Profánní agenda měsíčníku Mezinárodní Report

Podobně jako v případě Světla i zde tvoří dvě pětiny všech článků z profánního okruhu materiály na téma rodinné vztahy a sexualita. Klíčovými tématy zde však nejsou antikoncepce nebo vztahy v rodině, nýbrž potraty a homosexualita.

Především téma ochrany nenarozeného života se v jednotlivých číslech časopisu stále vrací. Slovo dostávají i politikové, kteří mají názor shodný se stanoviskem redakce; například autorem úvodníku čísla 9/1999 je lidovecký poslanec Jiří Karas, který o svých kolezích-poslancích tvrdí: “Devátý rok zastrkují naši politici hlavy hluboko do písku, jakmile slyší o právu dítěte na život.”¹ Tento ani další články však nevyznívají útočně; autoři pouze dávají zřetelně najevo svůj odmítavý postoj k potratům, který je zcela v souladu s učením katolické církve. V časopisu je líčena “potratová agenda” ve formě soupeření mezi stoupenci a odpůrci potratů, přičemž jako bojiště je líčen např. český parlament (ve zmíněném úvodníku Jiřího Karase), společnost v Německu² apod.

Stanovisko redakce k homosexualitě (a především k zákonu o registrovaném partnerství) je také zřetelné. Příznačný je titulek celostránkového článku Registrované partnerství se zadrhlo.³ Přes jasný názor redakce však článek nevyznívá vůči homosexuálům a ochráncům jejich práv útočně. Pokud se zde hovoří o homosexualitě jako nemoci, je řeč pouze o “některých jejích druzích”. V té souvislosti však redakce varuje před tím, že přijetím zákona o registrovaném partnerství by právě těmto “nemocným homosexuálům” mohlo být uškozeno (zákon by “výrazně omezil aktivní přístup jedince k hledání možné léčby”). Redakce časopisu v tomto zásadním článku⁴ prozrazuje své metody v “boji” proti registrovanému partnerství. Tyto metody nejsou nijak extremistické, využívají však všech zákonem umožněných metod včetně výslovně přiznaného lobbování: “Těsně před jednáním obdrželi všichni poslanci i Mezinárodní Report č. 5/99, kde je tématu homosexuality věnována řada příspěvků.”

Třetím subtématem z okruhu sexuality, které si zaslouží zmínku, je problém pohlavního styku před sňatkem. Této problematice se časopis věnuje ve dvoustránkovém článku Čistota před sňatkem – ideál, nebo reálná věc?⁵ Autor zastává stanovisko slučitelné s oficiálním názorem katolické církve, podle kterého je pohlavní styl před sňatkem nepřípustný.⁶ I zde je však důležité, že článek nevyznívá nijak konfliktně. Spíše než o zákazu a sankcích se v něm píše o potřebě chápat “mravní čistotu” jako pozitivní jev: nikoli tedy jako zákaz, nýbrž jako “ctnost, která nám zajišťuje kontrolu nad našimi sexuálními touhami a brání tomu, aby nás neovládly”.

Na rozdíl od Katolického týdeníku a především od Světla věnuje Mezinárodní Report pravidelnou pozornost politickým tématům, a to nejen v souvislosti se vztahem politiky a “morálky”, jako tomu je v případě zákona o registrovaném partnerství. Už jsme zmínili lidoveckého poslance Jiřího Karase jako autora úvodníku v jednom z čísel. Do časopisu přispívají i další politikové (především z KDU-ČSL). Například autorem rubriky Slovo na závěr v říjnovém čísle je předseda strany Jan Kasal.⁷ Článek vychází k prvnímu výročí tzv. opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS a v jeho závěru Kasal tvrdí: “Tento podivný stav by již neměl trvat ani o minutu déle a je povinností odpovědných politiků nejen konstatovat, že nic nejde, ale ukázat a především najít jiné konstruktivní varianty řešení.” Časopis Mezinárodní Report se tedy stává “tlampačem” konkrétních politických názorů.

