Katolická média a profánní témata – shrnutí

Rodinné (partnerské) vztahy a sexualita jsou jedním z klíčových témat Mezinárodního Reportu a AD, avšak významnou roli hrají i v časopisu Světlo. V Katolickém týdeníku nejde o téma zásadního významu a ve sledovaném období se s ním čtenář měl možnost setkat pouze ve speciálním čísle věnovanému této problematice.

Způsob, jakým je toto téma zpracováno, se v jednotlivých sledovaných médiích značně liší. Jeden extrém představuje časopis Světlo s rétorikou příkazů a zákazů a vyjmenovávání sankcí při nedodržení pravidel. O něco méně radikální je Mezinárodní Report, který uznává existenci jiného názoru, avšak také jasně ukazuje, které stanovisko redakce podporuje. Katolický týdeník i v tomto případě představuje “usmiřující střed”. Jeho poslání univerzálního listu českých a moravských katolíků mu nedovoluje zaujímat radikální postoje. Naopak, plně v souladu s oficiálním katolickým učením upřednostňuje časopis nutnost osobního přístupu ke každému věřícímu před automatickým vykonáváním sankcí. Rozdíl mezi Katolickým týdeníkem a Světlem jsme mohli porovnat v kapitole Profánní agenda týdeníku Světlo, kde jsme hovořili o tématu “používání antikoncepce a zpověď”.

Nejméně normativní je pohled na sexualitu v časopisu AD. Ani zde však nelze hovořit o rozporech s oficiálním církevním učením. Časopis zřetelně upřednostňuje jednání slučující se s katechismem, avšak dává čtenáři možnost volby, jaký přístup k problému zvolí.

Politika (především domácí) se výrazněji promítá pouze do obsahu Mezinárodního Reportu. Časopis netají své sympatie k jedné konkrétní straně (KDU-ČSL), z ostatních politiků se věnuje pouze těm, kteří jsou širší veřejnosti známí jako katolíci (zesnulý Václav Benda). Světlo se naopak politice nevěnuje prakticky vůbec. AD a Katolický týdeník “věci veřejné” sice neignorují, avšak ani nelze hovořit o klíčovém tématu. Ani jeden z těchto dvou časopisů nedává veřejně najevo své sympatie vůči konkrétní politické straně. Katolický týdeník se politickým tématům věnuje spíše v souvislosti se vztahem státu a církve, AD se ve sledovaném období dotýká spíše problémů obecnějšího charakteru (nezaměstnanost) nebo celkového hodnocení domácích poměrů (v souvislosti s 10. výročím “sametové revoluce”).

Jedním z možných cílů křesťanských médií – vedle “duchovního servisu” – může být pravidelné upozorňování na nespravedlnost ve světě, na různé konflikty a katastrofy, avšak také na trpícím “kolem nás”, a tím pádem apelovat na charitu čtenářů. Právě materiály tohoto charakteru mohou u čtenářů vyprovokovat konkrétní jednání: například příspěvek na charitativní konto. Vedle stále aktuálních problémů (pomoc trpícím dětem, matkám v nouzi apod.) se ve sledovaném období těšilo pozornosti analyzovaných médií zvláště několik událostí v zahraničí: nepokoje na východním Timoru, doznívající válka v Jugoslávii, stálá potřeba pomoci Bosně a také hladomor v Súdánu. Těmto zahraničním konfliktům věnovaly pravidelnou pozornost Mezinárodní Report a AD. V Katolickém týdeníku a především ve Světle byla tato tematika minoritní.

Vztah jednotlivých analyzovaných médií k profánní kultuře je značně odlišný. Opět můžeme na jednu stranu postavit mládežnický časopis AD, pro který je téma profánní kultury klíčovým: Pravidelně se věnuje rockové hudbě, nezávislému filmu, alternativní kultuře apod. Na zcela opačném pólu, co se týče názoru na moderní formy umění, je tradičně založený časopis Světlo. Ten například rockovou hudbu a priori odmítá jako nebezpečnou. Celkově lze konstatovat, že jak u Světla, tak u Katolického týdeníku a Mezinárodního Reportu představuje profánní kultura pouze okrajové téma (v případě Reportu dokonce zcela absentuje). Je zúžena pouze na “tradičnější” formy umění, jako je vážná hudba, klasické výtvarné umění apod.

