních lidí, přičemž je zdůrazněn jejich vztah k Bohu. Často jde o rozsáhlé materiály: Například článek Anna de Guigné o “děvčeti, které se nedožilo jedenácti let” zasahuje svým textem na tři stránky časopisu.¹¹ Autor článku (P. Ondřej Trojanowski) popisuje rok po roce život děvčátka, čerpá z jeho “duchovního deníčku”, přičemž hlavním obsahem článku není vyrovnání se dítěte s vlastním utrpením, nýbrž jeho vztah k Bohu a ke svatým: “Milovala jsem sv. Anežku tak velice, že jsem podle ní pojmenovala svou panenku, která měla porcelánovou hlavu. […] Lékař si myslí, že [uzdravení dvou jiných dětí] způsobily jeho léky. Ale já vím, že dobrý Bůh vyslyšel moje modlitby.”

Shrnutí: Ačkoli i v případě Světla hovořím v této kapitole o tzv. profánní agendě, platí zde (ještě důrazněji než v případě Katolického týdeníku), že profánní témata jsou prezentována z duchovního úhlu pohledu. Je to zřejmé především z pohledu na otázku sexuality a rodinných vztahů, kde jsou zdůrazňovány jednak církevní normy (většinou v co nejpřísnější možné podobě), jednak osudy konkrétních lidí, kteří slouží čtenářům jakopříklad.

Tématu sexuality a rodinných vztahů je ve Světle věnována výrazně větší pozornost než v Katolickém týdeníku. Podobně je tomu s tématem lidského utrpení. I to je prezentováno především skrze příklad konkrétních osob (volbou témat redakce působí na city čtenáře), přičemž důraz je kladen na silnou orientaci trpících k Bohu.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.