Křivdili bychom však redakci časopisu, kdybychom napsali, že domácí politická témata se zde zužují pouze na obhajobu KDU-ČSL. Mezinárodní Report se věnuje katolickým politikům nezávisle na stranické příslušnosti. Proto ve sledovaném období časopis neopomněl ani úmrtí senátora Václava Bendy. V čísle 7/1999 (s. 38–39) vyšel dvoustránkový článek Ferdinanda Peroutky Co jsme ztratili ve Václavu Bendovi?, podle něhož byla cennou Bendovou vlastností “zarputilost a schopnost “neztrácet glanc” v nevýhodných situacích, orientovat se v nepřátelském prostředí a nalézat řešení i za podmínek stále těžších”. Součástí článku je i “reportáž” z pohřbu, jejímž autorem je emeritní arcibiskup Karel Otčenášek.

V listopadovém čísle je věnována pozornost desátému výročí pádu komunismu. Autor článku⁸ Ferdinand Peroutka sice přiznává, že převrat přinesl “nesporné svobody, svobodou slova a pohybu počínaje a náboženskou svobodou konče”, oceňuje “široký prostor pro podnikání”, “široký sortiment zboží”, “nízkou úroveň inflace a mírně se lepšící saldo mezinárodního obchodu”. Současně však upozorňuje na negativa, která v jeho výčtu převažují: “Bobtnající sociální problémy, nepřijatelný růst nezaměstnanosti, vysoká kriminalita. Všemoc peněz, korupce a orientace na konzum, související s otevíráním se Západu. A mezi křesťany rostoucí a zvláště bolestná netolerance v dialogu tradicionalistů a modernistů.” Peroutka dokonce tvrdí: “Skoro se zdá, že ušlechtilejším snahám více přeje tuhá perzekuce nežli neomezená volnost. Bude k obnově svornosti v dobrém zapotřebí další recidiva nesvobody? A bude to trest, nebo dar?” Pokud jsme v minulých kapitolách hovořili o Mezinárodním Reportu jako o konzervativním listu, zde se tento konzervativismus ukazuje ve své plnosti. Autor úvodníku dá raději přednost “perzekuci”, která podle něj může být příčinou “ušlechtilejších snah”, před svobodou, která přináší i jistá negativa.

Z šíře pojatého tématu charity je pro redakce Mezinárodního Reportu nejdůležitější subtéma pomoci zemím stiženým válečnými a jinými konflikty. Ve sledovaném období jde zejména o problematiku nepokojů na Východním Timoru, které jsou věnovány celkem tři články v rozsahu 2–4 stran. I ty jsou ovšem psány z “katolického” úhlu pohledu. Pozornost je zaměřena především na východotimorského biskupa Carlose Bela, nechybí například fotografie Papež Jan Pavel II. zdraví biskupa Belo během jeho zářijové návštěvy Vatikánu⁹ apod.

Shrnutí: Klíčovými “profánními” tématy jsou v případě Mezinárodního Reportu 1. rodinné vztahy a sexualita, 2. politika a 3. problém států zasažených nejrůznějšími konflikty.

V otázce sexuality zastává redakce sice nekompromisní stanovisko, které je plně v souladu s Katechismem katolické církve, avšak – na rozdíl od Světla – nepůsobí útočně. Podobnou strategii jsme sledovali už v kapitole Česká katolická média a polarizace v církvi , ve které jsme pojednávali o vztahu médií k vnitrocírkevní polarizaci. I v tomto případě působila sdělení Mezinárodního Reportu méně agresivně než články v názorově blízkém týdeníku Světlo. V souvislosti s duchovními tématy jsme však narazili na názory, kterou jsou přinejmenším na hraně katolického učení (například jednoznačné preferování předkoncilní liturgie). V otázce sexuality však Report působí opravdu umírněněji než Světlo. Důvodem může být celkově větší orientace časopisu na neduchovní témata. V časopisu je tak otázce rodinných vztahů a sexuality věnováno celkově více prostoru než ve Světle;¹⁰ namísto imperativní metody může být tedy použito jiných prostředků (především příkladu, rozboru problému apod.).

Mezinárodní Report se více než Katolický týdeník nebo Světlo věnuje politice, konkrétně těm politikům, kteří mohou jít čtenářům příkladem i jako aktivní katolíci. V časopisu vystupují v roli aktivní (autoři článků) i pasivní (témata článků). Ačkoli jsou za vzor dáváni politici různých stran, jsou-li zároveň katolíky, celkově vyznívá politická orientace časopisu jako velmi blízká KDU-ČSL.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.