Na závěr tohoto shrnutí se vraťme k hypotézám, které jsme stanovili v kapitole Témata analýzy a výzkumné hypotézy a sledujme, nakolik se potvrdily.

Hypotéza 1: Očekávali jsme, že některá (konzervativněji laděná) katolická média budou s recipienty komunikovat z pozice důsledného rozlišování mezi světem a světlem. Toto chování jsme očekávali především od časopisů Světlo a Mezinárodní Report.

V případě Světla se hypotéza potvrdila zcela bez výhrad. Časopis věnuje pozornost téměř výhradně duchovním problémům. Pokud občas zmíní téma profánní, referuje o něm opět z pozice učení katolické církve, přičemž ostatní možné pohledy jsou démonizovány. Časopis vsází spíše na plošné odsouzení jevů, které by – byť jen částečně – mohly církvi uškodit (rocková hudba), místo aby pečlivě rozlišoval nejen mezi černou a bílou, nýbrž i mezi rozličnými odstíny šedi.

Mezinárodní Report je o něco otevřenější, což se projevuje i ve vyšším počtu článků věnovaných neduchovním tématům. I zde je však profánní tematika nazírána především z duchovního úhlu pohledu. Zatímco “ghetto”, do kterého se uzavírá redakce časopisu Světlo se svými čtenáři, je téměř hermeticky uzavřeno, v “ghettu” časopisu Mezinárodní Report jsou přinejmenším okna, kterými čtenáři vidí ven.

U Katolického týdeníku se potvrdila obdobná situace, jaká nastala při analýze článků v souvislosti s vnitrocírkevní polarizací. Jde o časopis určený co největšímu počtu českých a moravských katolíků, z nichž někteří jsou orientováni téměř výlučně duchovně, zatímco jiní mají civilní profesi a zajímají se nejen o duchovní témata. Katolický týdeník jim sice nabízí převážně ona duchovní témata, avšak je si plně vědom rozdílu mezi svými jednotlivými čtenáři. I v citlivých otázkách sexuality, ke kterým má církev jasné stanovisko, upřednostňuje různorodý přístup k jednotlivým případům. Redakce si je tedy plně vědoma nemožnosti odlišit oddělit od sebe ono křesťanské světlo a svět.

Hypotéza 2: Do kategorie “liberálnějších médií”, která podle hypotézy mají zaujímat vstřícný vtah ke “světu”, lze zařadit pouze časopis AD. Zjistili jsme, že věnuje větší pozornost světu než duchovním tématům. Jeho čtenář však má tím pádem možnost vnímat křesťanství v širších souvislostech. Na rozdíl od církve jako uzavřené komunity, která přísně rozlišuje mezi “my” a “oni” (jak ji líčí časopis Světlo), popisuje AD církev jako společenství, jehož členem je dobré být, avšak které se nikomu nevnucuje. Záleží na konkrétním člověku, jakou cestu si zvolí.

Časopis ukazuje, že mladý křesťan nežije pouze modlitbou či duchovním životem, avšak má také spoustu zájmů, zodpovědně se připravuje na rodinný život, studuje, poznává svět kolem sebe. Redakce sice upozorňuje na problémy tohoto světa (drogy, AIDS apod.), avšak v žádném případě to neznamená, že by ke světu zaujímala a priori negativní stanovisko. Spíše naopak.

Hypotéza 3: Ze zřejmých důvodů nebylo možné učinit podrobnou analýzu programu Radia Proglas ve sledovaném období. Přesto je – při pouhém prohlédnutí programového schématu² – evidentní, že Radio Proglas opravdu není orientováno pouze na “uspokojení duchovních potřeb” svých posluchačů. Jako celodenně vysílající stanice si nemůže dovolit zahrnovat své recipienty pouze modlitbami. Naopak se snaží být věřícímu posluchači (v případě potřeby i celodenním) společníkem při modlitbě, bavičem, informačním médiem i vychovatelem.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.