Ať lid… „ staví dům Hospodina Boha Izraele, toho Boha, který je v Jeruzalémě “ Esd 1,3).

1. Těmito slovy Kýros perský král uděluje svobodu “zbytku Izraele" a dává vyhnancům příkaz znovu vybudovat svaté místo v Jeruzalémě , aby tam mohlo být vzýváno jméno Boha. Tento úkol exulanti rádi přijali a s nadšením se vydali do země svých otců.

Dokážeme si představit rozrušení v jejich srdcích, spěch jejich příprav, slzy radosti a hymny vděčnosti, které předcházely a doprovázely jejich kroky, když se vraceli do své vlasti. Po slzách exilu se "zbytek Israele" spěchající k Jerusalému, Božímu městu, opět mohl smát. Konečně mohli zazpívat svou píseň díkůvzdání za velké divy, které Pán konal v jejich středu. (srov. Žl 126, 1-2 ).

2. Podobné pocity plní naše srdce i dnes, když slavíme tuto eucharistickou oběť ke cti Blahoslavené Panny Marie, Královny Míru. Po komunistickém útisku jste se i vy--ne nepodobni exulantům--mohli znovu vrátit k společnému hlásání společné víry. Dnes, deset let poté, co jste znovu nabyli svobodu, vzpomínáte na zápasy minulosti a zpíváte chválu chválu prozřetelnému milosrdenství Boha, který neopouští své děti v jejich strázni. Již dlouhou se těším na dnešní setkání, abych s vámi sdílel vaši radost.

S bratrskou láskou zdravím biskupa Jana Pawela Lenga z Karagandy, který letos slaví desáté výročí svého biskupského svěcení. Děkuji mu za milá slova jimž mě uvítal a připojuji se k němu v díkůvzdání Bohu za vše dobré co vykonal ve své službě církvi. Rád bych navštívil i jeho diecézi, ale není to možné. S podobnými pocity vítám zdravím biskupa Tomasze Peta, apoštolského administrátora Astany, biskupa Henry Theophila Howaniece, apoštolského administrátora Alma Aty a Janusze Kaletu, apoštolského administrátora Atyaru. Zdravím představení misií sui iuris a všechny přítomné bratry biskupy.

Mé srdcečné pozdravy míří i k vám, drazí kněží, řeholníci a řeholnice, seminaristé z Kazachstánu, Uzbekistánu, Tadžikistánu, Kyrgystánu a Turkmenistánu. Všechny vás objímám s hluboklou vděčností za vaši velkorysost a věrnost s niž nesete všechnu svou námahu. Vaším prostřednictvím chci být přítomen ve všech vašich jednotlivých společenstvích i pro všechny jednotlivé křesťany, kteří je tvoří. Drazí bratři a sestry! Zůstávejte vždy věrni Pánu života. Společně obnovujte jeho živoucí chrám, jímž je církevní společenství rozšířené v tomto rozlehlém regionu Eurasie.

3. Znovu vybudovat Pánův chrám : to je poslání, k němuž jste povoláni a jemuž jste se zasvětili. V této chvíli myslím na vaše komunity, kdysi rozptýlené a trýzněné. Mám před očima a v srdci nevýslovné zkoušky, které vytrpěly ńejen v tělesném vyhnanství a vězení, ale i při veřejném výsměchu a násilí, protože se nechtěli zřeknout víry. Chci mimo jiné připomenout bl. Olexu Zarytského, kněze mučedníka, který zemřel v gulagu Dolynka. bl mons Kykytu Budku, zemřel v gulagu Karadzar, mons Alexandra Chiru, který byl 20 let velkodušným a milovaným pastýřem v Karagandě, který psal ve svém posledním dopisu: „Odvezdávám své tělo zemi, svého ducha Pánu, své srdce dávám Římu. Ano, posledním dechem svého života chci vyznat plnou věrnost Kristovu náměstku na zemi“. Vzpomínám ještě P. Tadeáše Fedorowicze, kterého znám osobně a který může být považován za vynálezce nové pastorace deportovaných.

V této eucharistické oběti pamatuji na ně všechny s vděčností a láskou. Z jejich utrpení s sjednoceného s Kristovým Křížem rozkvetl nový život vašich křesťanských společenství.

4. Jako vyhnanci, kteří se vrátili do Jeruzaléma najdete i vy " bratry a sestry , kteří vás budou účinně podporovat " (srov. Ezd 1, 6 ). Moje přítomnost mezi vámi chce být zárukou solidarity univerzální církve. Náročná práce, jež před vámi stojí, závisí, s nezbytnou Boží pomocí, na vaší moudrosti, odhodlání a citlivosti. Jste povoláni, abyste byli tesaři, staviteli, zedníky a řemeslníky při obnově duchovního chrámu..

