Pane presidente,
drazí bratři v biskupské službě a kněžství,
dámy a pánové

1. Tři pamětihodné dny, jež mi umožnily setkat se zde v Astaně s tolika lidmi a bezprostředně zakusit vitalitu kazašského lidu se chýlí ke konci. Vzpomínka na pobyt v této ušlechtilé zemi, bohaté na kulturní a historické tradice mě bude provázet po dlouhou dobu.

Děkuji vám za milé a srdečné uvítání, kterého se mi zde dostalo. Děkuji vám, pane presidente, za všestrannou pohostinnost, kterou jste projevil. Děkuji úřadům, vojsku a náboženským představitelům, stejně jako všem, kdo připravovali mou cestu a starali se o její organizaci. Všem a jednomu každému z vás patří můj nejupřímnější dík.

V mysli mi zůstávají slova, jež jsem v různých obměnách slyšel během doby, již jsme spolu strávili. Myslím na naděje a očekávání tohoto drahého lidu, který jsem lépe poznal a který mám ještě ve větší úctě: lid, který trpěl léty tvrdého pronásledování, ale bez váhání se dal cestou rozvoje. Lid, který se snaží vybudovat klidnou budoucnost pro své děti, která se bude vyznačovat solidaritou, protože miluje a hledá pokoj.

2. Kazachstán má za sebou staletí dějin a ví jak nutný a naléhavý je mír. Vzhledem k vaší zeměpisné poloze, jste hraniční zemí a zemí setkávání. Zde v těchto nekonečných stepích se setkávali a stále v pokoji setkávají muži a ženy různých ras, kultur a náboženských vyznání.

Kéž, Kazachstáne s Boží pomocí rosteš v jednotě a solidaritě. Toto srdečné přání opakuji a připomínám si téma celé této návštěvy: " Milujte se navzájem" ( J 13,34). Tento Ježíšův požadavek vyslovený v předvečer jeho smrti na kříži inspiroval a značil každou část mé pouti.

"Milujte se navzájem!" Tato země, domov mužů a žen různého původu potřebuje pevnou shodu a stabilní sociální vztahy. Bez přehánění lze říci, že vaše země má své zcela zvláštní povolání: být, stále vědoměji, mostem mezi Evropou a Asií. Nechť je právě toto vaší občanskou i náboženskou volbou. Buďte mostem vytvořeným lidmi, kteří objímají jiné lidi: lidmi, kteří sdělují plnost života a naděje.

3. V okamžiku rozloučení, drahý kazašský lide, tě chci ujistit, že církev bude nadále na tvé straně. V úzké spolupráci s dalšími náboženskými společenstvími a všemi muži a ženami dobré vůle katolíci vykonají svůj díl práce na budování společného domova, který bude vždy více otevřený a vstřícný.

Úsilí o dialog a harmonii charakterisoval zdejší vztahy mezi křesťanstvím a islámem už od vzniku tureckého chanátu v nekonečných prostranstvích vašich stepí a to umožnilo vaší zemi, aby se stala křižovatkou mezi východem a západem na Velké hedvábné stezce. I mladší generace se musí s obnoveným odhodláním vydat tímto směrem.

"Milujte se navzájem!" Toto náročné Pánovo slovo zkouší naši důvěryhodnost jako křesťanů. Sám Ježíš varuje: "Podle toho poznají, že jste moji učedníci, že se budete navzájem milovat" ( J13, 35).

4. Velké Jubileu roku 2000 podnítilo křesťany k intensivnímu duchovnímu znovuprocitnutí a vyzvalo je, aby byli svědky lásky a tak odpovídali na výzvy třetího tisíciletí. Kéž i vy jste stále, bez oddechu, svědky lásky! Buďte připraveni podporovat "mír, tak často ohrožovaný přízraky katastrofických válek" ( Novo Millennio Ineunte , 51). Buďte bdělými strážci odhodlanými "respektovat život každé lidské bytosti" ( tamt.).

Mužové a ženy jiných náboženství, kterým leží na srdci, buďte i vy svědky lásky! Abai Kunanbaiova otázka je určena nám všem: "Když mi bylo dáno jméno člověka, jak bych mohl nemilovat?" (Básně. 12). Jsem šťasten, že mohu tuto otázku opakovat při rozloučení s vámi: může lidská bytost nemilovat?.

Když si jako nástupce apoštola Petra připomínám mnohé události, které poznamenaly dějiny uplynulého století opakuji: hleďte do budoucna s důvěrou! Přišel jsem mezi vás jako poutník naděje a nyní se chytám na zpáteční cestu, ne bez pohnutí a nostalgie. Vzpomínka na tyto dny mě bude provázet, a ponesu si s sebou jistotu, že ty, kazašský lide, neselžeš ve svém poslání solidarity a pokoje.

Kéž ti Bůh žehná a vždy tě chrání.