Pane presidente,
dámy a pánové

1. Jsem velmi potěšen, že se s vámi dnes večer mohu setkat. S úctou a láskou vás zdravím a srdečně děkuji za laskavá slova uvítaná pronesená jménem všech přítomných. Ochotně jsem přijal pozvání strávit tento čas s vámi, abych dal znovu najevo zájem a důvěru s nimiž papež a katolická církev pohlíží na muže a ženy světa kultury. Jsem si opravdu vědom, nezastupitelného příspěvku, který můžete nabídnout stylu a postatě lidského života ve vaší oddanosti výzkumu a vaší schopnosti vyjadřovat pravdu a dobro.

Muži a ženy ze světa kultury, umění a vědy! Kazachstán je dědicem dějin v nichž složité a často bolestné události zrodily různé tradice, takže dnes jsou jedinečným příkladem multietnické, multirasové a multináboženské společnosti. Buďte pyšní na svůj národ a mějte na paměti velikou odpovědnost, která na vás spočívá při přípravě jeho budoucnosti. Mé myšlenky se obrací zejména k mladým lidem, kteří od vás po právu očekávají svědectví poznání a moudrosti, předané jim skrze učení a především svědectvím vašeho života.

2. Kazachstán je veliká země, která během staletí zrodila živé místní kultury, bohaté na tvůrčí rozvoj, mimo jiné i díky vlivu ruských intelektuálů vězněných zde totalitním režimem.

Kolik bylo lidí, kteří prošli touto zemí! Zvláště bych rád zmínil benátského cestovatele a obchodníka Marca Pola, který ve středověku s obdivem popsal morální kvality a bohaté tradice mužů a žen ze stepí. Nekonečná rozloha vašich plání, smysl pro lidskou křehkost tváří v tvář nespoutané moci přírody, vědomí tajemství, která leží skryta za fenomény smyslů, to vše inspirovalo ve vašem lidu otevřenost fundamentálním lidským otázkám a hledání odpovědí, které jsou důležité pro universální kulturu.

Vážené dámy a pánové, jste povoláni seznamovat svět s bohatými kulturními tradicemi Kazachstánu. Je to náročný úkol a přece úkol přitažlivý, protože vás pobízí odkrývat nejhlubší rysy vaší tradice, abyste je mohli spojovat v harmonickou syntézu.

Jeden z velkých myslitelů vaší země, učitel Abai Kunanbai to řekl takto: "Člověk nemůže být člověkem, pokud nechápe zjevná a skrytá tajemství vesmíru, pokud nehledá vysvětlení všeho. Kdo tohle nedokáže, ničím se neliší od zvířete. Bůh člověka odlišil od zvířete tím, že mu dal duši…Je naprosto nutné, abychom stále rozšiřovali svůj zájem, rostli v poznání, které sytí naši duši. Je důležité uvědomovat si, že dobra duše jsou neporovnatelně nadřazena prospěchu těla, a že tělesné potřeby mají být podřízeny imperativům duše" ( Slova Abaiova kap. 7).

3. Jak bychom mohli neocenit hlubokou moudrost těchto slov, která se zdají jako by byla komentářem ke zneklidňující otázce kladené Ježíšem v Evangeliu: " Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?" ( Mk8, 36). Lidské srdce klade otázky, které neodcházejí, když jsou ignorovány, člověk se pak nestává svobodnějším, ale slabším, často zůstává ponechán na milost svým instinktům, nemluvě o agresi druhých.

"Jestliže srdce již po ničem netouží," říká Abai Kunanbai, "kdo může odkrýt jeho myšlenky?/…Když rozum sebe sám přenechá touze,/pozbude celou svou hloubku/…může snad člověk, hodný toho jména, jednat bez rozumu?" ( Básně, 12).

Otázky jako tyto jsou náboženské samou svou povahou, v tom smyslu, že se dovolávají těch svrchovaných hodnot, které mají Boha za svůj poslední zákaz. Náboženství zase, ze své strany, se nemůže nevypořádávat s těmito existenciálními otázkami, jinak ztrácí kontakt se životem.