Drazí kněží, duch společenství a autentické spolupráce, kterého musíte pěstovat mezi sebou a laickými věřícími bude tajemstvím úspěchu této vznešené a náročné práce. Ve vaší každodenní službě se nechte vést novám přikázáním, které nám dal Kristus v předvečer svého utrpení: " Milujte se navzájem" ( J 13,34). To je téma, které jste velmi vhodně zvolili pro mou pastorační návštěvu. Zavazuje vás žít tajemství společenství ve hlásání slova života, liturgickém slavení, péči o mladou generaci, výchově katechetů, podpoře katolických sdružení a projevování starosti o ty, kdo jsou v materiální či duchovní nouzi. Takto, v jednotě s vašimi ordináři a spolu s řeholníky a řeholnicemi, budete s to znovu vybudovat Pánův Chrám!

5. V těchto deseti letech znovunabyté svobody se vykonalo mnoho díky neúnavné evangelizační práci, kterou se vyznačujete. Vnějším strukturám však musí odpovídat pevný vnitřní základ . Proto je důležité dbát o teologickou, asketickou a pastorální formaci těch, které Pán volá do své služby. Mám radost z nového semináře, který byl otevřen v Karagandě, aby přijal seminaristy z republik Střední Asie. Ale i z diecézního střediska, které jste chtěli pojmnenovat po horlivém knězi P. Wladyslavu Bukowinském, neboť on v tvrdých časech komunismu vykonával i nadále svou službu: „Nebyli jsme posvěceni, , abychom se šetřili – psal ve svých pamětech - , nýbrž, je-li to nutné, aychom dali svůj život za Kristovy ovečky“ Já sám měl štěstí, že jsem ho znal a mohl oceňovat jeho hlubokou víru, moudré slovo a neotřesitlenou důvěru v Boží moc. Jemu a všem, kteří strávili svůj život uprostřed strastí a pronásledování, chci dnes vzdát jménem celé církve čest.

Tito věrní dělníci evangelia, kéž jsou příkladem a povzbuzením i pro vás, drazí zasvěcení a zasvěcené, povolaní abyste byli znamením nezištnosti a lásky ve službě Božímu království . „ Život církve – psal jsem v posynodální apoštolské exhortaci „ Vita consecrata “ – a sama společnost potřebuje osoby schopné zcela se oddat Bohu a druhým z lásky k Bohu“ (n 105). Jste vyzváni, abyste poskytli toto duchovní povzbuzení, které svět tolik potřebuje.

6. Než se staneme hlasateli evangelia, potřebujeme být věrohodnými svědky. Nyní, když bylo politické a sociální klima osvobozeno od břemene totalitárního útisku--a doufejme, že stát se již nikdy nebude snažit omezovat svobodu věřících--je velmi potřebné, aby každý Kristův učedník byl světlem světa a solí země (srov. Mt 4, 13-14) Ba taková potřeba je ještě naléhavější kvůli duchovní devastaci, jakou zanechal po sobě bojový ateismus, jakož i kvůli nebezpečím, vyvěrajícím z hedonismu a současného konzumního stylu života.

Se sílou svého svědectví , drazí bratři a sestry, spojujte laskavost dialogu . Kazachstán je zemí, kde bydlí lidé různého původu, a patří k různým náboženstvím, jsou dědici slavných kultur a bohatých dějin. Mudrc Abai Kunanbai, vážený hlas kazašské kultury, tvdíval se širokým srdcem: „ Právě proto, že se plně klaníme Bohu a věříme v Něho, nemáme právo říkat, že musíme přinucovat jiné, aby v Něho věřili a klaěli se MU“ „ (Výroky kap. 45)

Církev nechce ukládat svou víru druhým. Nicméně je jasné, že to neodnímá učedníkům Pána povinnost sdílet (komunikovat) druhým velký dar , který sami mají- Kristův život. „ Nesmíme mít strach, že by mohlo urážet totožnost někoho jiného to, co je naopak radostné hlásání daru , který je pro všechny a který je třeba předkládat všem s největším respketováním svobody každého jednotlivce: dar zjevení Boha- Lásky ( Novo millenio ineunte , 56) Čím více se vydává svědectví o Boží lásce, tím více se rozmáhá v srdci.

Milovaní bratři a sestry, když je vaše apoštolská námaha zalévána slzami, když je cesta strmá a kamenitá, myslete na dobro, které koná Pán skrze vaše ruce, vaše slovo a vaše srdce. Postavil vás sem jako dar pro bližního . Umějte být na výši tohoto poslání.

A Ty Maria, Královno míru, pomáhej těmto svým synům. Tobě se svěřují dnes s novou důvěrou. Madonno Ustavičné pomoci, která z této katedrály objímáš celé církevní společenství pomáhej věřícím, aby se velkodušně nasazovali při vydávání svědectví o své víře, aby tak evangelium tvého Syna zaznělo v každém koutu těchto milovaných a nesmírných zemí. Amen!

Za poskytnutí překladu děkujeme české redakci vatikánského rozhlasu.