Vážený pane Hanuši,

k dopisu Vám mne vede Váš otevřený dopis křesťanům Olomoucké arcidiecéze k odstoupení arcibiskupa Graubnera. Dovolím si ho zaslat na ty e-mailové adresy, na které jste dopis zasílal. Píši za sebe, ne za instituci.

Chtěl bych povzbudit křesťany olomoucké arcidiecéze, aby podpořili svého arcibiskupa v jeho nezáviděníhodné situaci, aby vytrval v nesení i této „tíže kříže“ své biskupské služby. Dvě, jak Vy říkáte, zásadní chyby, nejsou projevem nezvládnutí obtížné biskupské služby. Nechci bagatelizovat problém sexuálního zneužívání ministrantů, ale víte, že to není snadné řešení, že to vyžaduje dosti pohledů a zvažování. Zřejmě máte připraveno plno důkazů, kterými byste argumentoval jasnost situace. Vidím obtížnost biskupské služby v tom, že těch problémů, které má někdy biskup řešit se mnohdy sejde najednou tolik, že neví co dříve. Proto spíše bych se přimlouval za vcítění se do jeho situace. Očekávám ji od věřícího katolíka a mezi ně se zřejmě počítáte. Rozhodně pan arcibiskup tento problém nebagatelizuje.

Druhá chyba, nedržení slibu odstoupení z úřadu: Je otázkou, jaké formulace pan arcibiskup použil, jak to kdo interpretoval atd. Dovedu si představit, že v nějaké vypjaté diskuzi mohl tuto formulaci říci, jako důkaz přesvědčení o nevině nebo jako důraznou vybídku k řádnému prošetření. Nevím. Ve vypjaté situaci snadno člověk řekne něco „neuváženého“. Vám se to ještě nestalo? Rozhodně to nebylo oficielní prohlášení. Tím nechci říci, že mimo oficielní prohlášení si může biskup říkat co chce, co není nutno brát vážně. Je snadné „chytat za slovíčko“ a pak si z něho dělat popularitu.

Nedělám si nárok na precizní, a už vůbec ne právní, rozbor situace. Přikládám tímto dopisem pohled z jiného úhlu. Jsme v době, kdy si nemůžeme dovolit plýtvat lidmi, chci říci, nemůžeme si dovolit plýtvat biskupy a jejich silami. Je třeba vidět jejich službu v komplexnosti jejich činnosti. Pokud nevyčtete z působení pana arcibiskupa Graubnera jeho způsobilost k vykonávání funkce, přes uvedené delikátní problémy, pak opravdu vidíte málo. Pak je zde otázka, o co Vám opravdu jde. O pomoc společenství církve, která je také společenstvím, včetně biskupů, chybujících? Je Vaše navrhované řešení tím správným pokáním k dobru společenství církve?

S bratrským pozdravem

František Koutný
rektor Teologického konviktu