4. Křesťané vědí, že v Ježíši z Nazaretu, zvaném Kristus, byla dána úplná odpověď na otázky přebývající v lidském srdci. Ježíšova slova, činy, a nakonec Velikonoční Tajemství, jej zjevila jako Vykupitele člověka a Spasitele světa. Toto je "dobrá zvěst", která byla po dva tisíce let na rtech mužů a žen ve všech částech světa a jako její pokorný a přesvědčený svědek k vám dnes papež z Říma přichází, s plným respektem vůči hledání jemuž se na jiných cestách věnují lidé dobré vůle. Kdokoliv se setkal s pravdou plném lesku její krásy se musí nutně cítit přitahován ke sdílení s jinými.Spíše než povinnost založenou na zákoně cítí věřící potřebu sdílet svrchovanou Hodnotu vlastního života.

V důsledku toho--i když v kontextu zdravě sekulárního státu, který je povinen v každém případě zaručovat každému občanovi, bez ohledu na jeho pohlaví, rasu a národnost, základní právo svobody svědomí--je třeba uznávat a chránit právo věřících veřejně dosvědčovat svou víru. Autentická náboženská praxe nemůže být redukována na soukromou sféru nebo úzce vymezena na okraj společnosti. Krása nových domů bohoslužeb, které vyrůstají téměř všude v novém Kazachstánu je vzácným znamením duchovního znovuzrození a znamením příslibu pro budoucnost.

5. Střediska vzdělávání a kultury mohou jen získat z otevřenosti většímu poznání nejzásadnějších a nejvýznamnějších náboženských přínosech ve vašich národních dějinách. Ve svém poselství k Světovému dni míru 1. ledna 2001 jsem mluvil o nebezpečí "otrockého podřízení se" západní kultuře a podotkl jsem, že "západní kulturní modely jsou svůdné a lákavé pro svůj pozoruhodný vědecký a technický vzhled, žel přibývá důkazů o jejich rostoucí lidské, duchovní a morální chudobě. Kultura produkující takové modely je poznačena fatální snahou zabezpečit dobro lidstva a eliminovat Boha, svrchovaného Boha" (č. 9).

Poslyšme znovu velkého učitele Abai Kunanbaiho. "Všichni lidé, bez ohledu na to jakého jsou náboženství, přisuzují Bohu lásku a spravedlnost, Láska a spravedlnost jsou zdrojem lidskosti. Ti, v nichž převáží city lásky a spravedlnosti jsou skutečně moudří" ( Slova Abaiova kap. 45 ).

V této souvislosti a právě zde, v zemi setkávání a dialogu a před tímto váženým publikem, chci znovu potvrdit respekt katolické církve k islámu, k autentickému islámu: islámu, který se modlí, který se stará o potřebné. Při vzpomínce na chyby minulosti i té nejnovější se musí všichni věřící sjednotit v úsilí o to, aby se Bůh nikdy nestal rukojmím lidských ambicí. Nenávist, fanatismus a terorismus znesvěcují jméno Boží a znetvořují pravý obraz člověka.

6. Jsem šťasten a poctěn přítomností mnoha "hledačů pravdy" mezi vámi, vážené dámy a pánové, oddaných předávání mladší generaci této země hodnot, na nichž mohou postavit svůj osobní a společenský život. Pokud není život důkladně zakořeněn v těchto hodnotách, je jako strom s překrásným větvovím, který ale vichry protivenství mohou snadno polámat a vyvrátit.

Děkuji vám, pane presidente, a děkuji vám, dámy a pánové, představitelé kazašského světa kultury. Na konci tohoto setkání, jež svým způsobem končí mou návštěvu v této krásné zemi vás chci ujistit skutečnou spoluprací a upřímnými modlitbami papeže i celé katolické církve k Všemohoucímu a Nejvyššímu Bohu, aby Kazachstán, věrný svému vlastnímu eurasijskému poslání byl nadále zemí setkávání a přijetí v níž muži a ženy dvou velkých kontinentů budou moci prožívat dlouhé dny prosperity a pokoje.

Přeložil Martin Moštěk