Seznamka
Obavy z takové kritické situace vzrostly na nejvyšší míru minulý měsíc během papežovy mise do Asie. Když Jan Pavel II. děkoval hlavě místní arménské ortodoxní církve za poskytnutí příbytku, náhle se zhroutil do křesla. Zbytek textu dočetl jeden z papežových pomocníků.
Nesčetné zákony a nařízení, které platí ve Vatikánu, nepočítají s tím, že by papež nebyl schopen vykonávat svůj úřad. Neexistuje žádný mechanismus, jenž by odstranil papeže ze stolce v případě jeho chronické nemoci, senility nebo komatu. Nikdo ve Vatikánu nemá pravomoc ukončit papežův život ani tehdy, pokud by byl odkázán na umělé plíce a diagnóza by nedávala žádnou naději na zlepšení.
Jedinou cestou, jak by papež mohl opustit stolec, je buď rezignace, nebo smrt.
Trvalá papežova nemoc či duševní degradace by mohly časem zabránit výkonu důležitých církevních funkcí nebo dokonce výrazně omezit postavení církve na světové scéně. Biskupy musí někdo uvádět do úřadu, někdo musí formulovat diplomatická a teologická prohlášení. Papež dostává týdenní zprávy z různých oddělení Vatikánu, podepisuje rozhodnutí. Vatikán je stejně jako každá jiná vládní instituce otrokem potřeby okamžitých rozhodnutí.
Vleklá nemoc naplno či ztráta mentální kapacity by se daly stěží před veřejností zakrýt. Jan Pavel II. je "nejveřejnější" papež v celých dějinách katolické církve. Jeho delší nepřítomnost by okamžitě vyvolala řadu dohadů.
"Vždycky to problém nebyl," tvrdí reverend Thomas Reese, který se zabývá studiem vatikánské politiky. Připomíná, že "staří papežové obvykle umírali rychle, protože neexistovaly lékařské prostředky, jak je udržet naživu... a za starých zlých časů mohli pochopitelně být i otráveni."
Když Jan Pavel II. dosáhl před šesti lety 75 let, někteří představitelé církve navrhli, aby rezignoval, jak je to povinností diecézních biskupů. Když mu bylo 80, objevily se stejné návrhy, protože v tomto věku se už kardinálové nesmí účastnit konkláve, které volí nového papeže. A když osmdesátníci nesmějí volit papeže, proč by v čele církve měl zůstávat stejně starý duchovní?
O rezignaci, k níž by mělo dojít, pokud je papež ještě při dobrém duševním zdraví, se zmiňují někteří představitelé Vatikánu. "Pochopitelně, málokdo o tom chce mluvit nahlas, nikdo nechce, aby se na něho dívalo, jako na člověka, který papeže tlačí pryč," říká otec Reese.
"Kdykoli se papež vydává na pastýřskou misi nebo když se unaví při nějaké oficiální akci, obávám se o jeho zdraví," připouští papežův lékař Gianfranco Fineschi. Poznamenává, že by se mu mohl nařídit klid, ale "bylo by to zbytečné".
Představitelé Vatikánu také chodí kolem papežovy Parkinsonovy nemoci po špičkách, když prohlašují, že "se u něho pouze projevují symptomy".
Někdy se dostanou z Vatikánu na veřejnost zprávy, které dokládají papežovu tělesnou ochablost. Uvnitř vatikánského komplexu se Jan Pavel II. prý nepřemísťuje po vlastních nohou, ale využívá jezdícího křesla na elektrický pohon.
Jak se papežovo zdraví zhoršuje, pokračuje tichá diskuse, jaká struktura by měla být zavedena. Reverend James Provost, který zastával až do své smrti v loňském roce profesuru kanonického práva na Katolické univerzitě, napsal, že církevní zákony by měly umožňovat nastolit takovou vládu, jež by dovolila po delší dobu řídit církevní záležitosti, když papež již není s to zastávat úřad.
"Takové zákony by přinejmenším měly specifikovat, kdo je kompetentní rozhodnout, že papež nemůže zastávat úřad, a jakým postupem by se k tomuto rozhodnutí mělo dospět," napsal otec Provost.
Navrhl, aby se pravidla platící pro biskupy vztahovala i na papeže, protože v minulosti katolické církve se vyskytuje celá řada případů, které "nás upozorňují, že takové zvláštní zákony jsou nakonec třeba".
