Vahhábovské hnutí sunnitské větve islámu, které ve značně striktní podobě vyznává afghánské vládnoucí hnutí Taliban, je přísná doktrína islámu, která vznikla v Saúdské Arábii (rodišti nejhledanějšího teroristy světa Usámy bin Ládina), kde je státním náboženstvím.

Vahhábismus, který je někdy považován za jeden ze zdrojů islámského fundamentalismu, se díky finanční síle Saúdské Arábie šíří do dalších zemí Střední Asie včetně například Pákistánu, kde vznikl Taliban.

Nejmladší světové monoteistické náboženství nyní vyznává na 1,2 miliardy muslimů na celém světě. Sunnitští a šíitští muslimové (sunnitů je asi 90procent) tvoří většinu v 36 zemích a v dalších pěti téměř polovinu obyvatel, vpásu zemí od západní a severní Afriky před Blízký východ, Střední Asii až po Bangaladéš, Indonésii a Filipíny.

Četné muslimské komunity jsou ale roztroušeny po celém západním světě, nejvíce muslimů je ve Francii (přes pět miliónů).Islám, který je třetím nejrozšířenějším náboženstvím na světě (po křesťanství a buddhismu), je často vnímán jako náboženství Arabů - ti ale nyní tvoří jen asi 25 procent jeho vyznavačů.

Vahhábovské hnutí vzniklo ve 40. letech 18. století na Arabském poloostrově. Zavedl jej Muhammad ibn Abdal Vahháb (1703- 1792), který chtěl bojovat proti úpadku islámu, jehož obrodu viděl v návratu ke koránu a tradici. Později byl vahhábismus podepřen vojenskou mocí beduínského emírského rodu Saúdů v čele s princem Muhammadem ibn Saúdem - toto spojení připomíná symbolicky i saúdská vlajka: na zelené barvě islámu kaligrafický text šahády (vyznání víry) a pod ním meč.

Pod vlajkou vahhábismu sjednotila dynastie Saúdů v 19. století střední Arábii, později bojovala s osmanskou říší, bořila četné hrobky svatých, pronásledovala heretiky a v roce 1926 založila Saúdskou Arábii. Vahhábismus jako základ státní ideologie saúdského režimu platí dodnes - korán je ústavou země ašaría (islámské právo) je plně uplatňována v praxi.

Podle francouzského odborníka na islám Oliviera Roye lze začátek vlivu vahhábismu a Saúdské Arábie na rodící se hnutí Taliban zařadit do 80. let 20.století.

V Pákistánu se tehdy s finanční pomocí Rijádu stavěly náboženské školy,na kterých učili právě Saúdové. Taliban později s finanční i politickou pomocí Pákistánu v roce 1996 dobyl afghánskou metropoli Kábul a Pákistán je nyní jedinou zemí světa, která udržuje s Talibanem vztahy.

Interpretace vahhábismu v Saúdské Arábii a talibanském Afghánistánu se ale značně liší. Striktní výklad Talibanu například zakazuje ženám chodit do zaměstnání a do škol, ukazovat na veřejnosti tvář, líčit se, chodit na veřejnost bez mužského doprovodu či řídit auto. Nikdo nesmí sledovat televizi, navštěvovat kino, poslouchat hudbu, tancovat, používat internet nebo šířit jiné náboženství než islám.

V Saúdské Arábii je výklad vahhábismu mírnější, pro západní svět jsou ale některé jeho prvky nepřijatelné. V zemi lze svobodně sledovat televizi, poslouchat rozhlas či být napojen na internet, ženy mají postavení složitější. V roce 1948 země odmítla podepsat Všeobecnou deklaraci lidských práv s poukazem na to, že korán všechna práva zabezpečuje. V zemi není dovolena žádná jiná bohoslužba než islámská, nesmějí se stavět kostely ani prodávat bible.

Například za války v Perském zálivu se křesťanští a židovští duchovní museli vydávat za "morální poradce". I postavení žen, které jsou nyní vyloučeny téměř ze všech vládních míst kromě funkcí ve zdravotnictví a školství, nemají nárok na penzi ani důchod,nesmějí řídit automobil a bez svolení manželů či otců nemohou samy cestovat do zahraničí, se lepší. Ženy se mohou vzdělávat až po vysokoškolskou úroveň, mohou podnikat a mají brzy dostat své vlastní doklady.

V zemi ale též podle Amnesty International (AI) dochází k hrubému porušování lidských práv hlavně v oblasti justice, kde dochází k nepodloženým zatýkáním, mučení a popravám (od začátku 80. let bylo popraveno přes 1000 lidí).

Na obsahu článku se spolupodílela agentura ČTK.